Glosář - Sotva se pozapomnělo na "šoféra" Limberského, už má český fotbalový národ před očima jiného veřejného nepřítele číslo 1. Jmenuje se Marijo Strahonja, je to 40letý rozhodčí z Chorvatska a Spartu ve čtvrtek zaříznul na hřišti Astarasu Tripolis jako podsvinče.

V nastaveném čase jí neuznal gól, nejspíš pro podezření na nějaký náznak mikroskopického porušení pravidel, a Sparta tak přišla o vítězství. V tabulce své skupiny Evropské ligy se musí spokojit jen s bodem za remízu 1:1.

Plzeň porazila Dinamo Minsk 2:0, i díky divotvornému gólovému kousku Milana Petržely, a v sezoně dlouho neporazitelný Liberec už narazil, když podlehl 0:1 týmu z portugalské Bragy. K tomu všemu se ještě dostaneme, ale jisté je, že nejvíc vášní se tentokrát vyrojilo kolem rozhodčího a zápasu Sparty. Tak zaměřme svoji pozornost nejprve tam.

Stranou teď ponechme i rozbor zápasu a věnujme se pouze rozhodčím. A to i v širším kontextu, než nabídl pouze tento zápas.

Není to totiž v těchto týdnech poprvé, co je Sparta na mezinárodní scéně s výkonem sudího hrubě nespokojena. Po domácím utkání s CSKA byl trenér Zdeněk Ščasný nepříčetný z toho, že Ital Paolo Mazzoleni neodpískal penaltu po stažení Davida Lafaty v šestnáctce, ostře nesouhlasil také s vyloučením Matějovského (více zde). Penalta se měla pískat stoprocentně a vyloučení bylo podle pravidlového experta Jiřího Kureše namístě (více zde), každopádně však Sparta sudím poškozena byla - a z kvalifikace Ligy mistrů vypadla.

V řeckém Tripolisu, kousek od místa, kde ležela antická Sparta, dostala současná Sparta Praha za uši pro změnu od chorvatských sudích.

Ščasný opět rozporoval dvě situace. Gól neuznaný pro ofsajd ze závěru první půle a gól neuznaný - kdoví proč - v úplném konci utkání. Zatímco v prvním případě mně osobně po zhlédnutí televizního záznamu přišlo, že o těsný ofsajd asi jít mohlo, hádku z posledních vteřinek duelu nejspíš opravdu vyvolala  rozhodcovská zabijačka.

Při zahrávání onoho klíčového rohového kopu snad mohli být v nějakém kontaktu Krejčí s brankářem a Holek s domácím obráncem, ale rozhodně nic z toho nepřesáhlo meze pravidel natolik, aby se kvůli tomu branka Sparty nemohla uznat.

Škodícím píšťalkám Češi odvykli. Díky Damkové?

A teď co z toho vyvozovat. Je tu samozřejmě možnost, že se Ital na Letné i Chorvat na Peloponésu spletli. Větu, že sudí jsou jen lidi, už jsme slyšeli mockrát.

Jenže... Zkusme si vzpomenout, kdy v uplynulých, řekněme čtyřech letech byl nějaký český tým včetně reprezentace na mezinárodní scéně poškozen tak do očí bijícím způsobem jako teď dvakrát Sparta. Možná se vám něco vybaví, mně tedy ne.

A tím už se pomalu dostáváme, to přiznávám zcela otevřeně, do konspirační roviny. A v ní se můžeme bavit o tom, že dosavadní spokojenost českých týmů s mezinárodními rozhodčími může souviset s osobou Dagmar Damkové a její židlí v komisi rozhodčích UEFA.

Pokud by měla tak dlouhé prsty, proč teď nechrání i Spartu? zeptají se jistě mnozí. A to je vskutku velmi správně položená otázka.

Nabízí se hned několik odpovědí: A) Damková takovou moc nikdy neuplatňovala a všechno jsou to jen báchorky. B) Nezvládne všechno, někdy ji může přetlačit vyšší moc, jako třeba síla ruského klubu typu CSKA Moskva. C) Dagmar Damková tuhle svoji ochranářskou činnost poslední dobou obecně silně utlumila. D) Pokud proti vám někdo v domácím prostředí vede zákulisní válku s úmyslem odstavit vás z české komise rozhodčích, asi mu za to nebudete děkovat a zařizovat ještě rozhodčí pro pohárové soutěže.

Já osobně soudím, že odpověď leží v kombinaci písmen B + C + D.

Rezkův pád ve Skotsku a jasná neodpískaná penalta v Turecku, to byly dvě největší pomoci, jichž se od rozhodčích dostalo v posledních letech české reprezentaci. Liberecká jízda Evropskou ligou by se před dvěma lety nekonala, kdyby sudí v závěru odvety s Rigou blahosklonně nepřehlédl tisíciprocentní penaltu proti Slovanu. A plzeňský Procházka neměl před dvěma lety v duelu s CSKA dostat za zastavení unikajícího soupeře žlutou, ale červenou kartu....

Pozor, tím netvrdím, že tohle všechno, co mi teď vytanulo v hlavě, zařídila Damková. Nicméně si pamatuji, že v letech, jež jejímu angažmá na UEFA předcházely, se opravdu málokdy stalo, aby se sudí takhle výrazně pletli ve prospěch českých barev. Tradičně se spíš léta nadávalo, že pomáhají mocnějším. A dost často to byla i pravda.

Svět rozhodčích je prostě všude na světě plný temné černé magie. A tvrdím, že ochranu před ní Dagmar Damková ze své pozice na UEFA českému fotbalu poskytovala. Možná už tak ale nečiní. Tedy přinejmenším směrem ke Spartě, jak jsme viděli i včera, rozhodně ne. Anebo s nulovou účinností.

Berbrův rozhovor mohl Dáše pěkně zatopit

Situaci své životní partnerce loni v listopadu dost možná nechtěně zkomplikoval sám Roman Berbr, když chtěl loni v rozhovoru pro týdeník Gól vyzdvihnout její zásluhy.

"Znám jen čtyři lidí, kteří dokázali na mezinárodní diplomatické scéně otevřít všechny dveře ku prospěchu českého fotbalu - doktor Jíra, Ruda Baťa, František Chvalovský a Dáša. Kdo skutečně trošku vidí do kuchyně diplomacie ve fotbale, ví, o čem mluvím. Žádný náš klub a žádná naše reprezentace si nemohou v posledních letech stěžovat na zacházení v Evropě," řekl tehdy Berbr a dodal, že Damková údajně zachránila Spartu před kontumací zápasu Evropské ligy v Bratislavě, kde se porvali fanoušci.

„V říjnovém kvalifikačním utkání Turecko-Česko švédský rozhodčí neodpískal penaltu proti nám za faul Váchy. Všichni jsme byli rádi, že máme Damkovou," dodal ještě Berbr.

Možná nedomyslel, že když on jako místopředseda FAČR osobně potvrdí, že Damková může mít vliv dokonce až na neférové řízení zápasů v kvalifikaci o Euro, rozhodně jí tím na diplomatickém poli nepomůže. Že se ta slova dostanou i za hranice republiky a že země, jako například Turecko, ze sebe nenechají dělat ořezávátka. Je dost možné, že všechny tyhle události, včetně Berbrových výroků, přinutily Damkovou, aby přestala tlačit na českou pilu a nechávala už věcem volnější průběh.

Například v utkání na Islandu si mnozí všimli, jak přísné trestné kopy těsně za šestnáctkou najednou sudí proti českému týmu nařizuje. Na takový metr nebyli totiž Vrbovi hoši z předchozích zápasů vůbec zvyklí. Podobně Sparta v minulém ročníku Evropské ligy neměla snad ani jedinkrát problém se sudím, rozhodně ne takový jako teď s CSKA a v Tripolisu.

Jak může Damková na výkon sudího uplatnit nějaký vliv? Stačit může už jen pouhý výběr rozhodčího, který komise, v níž zasedá, provádí.

Jak známo, policií odposlechnuté hovory tehdejšího ředitele Juventusu Luciana Moggiho před lety prozradily, že nominace sudích pro zápasy Ligy mistrů domlouval s italským členem komise rozhodčích UEFA Pierluigim Pairettem, a to úplně stejně jako naši "Ivánek s Milánkem". A jistě to, tak jako Ivan Horník, nedělal takříkajíc pro srandu králíkům. Nemuselo přitom jít ani o korupci, stačilo vybrat neutrálního sudího, u něhož byl předpoklad, že daným barvám rozhodně neublíží.

Kdo ví, třeba i nulová ochrana Sparty vůči sudímu v zápase s CSKA mohla spolu s bojem o samostatnou ligu synergicky vybudit silnou aktivitu letenského klubu proti Damkové a Berbrovi. Ta se pak, alespoň podle mě, projevila v kampani odstartované kritickým vystoupením rozhodčího Libora Kovaříka, odhalujícím poměry mezi českými sudími, ovládanými despotickým Berbrem (více zde).

Sečteno a podtrženo: Ani za zápas v Tripolisu Sparta sudímu, UEFA a Damkové rozhodně nepoděkuje. A teď ještě alespoň na chvíli k fotbalu.

Sedm karet, to už je tedy nálož

Astaras Tripolis - Sparta 1:1. Pražané měli kromě neuznaných gólů i dost dalších šancí, aby zápas zvrátili na svou stranu. Hušbauer neuklidil balon do poloprázdné brány, Frýdek trefil tyčku, bylo toho víc.

Potíž je v tom, že Sparta zase rychlý gól dostala a jen Štěstěna a brankář Bičík ji chránili proti tomu, aby v utkání neinkasovala třeba čtyři "kousky", velké příležitosti ke skórování totiž soupeři nabídla zejména v úvodu obou poločasů.

Spartě činil velký problém aktivní presink soupeře. Kdo ho umí tak jako Astaras, má to pak jednoduché, stačí protivníkovi odebrat balon a rozehrát na nabíhající hrot či křídlo rychlou kolmici do pole protivníka, který bezprostředně po ztrátě míče nestíhá správně uskupit své obranné postavení.

Nechci malovat čerty na zeď, ale pokud Sparta hodlá "vyrábět" ve středu pole tolik lehkých ztrát míče například i v duelu se Schalke, lze se obávat toho, že efektivita gólových trestů ze strany bundesligového soupeře bude pak vůči ní mnohem přísnější.

Tripolis má velkou individualitu v Argentinci Mazzovi, případně jeho krajanu  Bertogliovi, o ostatních pozicích sestavy však šlo říct, že na nich Sparta eviduje srovnatelný či spíše lepší "fotbalový materiál", ostatně po většinu zápasu tahala za delší konec ona. Jenže se do jisté míry opakoval scénář přestřelky s Thunem. Šancí byla na obou stranách zase spousta, jen tentokrát nepadalo tolik gólů. Alespoň ne s posvěcením rozhodčích.

Kromě toho, že si Sparta veze z Peloponésu jen jeden bod místo tří, by ji měla mrzet i obrovská nálož žlutých karet. Šest jich sparťané viděli v průběhu utkání, sedmou pak Dočkal ještě po odpískání zápasu za protesty (viz zde). Boje ve skupině čítají celkem šest položek a na tuhle masivní žlutou sadu ještě může Sparta časem krutě doplatit. A to přes to, že karty z kvalifikace už se smazaly, v hlavní soutěži se počítají nanovo a stojí se po třech napomenutích.

Vivat Petržela! A škoda šancí Slovanu

Plzeň - Dinamo Minsk 2:0. Pokud jsme v souvislosti se Spartou mluvili o obraně proti černé magii, pak musíme za kouzelný gólový kousek ocenit Milana Petrželu rovnou jako Harryho Pottera.

Předchozí nezáživný průběh utkání totiž náhradník z plzeňské lavičky oživil nádhernou akcí, ve které nechyběly jesličky nasazené soupeři, vzápětí parádní zasekávačka a ve finále nádherná rána na bližší tyč. A to doslova, protože právě od tyčky šel balon do sítě a Plzeň si tak druhým zásahem pojistila výhru.

Srovnání s útočnými dravými eskapádami, plnými kreativity, jaké třeba při minulém působení Plzně v Evropské lize předváděli Horváth a spol. pod taktovkou Pavla Vrby, sice tohle upracované představení absolutně nesneslo. Ale body zajistilo. Tým dynamických fotbalových umělců se totiž v Plzni v toku času proměňuje na něco jiného. Přiznejme, že přinejmenším viditelně pomalejšího, nicméně i nová forma nese Viktorii slušné výsledky, přinejmenším v Synot lize stačila posledně na titul.

V duelech s Maccabi chyběla týmu odvaha i herní poctivost. Zejména ta druhá ingredience se po nástupu Karla Krejčího do projevu Viktorie, vystrašené neúspěchem s Izraelci, znovu vrátila, a právě díky ní a také díky své značné pohárové zkušenosti Plzeňané nevýrazného soupeře z Běloruska porazili. Bude to ale stačit i na Rapid nebo Villarreal?

Liberec-Braga 0:1. Nebudeme-li počítat vstupní český Superpohár, pak tým trenéra Jindřicha Trpišovského v šesti ligových kolech, ani ve čtyřech mačích pohárových kvalifikací neprohrál. Až teď.

Přitom prohrát nemusel. Liberec si vypracoval tři slušné šance, soupeř prakticky jedinou. Efektivita při jejich proměňování ale vykreslila výsledné skóre, se kterým tedy Slovan logicky spokojen být nemůže.

Astaras, Dinamo Minsk, Braga. Z těch tří čtvrtečních soupeřů českých týmů byl po mém soudu portugalský celek nejkvalitnější. Přežil Šuralovu hlavičku, Bakošovo promáchnutí i Bartošákovu střelu a sám zužitkoval rychlý kolmý protiútok, který vracející se mladá defenziva Slovanu nestihla zpacifikovat. Příště už bude třeba o tuhle zkušenost bohatší.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz