Praha – Nejzajímavější třítýdenní etapový závod roku? Stejně jako loni si o tuto pozici říká ten poslední z trojlístku Giro, Tour de France a Vuelta. Závodníky čeká v jejím 68. ročníku ještě pět etap, rozdíl mezi čtyřkou nejlepších celkového pořadí necelých dvě a půl minuty přitom slibuje hodně napínavou podívanou.
Nic na tom nemění ani fakt, že se v úterý rozhořel skandál kolem současného šéfa Mezinárodní cyklistické unie (UCI) Pata McQuaida a jeho předchůdce Heina Verbruggena, kteří byli obviněni z korupce a krytí dopingu dvou nejvýraznějších osobností tohoto sportu poslední dekády – Lance Armstronga a Alberta Contadora.
Jaké byly první dva týdny na Vueltě a co na fanoušky a cyklisty ještě čeká? O tom následující řádky...
Hrozivé počasí: Pět stupňů nad nulou na konci srpna ve Španělsku? Čtrnáctá etapa Vuelty toto nabídla a mnozí cyklisté tak zažili jednu z nejtěžších zkoušek kariéry. A nejen ti mladí. „Hroznější etapu jsem ještě nezažil,“ pronesl v cíli Collada de la Gallina zkušený Španěl Alejandro Valverde, který ve sjezdu z Port de Envalira ztratil kontakt s těmi nejlepšími.
Ne snad kvůli výkonnosti ale kvůli prochladnutí. Na rozdíl například od do té doby průběžně sedmého Itala Ivana Bassa však alespoň etapu dokončil. Celkem tuto zkoušku nedokončilo šestnáct jezdců. V následné patnácté královské etapě s cílem na Peyragudes odpadlo dalších deset závodníků, povětšinou proto, že byli z předešlého dne příliš vyčerpaní a promrzlí.
„Nemám rád chlad a zimu. Byl jsem dost chytrý na to, abych si při stoupání na Port de Envalira dal i návleky, bohužel i dost hloupý na to, abych si je při následném sjezdu sundal a totálně jsem promrzl, měl jsem nohy jako dřevěné špalky,“ zhodnotil dění ve víkendových etapách Ir Nicolas Roche, který se propadl ze druhé na šestou pozici.
Skvělí Češi: Dvě vyhrané etapy v prvním týdnu zásluhou Zdeňka Štybara a Leopolda Königa, pozice druhého jmenovaného v elitní desítce celkového pořadí při první účasti na Grand Tour v kariéře a to i přes zdravotní problémy na začátku druhého týdne závodu? Jedním slovem paráda!
Nic na tomto faktu nesnižují ani odstoupení Romana Kreuzigera a právě Štybara ve zmíněné čtrnácté, respektive patnácté etapě. Prvně jmenovaného sužovaly stejně jako Königa zdravotní potíže (navíc ve 12. etapě spadl), jenže na rozdíl od lídra NetAppu měl Kreuziger v nohách Tour de France a na Vueltě již vypadl z pořadí. Další trápení tak bylo zbytečné.
Stejně jako u Štybara, který pro změnu ulehl těsně před Vueltou a do Španělska tak nedorazil stoprocentně zdravý, což se ve druhém závodním týdnu projevilo naplno. Odstoupení zmíněné dvojice navíc může paradoxně pomoct českého nároďáku na blížícím se světovém šampionátu, kde mají oba jezdci velké šance na úspěch v závodě s hromadným startem.
Prokletý Valverde: Problémy s kolem ve středeční časovce, ztráta kvůli prochladnutí v sobotním šíleném výšlapu. K tomu měl již španělský matador ze stáje Movistar problémy i na Tour, kdy kvůli defektu při rovinaté třinácté etapě nabral obří ztrátu a vypadl z elitní desítky pořadí. Na tři měsíce závodění celkem dost potíží, kterým se navíc třiatřicetiletý závodník nevyhnul ani na stejných závodech loni.
Zdá se, že po návratu po odpykání dvouletého dopingového trestu, není Valverdemu přáno uspět na závodě „Velké trojky“. Sám bojovník z Las Lumbreras ale boj o červený dres pro vítěze Vuelty, který už vyhrál před čtyřmi lety, nevzdává. „Když jsem viděl Nibaliho v problémech, nalilo mi to novou krev do žil, myslím, že kromě něj jsme ve hře o vítězství ještě já, Horner a také Rodriguez,“ dodal obhájce druhé příčky z loňského ročníku.
Ani Nibali není neporazitelný: Kdybyste se zeptali po letošní Tour de France odborníků na to, kdo je nejlepších cyklistou současnosti, většina by řekla dvě jména – Chris Froome a Vincenzo Nibali. Prvně jmenovaný demonstroval svojí sílu na „Staré dámě,“ druhý pak na Giru. Když oznámil, že pojede Vueltu, byl pasován do role jasného favorita na vítězství.
Až do pondělního výšlapu Sallent de Gállego toto potvrzoval. Sice jej zle proháněl Chris Horner, jenže v časovce i v posledním horském dojezdu amerického veterána s ledovým klidem porazil a ukázal mu „svaly“. Jenže v pondělí najednou začal tři kilometry pod vrcholem tuhnout. Když si toho ostatní všimli, jako kdyby tomu chvíli nemohli uvěřit, nakonec se ale od italského „Žraloka“ odpoutali všichni jeho největší soupeři, do cíle dokonce dorazil i za Čechem Königem.
Podle statistik z týmového vozu ztratil Nibali oproti Giru část své síly, sám si z toho ale hlavu nedělá. Tedy alespoň navenek. „Čísla z přístrojů jsou krásná, ale ta ani týmoví šéfové vám závod nevyhrají. Ne vždy je to jen o výkonu. Moje výkony sice nejsou takové jako na Giru, je třeba si ale uvědomit, že Valverde nebo Rodriguez mají za sebou Tour,“ pronesl Nibali pří úterního setkání s novináři během volného dne.
Velká neznámá jménem Chris Horner: Nibali sice tvrdí, že vše není o výkonu, sám ale tuší, že při sobotním brutálním výjezdu na možná nejtěžší cyklistickou horu světa Alto de L´Angliru to bude jen a pouze o výkonu. Stěna, kde jsou úseky i s více jak dvaceti procenty, prostě nikomu žádnou slabost neodpustí.
Právě tam se nejspíše také celá Vuelta rozhodne a všichni zjistí, jak na tom vlastně je jednačtyřicetiletý Američan Chris Horner. Toho totiž i sám Valverde označil jako nejsilnějšího závodníka ze všech v horách. A na Angliru se dají nabrat i na dvou kilometrech minutové ztráty, přičemž nyní je rozdíl mezi Nibalim a Hornerem „jen“ 28 vteřin.
Horner stojí před životní výzvou – na Grand Tour byl totiž dosud nejlépe devátý na Tour de France v roce 2010. Pokud by letošní Vueltu vyhrál, stal by se prvním americkým vítězem španělského klání Grand Tour a také první čtyřicátníkem, který kdy třítýdenní etapák opanoval.
V jeho případě bude hodně záviset na tom, zda do posledního týdne nastoupí jeho týmový parťák z Radioshacku Fabian Cancellara, který pro něj v prvních dvou týdnech odvedl obrovský kus práce. Švýcar totiž řeší velké dilema – pomoc Hornerovi, který přišel o horského pomocníka Haimara Zubeldiu a s jehož výkony zjevně nepočítali ani týmoví kolegové, nebo Vueltu celkem tradičně po vzoru Tonyho Martina opustit a chystat se na časovku – individuální či týmovou – na světovém šampionátu?
Ať už se bude moci Horner na dvaatřicetiletého „Spartaka“ spolehnout, či nikoliv, ve Španělech Valverdem a Rodriguezem i Nibalim má nesmírně těžké a zkušené soky. Navíc Ital byl v podobné situaci i při svém triumfu na Vueltě před třemi lety. Tehdy se v poslední závodní etapě – také sobotní dvacáté – stoupalo na neméně ďábelské Bola del Mundo.
Nibali tehdy v průběhu hrozivého stoupání na útočícího Ezequiela Mosqueru ztrácel, do cíle ale nakonec dojel jen se sekundovou ztrátou a celkové vedení uhájil (Mosquera byl po závodě diskvalifikován pro doping, pozn. redakce).
Bude se historie opakovat? Tak, či onak, pro velké finále letošní Vuelty je vše nachystáno téměř ideálně...
