Závodně se věnujete hokeji a florbalu. Co má prioritu?
Věnuju se oběma sportům, ale větší prioritou je pro mě asi hokej. Zjistila jsem, že tam můžu hodně čerpat ze svých rychlobruslařských zkušeností a že to pro mě při hře znamená obrovskou výhodu.
Hrála jste florbal už před svou rychlobruslařskou kariérou?
Ne, jako malá jsem hrála jen hokej. Trvalo to do 14 let, pak jsem začala s rychlobruslením. Proto jsem zkušenosti s florbalem neměla doteď žádné. Pořád je to pro mě těžké, protože nejsem žádný velký vytrvalostní běžec a pohyb na florbalovém hřišti klade na vytrvalost důraz. Navíc florbalová hůl a míček jsou úplně něco jiného než hokejka a puk.
Původně jste vloni po konci na ledovém oválu zvažovala přechod na cyklistický. Proč jste nakonec ustoupila od dráhové cyklistiky?
Jednala jsem s brněnskou Duklou a jejich dráhaři, ale nechtěla jsem se stěhovat do Brna. S koncem rychlobruslařské kariéry jsem se po čtyřech letech vrátila z Nizozemska domů a rozhodla jsem se do Brna nejít. Nebyla jsem přesvědčená, že bych tomu sportu dala všechno, a za takových podmínek jsem do toho nechtěla jít.
Nicméně je to sport relativně blízký rychlobruslení…
To určitě. Dostala jsem se k dráhové cyklistice hlavně díky tomu, že pohyb je tam velmi podobný rychlobruslení. Je mnoho případů, kdy někdo z rychlobruslení přešel na dráhu, viděla jsem to i u jedné Holanďanky ještě za mé kariéry. Dneska je čtvrtým rokem v nároďáku dráhařů. Co se týče tréninku a svalových pohybů, jsou to podobné sporty.
Místo toho jste ještě na podzim začala hrát florbalovou extraligu za Jičín, ale hned jste si ošklivě poranila levé koleno. Jaká pak byla rehabilitace?
No, nebyl to šťastný začátek. Asi jsem to rozjela rychleji, než bych měla, ale takový je sport. Zranění bylo závažné, rehabilitace dlouhá. Aspoň jsem měla dost času srovnat si určité věci v hlavě, odpočinout si. Zároveň jsem si dořešila i další zdravotní trable, které jsem měla z rychlobruslení. Doufám, že teď už je všechno na dobré cestě, každopádně je to pro mě zkušenost, že v novém sportovním odvětví se o tělo musím starat trochu jinak.
Florbal jste uspěchala?
Řekla bych, že jo. Zkrátka mám takovou povahu, hned jsem chtěla hrát a úplně jsem nedomyslela některé věci. Všechno zlé je pro něco dobré, i když v tomhle případě byla cena docela vysoká.
Mezitím jste začala spolupracovat s hokejovým klubem ve Vrchlabí a pomáhat tam s tréninky. Říkala jste, že vás hokej možná zase zláká i do pozice hráčky. To se nakonec stalo?
Dá se to tak říct. Už předtím jsem měla pár individuálních zákazníků hokejistů a začala jsem se v tom prostředí pohybovat. Trochu se to rozkřiklo a šlo to rychle. Musela jsem si rychle zvyknout na pohyb na hokejových bruslích, hokejku, rukavice a už se to vezlo. Očekávala jsem, že se tomu asi neubráním.
Na ledě jste byla i s hokejisty Filipem Chytilem a Tomášem Noskem z NHL. Právě jim dvěma jste pomáhala s bruslením?
Byla to jedna z akcí kempu od skupiny Alvo. Objevili se tam i kluci z NHL, které tento management Alvo zastupuje, ale spíš se věnovali svému a já zase svému. Takže jsme neměli moc času prohodit spolu pár slov, ale byla jsem ráda, že jsem potkala takové hvězdy.
Karolína Erbanová s Filipem Chytilem (vlevo) a Tomášem Noskem:
Na jaké bázi funguje vaše spolupráce s Vrchlabím?
Dohodli jsme se na určitém počtu tréninku za jeden týden. Myslím si, že už jsme spolupráci vychytali. Pohybuju se tam napříč kategoriemi od třetích tříd až ke starším žákům. Je to jiná práce, než na kterou jsem byla zvyklá. Ze své kariéry mám naučený velmi profesionální přístup, ale to po dětech nemůžu chtít. Chvilku nám trvalo, než jsme si s klukama našli společnou cestu. Určitě se spíš najdu v práci s klientem, kterému je třeba 18 let a hokej už vnímá jinak. Děti si chtějí hrát a pro mě je trochu oříšek vymýšlet zábavná cvičení. Učit se techniku bruslení jen hrou a pohybem úplně nejde. Musím hledat kompromisy.
Byla jste na ledě i s dospělým týmem Vrchlabí, v němž jsou hvězdy jako Jan Hlaváč, Petr Sýkora, Jaroslav Bednář a teď už také Tomáš Rolinek?
Setkala jsem se s nimi, ale žádná pravidelná spolupráce neprobíhá. Byla jsem na ledě spíš s mladšími hráči z A-týmu.
Prozradila jste, že vaším hokejovým snem je místo v reprezentačním týmu. Zkrátka jste člověk, který nemá nikdy malé cíle, viďte?
Byla jsem dotázána, kde by byl můj cíl, kdybych se hodně zasnila. To by určitě byla reprezentace, ale musím k tomu přistupovat krůček po krůčku a soustředit se na to, co je teď. Už nechci nic uspěchat.
Momentálně hrajete s Jičínem třetí nejvyšší ženskou soutěž u nás. Už proto by ta cesta do reprezentace musela být postupná, že?
Ženská klubová scéna u nás není úplně kvalitní, takže podle mě ani tolik nehraje roli, jak se do té reprezentace dostanete. Jsou tam hlavně hráčky ze zahraničí, ale myslím si, že dostat se do národního týmu není tak složité jako u mužů a že by cesta mohla vést i jinudy. Ale zase to není nic, o čem bych hodně věděla. Tak nějak si hraju to svoje, a uvidím.
Takže v tomto směru nemáte konkrétní plány, kam se posunout?
Zatím ne. Přemýšlím o tom, ale záleží to na mnoha okolnostech, i co se týče bydlení, práce a dalších věcí. Zatím jsem ráda tam, kde jsem.
Česká ženská reprezentace nedávno překvapila na turnaji Euro Hockey Tour v Rusku, odkud přivezla první místo. Znáte se s některými hráčkami národního týmu?
Už během své kariéry jsem český ženský hokej sledovala, takže o tom vím. Žádné holky sice neznám osobně, ale párkrát jsem si vyměnila několik zpráv s Kateřinou Mrázovou nebo Denisou Křížovou, které teď hrají ve Švédsku. Spíš jsme si přály štěstí.
Trenér českých hokejistek o Erbanové:
Shodou okolností se trenér ženské hokejové reprezentace jmenuje stejně jako rychlobruslařský kouč, kvůli neshodám s nímž se Erbanová rozhodla ukončit kariéru v tomto sportu. Hokejový Petr Novák o rodačce z Vrchlabí dobře ví a jednoho dne by ji rád viděl v ženském národním týmu.
"Samozřejmě ji sleduju. Hned po jejím konci s rychlobruslením jsme se s trenéry u áčka bavili, že bychom ji mohli oslovit, že kdysi hrála hokej ve Slavii. Nechali jsme to chvíli uležet," vypráví Novák. "Pak jsme si zavolali a domluvili jsme se na spolupráci. Pomáhá nám na kempech s bruslením malých hokejistek, výborně hraje v Jičíně a byli bychom do budoucna rádi, kdyby se objevila v nároďáku," doplňuje. Stejně jako Erbanová si uvědomuje, že to nepůjde ze dne na den.
Vy máte po pěti zápasech druhé ligy na kontě 17 gólů, podle bodů jste nejlepší hráčkou Jičína. Solidní rozjezd, ne?
Je to tak. Musím říct, že jsme měli i jednoho o dost slabšího soupeře, proti kterému to bylo jednodušší. Bilance není špatná, i když vždycky najdu na jakékoliv své sportovní činnosti i negativa.
V soutěži této úrovně "přehrajete" mnoho hráček jen rychlostí svého bruslení?
Myslím, že jo. Ale na druhou stranu tam nejsem ani nějak pozadu s tou hokejkou. Na bruslení stavím samozřejmě nejvíce, zjistila jsem to hned po pár trénincích s výstrojí. Střela není tak špatná, největší rezervy cítím asi při práci s pukem v rychlosti.
Vzpomínala jste na časy, kdy jste jako malá dívka hrála hokej?
Moc si toho z těch časů nevezmu. Byl to dětský hokej, tohle je přeci jen rychlejší, určitou cestou se vyvinul i materiál. Nevím, zkrátka asi čerpám z obecných předpokladů pro tyto sporty, které jsem vždycky měla. Odmalička jsem k tomu měla blízko. To dětské období jsem už zapomněla, teď se všechno kromě bruslení učím nanovo.
Reprezentace je vaším snem. Máte na vrcholu toho snění olympijské hry v Pekingu, o které budou české hokejistky usilovat?
Myslím, že to není nic úplně ustřeleného, žádné sci-fi. Můžu to mít vzadu v hlavě jako jednu z možností, ale zbývá udělat ještě strašně moc kroků. Není to nereálné, takhle to vnímám.
Možná pro vás není lehké o tom otevřeně mluvit i kvůli respektu k ostatním hráčkám, které by se mohly o místo v týmu ucházet.
Jak říkám, opravdu detailně neznám tu reprezentační úroveň. Mluvím o něčem, v čem nemám pořádné porovnání. Můžu stavět jen na tom, jak bruslím a jak hraju já. Je to takový odhad a v příštích měsících se asi ukáže, jak budu schopná se v hokeji zlepšovat. Jestli pořád budu stoupat.
Olympijské zážitky byly pro vás natolik silné, že byste toužila znovu si zasportovat pod pěti kruhy?
Asi pro každého sportovce je to největší svátek, největší cíl. Já jsem na olympiádě byla třikrát, ale ta krása by byla hlavně v tom, že by se mi to povedlo v jiném sportu. To se mi na tom asi nejvíce líbí. Je to podobné, jako když jedna kanadská rychlobruslařka jela na olympiádu i v cyklistice. Je to hezký příběh, ta myšlenka se mi líbí.
Byla jste se na olympiádě podívat živě na hokeji?
Nevím, jestli ve Vancouveru, ale v Soči jsem byla na dvou ženských utkáních. Hlavně na finále Kanady proti USA, to byl skvělý zápas. V Pchjongčchangu mi to časově nějak nevyšlo, sledovala jsem to v televizi.
Cesta Češek na olympiádu v Pekingu:
České hokejistky na olympiádě ještě nikdy nestartovaly. V kvalifikaci o Soči 2014 je vyřadily Němky, za čtyři roky zatarasily postup do Pchjongčchangu Švýcarky. Do Pekingu 2022 postoupí vedle pořádající Číny přímo ještě šest nejlepších týmů světového žebříčku po mistrovství světa 2020. O zbylá místa se bude hrát na následných kvalifikačních turnajích.
Češky jsou momentálně na osmém místě ve světovém rankingu. Za nimi ztrácí deváté Němky 20 bodů, za sedmými Švédkami jsou Češky pozadu jen o pět bodů, navíc Švédsko letos sestoupilo z elitní divize MS, a od šestého Japonska je dělí 20 bodů. Podle propočtů trenéra Nováka by mělo k přímé kvalifikaci na olympiádu stačit umístění před Japonkami a Němkami na dubnovém MS v Kanadě.
Pamatujete si ještě Vrchlabí v první lize mezi lety 2007 a 2011? Chodila jste se tehdy dívat na muže?
Jo, jo. My jsme taková hokejová rodina. Maminka je obrovská hokejová fanynka a i když aktivně ke sportu moc netíhne, hokej jí v srdci zakořenil hodně. Já si tu éru v první lize pamatuju a sledovala jsem to i potom na dálku.
Jak vidíte šance na návrat do první ligy s posíleným týmem?
Jako správný srdcař Vrchlabák říkám, že to možné je! (úsměv) Sledujeme to a doufáme, byl by to skvělý úspěch, ale bude to těžké. Vrchlabí je malé město, třeba oproti účastníkům první ligy. Nicméně tým předvádí dobré výkony, nedávno jsem se byla podívat a hokej se mi líbil, bavil mě.
Vraťme se ještě k florbalu, v němž tedy hrajete s Jičínem nejvyšší soutěž. Jaké bylo skočit do ní bez jakýchkoliv zkušeností?
Byla to výzva, a to mě na florbalu lákalo nejvíce. Hraju florbal i hokej v Jičíně, upřímně je to dáno hlavně tou vzdáleností od Vrchlabí. V Jičíně se extraliga nějakou dobu hraje a pro mě je to opravdu obrovská rychlost. Pořád si zvykám na míček, který se mi těžko koriguje, a na ten vytrvalecký běh prokládaný sprinty. Ale baví mě to, jsem takový zarputilec.
Do toho ještě občas učíte ve Vrchlabí tělocvik?
Ne, ne. Od toho už jsem upustila. Docházela jsem pomáhat na základní školu, kam jsem jako malá chodila, ale teď už by těch aktivit bylo moc.
Protože i studujete vysokou školu, je to tak?
Ano, studuju druhým rokem na VŠTVS Palestra v Praze obor Sportovní a kondiční specialista. Neplánuju nějakou stoprocentní trenérskou kariéru, baví mě i management, logistika. Sportu se ráda věnuju, žiju jím, ale do budoucna to nemusí být trenérství za každou cenu.
Karolína Erbanová v dresu druholigového Jičína:
