reklama
 
 

Na gól v síti pozdějšího velikána Rosický navázal po 17 letech. V lize, která kříží fotbal s házenou

11. 9. 2017
Před derby "S" se startem v základní sestavě Sparty i vstřeleným gólem blýskl Tomáš Rosický. V soutěži zaujaly góly dosažené po neodpískané hře rukou.

Glosář - Nejen sparťané si v neděli užili povznášející, slavnostní chvíli. Nejenže viděli Tomáše Rosického prvně od jeho loňského návratu do české ligy v základní sestavě Sparty. Ikonický hráč letenského klubu navíc v neděli Karviné vstřelil i gól, svůj první sparťanský od listopadu 2000.

Kdo zná Rosického životopis, ví, že krátce nato pak v lednu 2001 přestoupil do Dortmundu a posléze pak i do londýnského Arsenalu. Ale i Tomáš sám přiznal, že už si vlastně ani nepamatuje, kdy a jak vlastně za Spartu skóroval naposledy. Tak to jemu i sobě připomeňme:

"Siegl našel Mynáře ve velkém čtverci, ten stříleným přízemním centrem přesně poslal míč do běhu Rosickému, který se trefil přímo do pravého horního rohu branky. Postavení střelce ovšem mohli rozhodčí posoudit jako ofsajd."

Tak rozhodující trefu utkání Sparta-Blšany (1:0), které se hrálo 3. listopadu 2000, popsal reportér idnes.cz.

A schválně, jestli uhodnete, kdo byl tehdy oním překonaným gólmanem?! Ano, tipujete správně, jistý Petr Čech. Tehdy mu bylo 18 let, Rosickému o dva roky víc. A své úžasné kariéry měli oba teprve před sebou.

Za takřka 17 let protekla ve Vltavě opravdu spousta, spousta vody. Včera Rosický otevíral skóre duelu s Karvinou po Zahustelově přihrávce, na hřišti zvládl po nemoci 85 minut - a před nedělním derby na Slavii naplnil sparťanská srdce optimismem. Nejen gólem, ale i svou momentální "provozuschopností", která je pro Spartu zjevně nenahraditelná.

Delikatesy ala Mustedanagič či Buchta. Ale i přehlédnuté ruce

Rosického gól nebyl zdaleka jediným pozitivním jevem 6. ligového kola. Za opravdovou fotbalovou delikatesu považuji třeba Mustedanagičův gólový volej po parádní přihrávce od Jana Holendy (podívejte se zde), mimořádné výkony předvedlo hned několik brankářů, v první řadě pak Miloš Buchta, který (takřka) zavřel olomouckou bránu před slávistickými nájezdníky. A vskutku spektakulární zákrok tentokrát předvedl i sparťan Martin Dúbravka (tady je).

Leč objevily se i diskutabilní momenty: v první řadě sudí uznali dvě branky, jimž předcházelo hraní rukou. Poté, co olomoucký Václav Jemelka dopravil míč do slávistické sítě, svěřil se v poločase do televizní kamery, že se rukou asi balonu dotknul. A sparťan David Hovorka pak podle všeho zahrál rukou před svou střelou, jíž skóre duelu s Karvinou upravoval na 2:0.

V Jemelkově případě se Horst Siegl a Michal Prokeš, experti ve studiu O2 TV, pustili do rozborů, že ruka byla v přirozeném pohybu, proto podle nich neúmyslná a gól tedy regulérní. 

Nevím, jak situaci vyhodnotí komise rozhodčích, ale dovolíte-li, osmělil bych se nastínit zde své osobní stanovisko: Konstrukce, zda ruka zvětšovala objem těla, nebo zda byla připažená, rozpažená, v přirozeném či nepřirozeném pohybu a tak podobně, si prosím nechme na situace, až rukou zahraje bránící hráč.

Když zahraje rukou hráč útočící, pak bych následně dosažené góly osobně neuznával. Možná to nezní úplně pravidlově, ale z hlediska principu a tradičního ducha hry, alespoň tak, jak ho chápu já, mi to přijde jako východisko zcela přirozené a logické. Fotbal není házená a rukama by se branek dosahovat nemělo.

I podle pravidel je ruka, jíž hráč zahraje, načež získá výhodu, chápána jako úmyslná. Nedávno slávistický gólman Laštůvka vyrazil balon směrem do Barošovy ruky a když se pak míč dostal do branky, sudí branku neuznal - a všichni s tím byli naprosto a v klidu srozuměni. Za těch pár týdnů se, myslím, pravidla nezměnila, takže bych navrhoval na tomto výkladu setrvat.

Základ je samozřejmě v tom, že rozhodčí vůbec musí tu ruku postřehnout, což se panu Hrubešovi v Olomouci, ani včera panu Nenadálovi na Letné, jakož i jejich asistentům, bohužel zjevně nepodařilo.

Když už jsme u toho, nejenže hrál Hovorka před gólem rukou, ale po mém soudu navíc v okamžiku jeho gólového kopu další sparťan Zahustel v ofsadové pozici natolik zacláněl karvinském gólmanovi Berkovcovi, že se v danou chvíli měl nejspíš mávat i ofsajd. Posuďte sami.

Sparta byla v zápase lepší, vyhrála by i tak, čili není potřeba vířit nějaké zbytečné vášně, ale podle mě ta branka prostě platit neměla. Slávisté byli v Olomouci o něco naštvanější, protože kvůli Jemelkově "ručnímu" zásahu ztratili po remíze 1:1 další body do tabulky.

Mladému hráči jako je Jemelka těžko vyčítat, že se své první ligové branky nevzdal a hru rukou sudímu hned na hřišti neoznámil. Nota bene pokud dokonce existují "sieglovské" výklady, že byl jeho gól regulérní.

Nicméně těm, kdo říkají, že v takové situaci by se dneska nikdo normální nepřiznal, bych rád odvyprávěl kratičký příběh z nedělního zápasu II. bundesligy Darmstadt-Bochum. Tam za stavu 1:0 pro domácí upadl kapitán hostí Felix Bastians v šestnáctce, ale na dotaz sudho přiznal, že šel k zemi vlastní vinou - a rozhodčí proto už nařízenou penaltu odvolal. Pointou celé je story je pak skutečnost, že i bez toho Bochum ještě skóre otočila a vyhrála 2:1.

Připomeňme, že podobně se v minulém ročníku ve stylu fair play přiznal sudímu Antonín Rosa, zadák Jihlavy. Uznal svoji teč, tím pádem regulérnost zlínské branky.a trenér soupeře "Bob" Páník byl z Rosova činu doslova naměkko dojetím.

To jen tak na okraj, abychom si připomněli, že chovat se čestně lze i v profesionálním  fotbale, a to dokonce i v tom českém.

Kupředu by to šlo, zpátečka je pořád slabší

Sparta-Karviná 2:0. Po ostudě na brněnském stadionu se tentokrát Sparta potřebovala chytit za každou cenu. S uzdraveným Rosickým v sestavě to šlo snáz. A prvních zhruba 20 minut hráli Letenští i díky hernímu nadšení, nápaditosti a přesnosti přihrávek své žijící legendy velmi dobře, ostatně v té době vstřelili i vedoucí gól.

Pak se Karvinští začali čím dál tím víc osmělovat. A ukazovalo se, že směrem dopředu se sice Sparta postupně zlepšuje, ale dozadu jí to pořád hoří. Za to, že karvinský útočník Ramirez ze žádného ze svých brejků neskóroval, mohou sparťané děkovat spíš Venezuelanovi a nebesům, nežli sobě.

Atmosféra v klubu a jeho okolí zjevně stále není úplně vyčištěná, protože sparťanský kotel v utkání mlčel, jen transparentem vyzýval ředitele klubu Adama Kotalíka k demisi. Nedávní rebelové Martin Frýdek a Václav Kadlec se objevili na trávníku jako střídající hráči. A skutečnost, že vnitřní vesmír sparťanské psychiky asi stále nebude zrovna harmonický, podtrhla v závěru utkání dvojice Plavšič-V. Kadlec, to když ani nadvakrát nedokázala proměnit nájezd, který působil dojmem, že se snad ani zahodit nedá. V derby by to asi Spartu bolelo víc.

Ruka? Ano, byla. Ale tohle nedat?!

Olomouc-Slavia 1:1. Pražané sice po utkání nechápali, jak může platit domácí gól dosažený rukou, nicméně část toho stesku mohli svést i sami na sebe. Škoda sice v lize konečně prvně skóroval, nicméně jak on sám, tak nově příchozí Necid měli k dispozici další velešance, jejichž zahození bylo vskutku trestuhodné.

Mladí Hanáci si po dobrém ligovém startu věří, předvedli výkon na hranici fyzického sebeobětování a v řadě herních prvků drželi se Slavií dlouho krok. Až moc. Slavia by se svojí nabitou luxusní soupiskou měla ligového nováčka i na jeho stadionu zmáčknout víc, dostat ho pod souvislejší tlak. Tedy teoreticky. Nedokázala to, své šance neproměnila = má jen bod.

Vrba pod Ještědem uděloval taktické lekce

Liberec-Plzeň 0:3. Dvacet let neměl v české lize po 6 kolech nikdo tak velký náskok na své pronásledovatele, jako nyní Plzeň, která vyhrála i šestý zápas v ročníku. A jednoznačně!

Liberečtí se snažili hrát ambiciózní fotbal, s vysokým postavením svých zadáků v ofenzivní fázi. Jenže to chtělo ještě drobnost, dostat balon přes střed pole směrem do ofenzivy. A to v sobotu Trpišovského tým nedokázal.

Vrbovi Plzeňáci vycítili, že U Nisy se může hrát hodně důležitá bitva. A makali naplno. Vysokým presinkem napadali libereckou rozehrávku, získávali jeden balon za druhým - a servírovali je sprintujícím křídlům do běhu a hlavně do volného prostoru. Až z toho všeho rezultovalo výsledkové vraždění neviňátek. Podtržené faktem, že Liberec v několika svých šancích efektivitu postrádal. Zářící Petržela a spol. tentokrát nikoli.

Podruhé stáhli dvoubrankové manko, ale…

Baník Ostrava-Jablonec 2:2. Chodit na Baník je dozajista zážitek, proti Teplicím i teď proti Jablonci dokázal smazat dvougólové manko, což milovníci adrenalinu a dramatických zvratů jistě ocení. Trenér Kučera by byl asi raději, kdyby Baník v posledních 4 ligových zápasech inkasoval méně než hrůzostrašných 13 branek. To není obrana, to je peklo.

Zlín-Teplice 2:0. Domácí jsou z dosavadního průběhu ligy zvyklí hrávat dost často o deseti, tentokrát je osud a chybující Šušnjar přehodili do druhého gardu, tedy do role týmu, co nehraje v oslabení, ale v přesile. A v "předvečer" čtvrteční evropské premiéry svého klubu to výsledkově zvládli. Ovšem… Až se teplický Vaněček jednoho krásného dne začne ze svých vyložených šancí trefovat i do brány, zapálí nejspíš trenér Šmejkal svíčku v kostele a zároveň se nejspíš také začne těšit na pěkné pohárové umístění. Potenciál dříme v Teplicích obrovský, jen ho efektivněji zúročit.

Mladá Boleslav-Brno 3:0. Domácí kouč Dušan Uhrin už si možná po večerech rozečetl Hemingwayův román Komu zvoní hrana. Ale vypadá to, že se mu na poslední chvíli podařilo dobře oživit kádr, a to hned třemi posilami. Chaluš, Mingazov i Hubínek hned naskočili - a pomohli trenérovi, aby se "v sedle" udržel. Už bylo na čase.

Bohemians-Slovácko 1:0. Na záchranářský duel nevídaně atraktivní představení se spoustou šancí. Fotbal někdy vykouzlí zajímavé spojitosti či paradoxy. Tentokrát se proti sobě postavili mimo jiné Stanislav Levý, jako hráč legenda Bohemky, leč nyní trenér Slovácka, a na druhé straně brankář Tomáš Fryšták, co ho v Uherském Hradišti fotbalově vychovali, ale teď chytá v Ďolíčku. A v sobotu chytal navýsost skvěle, dost možná nejlíp v životě (?) - nutno z důraznit, že hlavně proto "klokani" zvítězili.

Jihlava-Dukla 3:2. Sbírku nevšedních brankářských výkonů tohoto kola můžeme směle zakončit jménem Filipa Rady, který v Jihlavě vyřešil opravdu spoustu ošemetných situací. Přesto 3x inkasoval - pravda, u gólu číslo 2 možná jeho dobromyslný otec prohodí cosi o zástěře - ale celkově platí, že Rada Duklu v Jihlavě podržel.

A hlavně mohl v samém závěru nastavení po rohovém kopu slavně vsítit vyrovnávací gól! A nikoli hlavou, jak se to gólmanům v takových situacích někdy povede (u nás naposledy Zdeňku Zlámalovi) - ale dokonce nohou, což by byla vážně velká rarita. Síť se po střele z Radovy kopačky rozvlnila, ale sudí Proske branku neuznal, neboť prý už předtím pískal nějaké to postrčení v šestnáctce.

Rarita nerarita, Jihlavě to vyústění rozhodně nevadilo. První výhru v ročníku si připsala hlavně proto, že ke 2 gólům dosaženým v prvních 5 kolech, teď přidala rovnou góly 3, což je tedy na Vysočině věc poměrně sváteční. Tři góly na zápas tam letos v lize obdržely jen v únoru Hradec Králové a v dubnu Zbrojovka.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz

autor: Luděk Mádl | 11. 9. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama