Glosář – Kapku přituhlo nejen na teploměru, ale i na sociálních sítích. Pokud jste na ně obzvláště v sobotu večer zavítali, museli jste nabýt dojmu, že plzeňský ředitel Adolf Šádek někomu právě přinejmenším uřízl hlavu. Tolik nepěkných slov tam schytal a Viktoria Plzeň samozřejmě jakbysmet.
Co provedli? Prosadili si v Ďolíčku tezi, že hřiště je natolik namrzlé, že už je terén takříkajíc o zdraví hráčů – a že se tedy ligový duel s Bohemians odloží na jaro. On to tedy rozhodl hlavní sudí Radek Příhoda, nikoli Adolf Šádek, ale budiž, zůstaňme u toho, že na to Plzeň na rozdíl od domácího klubu tlačila.
Pohlížet na ten případ můžeme z mnoha rovin. V první řadě je fascinující, jak mohutně tohle téma na nejrůznějších mediálních platformách nabobtnalo – a také jak vysokou míru všeobecné nenávisti vůči Plzni naznačilo. Ano, bubliny na sociálních sítích mohou být matoucí, nicméně přesto si troufnu říct, že roli univerzálního arogantního ďábla, v níž byla za časů Petra Macha či Vlastimila Košťála v lize tradičně obsazena pražská Sparta, nyní v očích značné části veřejnosti hraje Viktoria Plzeň.
Na hřišti se sice Spartě poslední dobou Plzeňské přehrávat nedaří, ovšem v rovině marketingu a budování veřejného mínění zjevně boduje mnohem úspěšněji. Nicméně k tomu se ještě propracujeme. Teď se ještě hbitě vraťme zpátky do sobotního večera.
Ruku na srdce, kdyby se podobný problém týkal – plácnu – třeba zápasu Karviná–Dukla, tak po něm nejspíš neštěkne ani pes. Ale hrát se mělo v Praze, v televizním přenosu, do Ďolíčku dorazily tisíce fanoušků domácího klubu, tradičně bojovně, nesmiřitelně naladěných – a logicky o to naštvanějších ze zjištění, že jsou tam zbytečně.
Ztvrdlá hrací plocha nebyla v ideálním stavu, na trávník padla večerní rosa a ta začala lehce namrzat. Přitom Prahu netrápil žádný velký mráz, tou dobou možná dva stupně pod nulou. Vyhřívací systém by si s tím teoreticky měl poradit a dostat hrací plochu do mnohem lepšího stavu, aby se o něm nemuselo vůbec diskutovat.
Hlasy lidu, že si zhýčkaná Plzeň vydupala odložení zápasu z nesmyslných příčin, se opíraly zejména o argumenty typu: Přes den v Praze svítilo sluníčko, odpoledne se na Letné normálně hrálo – a ještě dvě hodiny před zápasem v Ďolíčku řekl sudí Příhoda, že hrací plocha je O.K.
Tak co na to říct. Že odpoledne na sluníčku to v posledních týdnech vypadá venku přeci jen trochu jinak než kolem osmé večer, to se snad shodneme. Že v Ďolíčku, kolem něhož protéká Botič, se kondenzuje přece jen výrazně víc vlhkosti než na Letné. A že v průběhu dvou hodin se holt stav hřiště může zlepšit, setrvat, nebo zhoršit. Přičemž tady asi došlo k možnosti číslo 3, což je v dnešní éře vyhřívaných trávníků a dané situaci vskutku paradoxní.
Všichni vidí problém ve vyhřívání, jen "klokani" ne
No a tím se opět dostáváme k vyhřívání. Šéf domácího klubu Dariusz Jakubowicz ohledně něj odmítá jakékoli pochybení.
Naopak stanoviska, která k situaci promptně vydal šéf ligy, ředitel ligy i zástupce komise pro stadiony, směřovala jednoznačně k tomu, že hlavní problém, který v Ďolíčku nastal, měl přímou souvislost s nedostatečným vyhříváním hrací plochy.
Takže buď "klokaní" vyhřívání nějak haprovalo, nebo je špatně nastavené, nebo ho někdo zapnul či nastavil pozdě. A to buď z liknavosti, nevhodné spořivosti, nebo záměrně. Bez pokuty z toho nejspíš Bohemians vyváznou jen stěží.
Vyjádření domácího kapitána Daniela Krcha, že "klokani" rozhodně chtěli hrát, tak lze samozřejmě vykládat různě. Jako výraz srdnatosti a opovržení nad slečinkami z Plzně, anebo jako snahu posunout těžiště diskuse právě mimo problém s vyhříváním.
Ať už terén v Ďolíčku byl hratelný, nebo ne, asi se shodneme, že každopádně byl ve stavu, ve kterém by zvyšoval riziko zranění hráčů. Nabízí se úvaha, co by se stalo, kdyby sudí Příhoda plochu seznal hratelnou – a pak by si na ní někdo z hráčů Bohemians, nedejbože, zlomil nohu. Dokážu si poměrně živě představit, že titíž lidé, kteří teď v sudím Příhodovi vidí zaprodance pekel kvůli odkladu zápasu, by mu pak stejnou měrou spílali, kdyby se naopak hrálo a někomu se vinou terénu něco stalo.
Tím se pomalu dostáváme k osobám a obsazení. Zrovna sudí Radek Příhoda je po mém soudu opravdu asi ten poslední, který by zapadal do zažitého schématu Berbr – Damková – Plzeň – Šádek – sudí na provázku. Pozor, to se rozhodně nekryje s tvrzením, že Příhoda je svatý a že když nezapadá do téhle rovnice, nemůže hrát důležitou roli v nějaké úplně jiné. Ale pojďme k tomu podstatnému.
Věci se totiž v průběhu času vyvíjejí – a v zákulisí českého fotbalu poslední dobou poměrně významným způsobem. Což znamená, že karty jsou rozdané trochu jinak než třeba ještě před půl rokem. Tak si to pojďme oživit.
Po Matějkově představení přišla černá taška. A pak Chřestýš
Pro ještě větší "ostrost a kontrast obrazu" poskočme v čase ještě dál, až do září 2012, kdy sudí Radek Matějek v utkání Plzeň–Sparta (1:0) seřezal hosty jako psy. Jen namátkou: velmi ochotně "spolkl" Limberskému penaltový pád, neodpískal jasnou penaltu po stažení Krejčího, před další skoro-gólovou akcí domácích jim pustil nepřehlédnutelný faul u půlící čáry... Celé utkání se prostě hrálo na tak nakloněné ploše, že Sparta zvažovala, jestli vůbec nastoupí ke druhé půli (viz odkaz).
Šlo o vyvrcholení dlouhodobého trendu rozhodcovské přízně uplatňované směrem k Plzni. Následovala známá cesta Daniela Křetínského, majitele Sparty, na Strahov, černá taška, zsinalý obličej předsedy Pelty, podezření, spekulace, výslech šéfky komise rozhodčích Dagmar Damkové na policii... a vyšetřování směřující do prázdna, na které pak ještě navázala kauza "Chřestýš", druhá fáze aféry.
V kombinaci s pozdějšími vystoupeními řady "odpadlých" rozhodčích v čele s Liborem Kovaříkem, který adresně a nahlas poukázal na to, o čem se jen šuškalo, a sice že podle jeho svědectví neřídí sudí Damková, ale její životní partner Roman Berbr, se před očima veřejností začala skládat celá mozaika.
Už jsme si tu linku vlastně naznačili... Berbr–Damková–rozhodčí–Plzeň. A patří do ní i ředitel klubu Adolf Šádek a jeho kamarád Martin Svoboda, řečený "Chřestýš", jehož sudí Adámek a Býma u notáře označili za muže, který jim nabízel úplatek. Ale u soudu to odmítli zopakovat a tím celá věc skončila (vše o kauze zde.)
Podle mého subjektivního názoru vedly aféry Černá taška a Chřestýš k tomu, že si Sparta vynutila, aby se jí od rozhodčích dostalo v následných sezonách srovnatelné ochrany jako Viktorii.
Ostatně ozývat se začali spíš ti "zdola", jako třeba Petr Paukner, majitel Dukly Praha, který použil pěkného příměru s biatlonem, kde se po každé zastávce na střelnici může pořadí jakkoli přesypat. Zatímco v českém fotbale to podle něj nejde. Čímž naznačil právě speciální statut Plzně a Sparty u rozhodčích.
Berbr ztratil vliv na ligu i na komisi
Tyhle příběhy a tohle uspořádání světa asi znáte. Jenže pozor, letos v létě se výrazně pozměnilo.
1) Ligu už neřídí Fotbalová asociace ČR (když si to zosobníme, tak Miroslav Pelta s Romanem Berbrem), ale nově Ligová fotbalová asociace řízená Dušanem Svobodou, místopředsedou Sparty. Do jaké míry si do svých kompetencí nechá nebo nenechá zmíněnou dvojicí mluvit, to už je otázka jeho vůle. Ale speciálně Roman Berbr by do otázek ligy nyní prostě neměl mít možnost mluvit vůbec.
2) Komise rozhodčích sice zůstala pod křídly FAČR, ale nikoli pod kontrolou osob z okruhu Romana Berbra. Ať už jí byla jeho partnerka Dagmar Damková, nebo později na jaře Miroslav Tulinger.
Po sérii skandálů, i pod tlakem ministryně školství Kateřiny Valachové, se předseda asociace Miroslav Pelta v létě překonal a dupnul okovanou botou do královstvíčka, které při politických dohodách o rozdělení moci po minulé valné hromadě, jak alespoň mnohé nasvědčuje, připadlo jeho českému místopředsedovi.
Tuhle tichou dohodu s Berbrem v létě Pelta zjevně jednostranně vypověděl, když postavil do čela nové komise rozhodčích polského experta Michala Listkiewicze. Hlasování o jmenování jeho samého a následně i jmenovitém obsazení jeho komise proběhla ve výkonném výboru vždy velmi těsně, Berbr hlasoval vždy proti, pokaždé však neúspěšně.
Abychom to vyjádřili polopaticky: Pokud Berbr v uplynulých týdnech a měsících vykonával reálnou moc nad rozhodčími, což on popírá, tak v létě ji ztratil, přinejmenším z hlediska systému. Že případně někdy někomu ze sudích zavolá a poklábosí, kdo ví o čem, to je samozřejmě jiná věc. Ale každopádně nemá vliv na nominace rozhodčích do jednotlivých zápasů, ani na jejich hodnocení.
Linka Berbr–Damková–rozhodčí–Plzeň teď prostě z hlediska nějaké centrální moci neexistuje. Jistě, co teď není, může časem (zase?) být. A taky to neznamená, že přerušením jednoho pletence moci vstoupil český fotbal do ráje a že nevznikají pletence jiné. A taky že když vypadne akceschopnost mechanismu uplatňovaného svrchu, nemůžou naskočit mechanismy alternativní. Kupříkladu s bezúhonným občanem Martinem Svobodou, alias Chřestýšem, kamarádí Adolf Šádek pořád navýsost intenzivně.
Kdo patří k Losnovi a kdo k Mažňákovi
Ale zpátky do strahovské "centrály". Jedním ze žhavých adeptů na členství v Listkiewiczově komisi byl právě rozhodčí Radek Příhoda, ano ten, co v sobotu odložil zápas v Ďolíčku. Nakonec padlo rozhodnutí, že tenhle sudí z Loun bude nadále ještě užitečnější s píšťalkou na trávnících. Nicméně pokud hledáme jeho "politické zařazení", pak jednoznačně patří do tábora úzce propojeného se současnou komisí, která je Berbrovi trnem v oku.
Jinými slovy, zrovna Příhoda opravdu nepatří do plzeňské skupiny (Ardeleanu, Královec...), u níž by se dalo teoreticky předpokládat, že by mohla jít Viktorii zrovna v případu zmrzlého trávníku v Ďolíčku na ruku.
Pokud tedy někdo vychází ze starého vzorce, že si Plzeň vynutila odložení duelu v Ďolíčku mocensky, přes nějakou berbrovskou strukturu, tak si troufnu tvrdit, že to opravdu ne.
Šéf ligy Dušan Svoboda je sparťan, ředitel ligy Tomáš Bárta dříve pracoval v Liberci a Jablonci, hlavní sudí Radek Příhoda, který měl ve věci hlavní slovo, opravdu také není berbrovec.
Když už si takhle rozdělujeme svět, tak jedním dechem nutno připojit, že plzeňský ředitel Adolf Šádek je místopředsedou Ligové fotbalové asociace, že šéf komise pro stadiony a hrací plochy Rostislav Votík je skalní ultraberbrovec, delegát utkání Jiří Kureš se coby šéf pravidlové komise berbrovské moci nikdy také moc nevzpěčoval – a technická delegátka Adriana Trešlová dokonce dělala Damkové sekretářku v komisi rozhodčích.
Takže v jistém mikrokosmu, který ať už přímo na místě v Ďolíčku, nebo po telefonech řešil v sobotu večer otázku, zda se zápas bude, či nebude hrát, měla své sympatizanty ve hře jistě i plzeňská strana. Ovšem těmi hlavními mocenskými kartami po mém soudu opravdu hrát nemohla, protože je teď prostě nedrží.
Plzeň prý na sudí v Ďolíčku nátlak nevyvíjela. No...
Druhá věc je, co si Adolf Šádek takříkajíc vyřval přímo na chodbách stadionu. Jeho motivaci lze svým způsobem chápat. Na jednu stranu nebyla Plzeň pod tlakem toho, že by jí v sobotu třeba chybělo několik hráčů nebo že by ve čtvrtek hrála s Austrií v Evropské lize o všechno. Jak známo, postup už je pryč, takže jde "jen" o čest, slávu, a nějaké ty peníze za případnou první výhru ve skupině.
Nicméně i tak lze pochopit, že Viktoria zdraví svých hráčů nechtěla na daném terénu riskovat. Hypoteticky se samozřejmě můžeme leda dohadovat, jak by se na Šádkově místě zachovali třeba funkcionáři Sparty či Slavie. U těch sparťanských si tedy troufám zaspekulovat, že by se pánové Kotalík, Požár, Svoboda, Otava a já nevím, kdo ještě, tak dlouho hádali mezi sebou, kdo to má vlastně v kompetenci a kdo to celé hlavně nejdřív zkonzultuje "s Danem", že než by to pořešili, chodil by už možná po Praze Mikuláš.
Viktoria Plzeň ve svém oficiálním prohlášení říká, že žádný nátlak na sudí nevyvíjela. Jestli jsou oproti tomu pravdivé pověsti, že se Adolf Šádek měl v Ďolíčku chovat hrubě, dobývat se snad do kabiny rozhodčích nebo jim vyhrožovat, jak se hned rozneslo krajem, to opravdu těžko soudit, když jsme tam nebyli.
Takové věci si musí pohlídat delegáti a domácí pořadatelská služba. Trochu se obávám, že případné scény podobného druhu asi nejsou na českých zápasech úplně výjimečné, ale to už je záležitost komunity a prostředí, jak si způsob jednání a základní principy, kdo a kdy se smí nebo nesmí dostat k rozhodčím, nastaví a bude dodržovat, případně trestat.
Někomu asi mediální obraz knížete pekel nevadí. Co Plzni?
Glosář Luďka Mádla
Fotbalové dění před i za oponou pohledem renomovaného fotbalového reportéra.
No a tím se velkým obloukem dostáváme zase zpátky na začátek. Připusťme, že si Plzeň vymohla odložení zápasu, bude se hrát na jaře, osobně zrovna na tom nevidím nic tak strašlivě hrozivého. Nicméně velká část veřejnosti div že by nebrala do rukou vidle, jak je tou ukrutnou svévolí odporné a zlé Plzně pohoršena.
Být Tomášem Paclíkem, majitelem Viktorie Plzeň, nebral bych tyhle věci na lehkou váhu. Že na svůj mediální obraz kašle, nebo spíš profil knížete pekel ještě přiživuje Roman Berbr, to je jeho věc. Jestli by ale s sebou obchodní společnost, jako je Viktoria, měla táhnout delší čas nálepku podvodníků či manipulátorů, ať už si ji zaslouží víc nebo míň, dřív nebo později ji to velmi negativně doběhne.
V tomto směru zafungovaly akce Černá taška a Chřestýš opravdu účinně. Kromě pacifikace rozhodčích navíc v očích široké veřejnosti přidělily role ústředních zloduchů – a řekněme těch ostatních, protože kladné hrdiny abys tu opravdu hledal lupou.
A na obsazení těch rolí se nic nemění, navzdory tomu, že jsem alespoň já osobně v průběhu ligového podzimu žádnou výraznou rozhodcovskou "tlačenku" směrem k Plzni nepozoroval, rozhodně ne v těch dimenzích, jaké jsme znali.
Naproti tomu zcela bez zájmu širší veřejnosti, jaksi zdánlivě neviditelně, naskakují korálky na trochu jinou šňůru. V souvislosti s jiným klubem si namátkou vybavím třeba fakt, že Holek nebyl vyloučen proti Jablonci (ano, následně ani hostující Kubista), že Příhoda v derby "S" přehlédl Lafatův penaltový faul na Frydrycha, že proti Spartě měly kopat a nekopaly penalty i Příbram a Karviná, že v Plzni opravdu nepochopitelně nebyl vyloučen Costa, nebo že se v Hradci, řekl bych, měla kopat penalta na obou stranách a nekopala se žádná.
Ano, jistěže člověk sleduje Spartu častěji než třeba Jihlavu, tak se mu některé věci logicky víc zaseknou v paměti, ale na můj vkus už se mi jich tam zaseklo nějak moc. Ano, včetně jasného ofsajdu, který měla Lucie Ratajová odmávat v Brně a zamezit tak v posledních vteřinách utkání vyrovnání domácího týmu na 3:3.
Nějak se ale nemůžu zbavit dojmu, že na druhé straně provázku je těch kuliček nějak víc.
Tak uvidíme, kdo na jaře vyhraje skleněnku. Když se totiž některé věci sejdou, mohla by mít hodnotu až půl miliardy.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl – Aktuálně.cz
