Glosář – Ty zápasy se tentokrát daly odsledovat v jedné časové řadě. Nejdřív zamrzelo, že Liberec v Ázerbájdžánu ztratil výhru na poslední chvíli, skončilo to 2:2. Pak se člověku rozzurčela krev v žilách vzrušením z nádherného atraktivního souboje mezi Plzní a hvězdami AS Řím (1:1). A trojlístek českých vystoupení v první rundě fotbalové Evropské ligy zakončila totální deprese z bezkrevného a nanicovatého vystoupení Sparty v Southamptonu, který vyhrál 3:0.
Ano, každý zápas je jiný, jinak se kope v Baku, jinak doma proti Tottimu, jinak proti drsňákům v Anglii. Ale v té konfrontaci musel vidět i slepý, že zatímco Liberec a teď už i Plzeň vědí, co mají hrát, vysoko napadají, jejich hra je organizovaná, nechybí v ní dravé sprinty, ani sebevědomí a herní zodpovědnost, tak Spartě schází tohle všechno prostě komplet.
Pak nemůže porazit Mladou Boleslav, už vůbec nemůže uspět v Southamptonu – a v pondělí uvidíme, v jakém světle se v ligové dohrávce předvede na hřišti ligového lídra, tedy ve Zlíně.
Na otázku, zda se před tímto mačem upíná k nasazení dvojice Rosický + Dočkal, trenér Zdeněk Ščasný v Anglii odvětil: "Nechci říct, že jsme tým dvou hráčů, ale oba jsou pro nás klíčoví a přenášejí klid na ostatní. Doufám, že na Zlín už oba budou. Také proto jsem Bořka dnes nepostavil."
Čili trenér Ščasný z dvojice zápasů v Southamptonu a Zlíně vyhodnotil jako důležitější ten pondělní. A na něj si pošetřil reprezentanta Bořka Dočkala.
I tento krok tedy jen podpořil zákulisní fámy a teorie, že Ščasný má nůž na krku a že se o jeho dalším trenérském osudu ve Spartě rozhodne právě ve Zlíně. Pokud je to tak, nabízí se otázka, jestli Dočkala v Anglii vlastně šetřil ku prospěchu Sparty, či ku prospěchu sebe sama.
Ale vezměme to pěkně postupně.
Trpišovského kouzlo: Baroš jako zamlada
Karabach–Liberec 2:2. Pokud se nepletu, tak z hráčů, co včera v Baku nastoupili, zdědil trenér Trpišovský po svých předchůdcích jen Coufala. A z důležitých hráčů ještě Pokorného, který pod jeho rukama vyrostl v kapitána, reprezentanta – a při jeho aktuální zdravotní absenci visel nad Slovanem velký otazník, jak to bez něj zvládne. A vidíte – zvládl.
Prakticky celý tým si tedy Trpišovský přivedl a poskládal v průběhu minulé nebo této sezony. A přestože jeho kádr na jednu stranu vypadá trochu jako sběrný tábor, vždyť s nezkrotným Vůchem si v Plzni nevěděli rady, veterán Baroš v Boleslavi paběrkoval a Latka dostal ve Slavii vzkaz "Kapitáne, nepotřebujeme tě", tak v Liberci najednou tahle popraskaná sklíčka zapadla do nové mozaiky, která pohromadě funguje až nečekaně dobře.
Ano, Latka je pomalý, ale hraje výborně pozičně a ze zápasu evropského poháru se nepo..., udrží vzadu klid a rozvahu. V situaci, kdy ho musel nasadit jako náhradního stopera místo Pokorného, našel Trpišovský způsob, jak využít co nejvíc Latkových předností a potlačit slabiny.
Podobné je to s Barošem. V lize v libereckém dresu zrovna neexceluje, ale na poháry se zkoncentrovat umí. Když včera hned po zahájení hry vletěl soupeři do mizerné rozehrávky a řítil se s balonem na noze k hranici šestnáctky Karabachu jako tank, vypadal přesně jako ten Baroš před tuctem let, kdy mu kontinent ležel u nohou, protože se zrovna stal nejlepším střelcem portugalského Eura.
Právě na to, že si Milan Baroš bude chtít pocit "pohádky mládí" ještě jednou ve velkých evropských zápasech užít, Jindřich Trpišovský vsadil, a jak vidno, nezůstalo jen u prázdných řečí. S tím vnuknutím se někdejšímu kanonýrovi Liverpoolu opravdu dokázal dostat do hlavy.
Jen si vzpomeňte, je to jen pár dní zpátky, co na Baroše těsně před půlí nepískl sudí v souboji s Plzní penaltu. A rozzuřený "vigantický drak" div nerozkopal všechno kolem sebe.
V Baku nebylo po něčem takovém ani památky. Baroš nerozhazoval rukama, nerozptyloval se, neplýtval energií. Naprosto precizně se koncentroval na hru a na svoje úkoly. Nestál, nekoukal, makal. Poctivě napadal soupeřovu rozehrávku, nebyl na hřišti za primadonu, ale za svědomitého člena týmu, jednoho z jedenácti. A za tu poctivou práci se jemu i jeho mužstvu dostalo odměny. Baroš na první gól přihrál a druhý sám vstřelil. Jako zamlada.
Ano, Liberec už v lize ztrácí, ale v Evropě píše úplně jiné statistiky. Třeba co se týče zápasů na hřištích soupeřů. V Baku sehrál pod trenérem Trpišovským osmý "venkovní" – a porážka v nich přišla jediná, v Braze. To už asi nebude náhoda, z minima umí v Liberci uvařit opravdu maximum.
"Zombíky" vyléčili za měsíc, přišla konkurence
Plzeň – AS Řím 1:1. Když si vybavíme, jaký výkon právě v Ázerbájdžánu proti stejnému soupeři podala zkraje minulého měsíce Plzeň, nebo co předvedla ještě 17. srpna v Sofii proti Razgradu, skoro se nechce věřit tomu, co stejný tým předvedl včera proti AS Řím.
Tedy... On to vlastně stejný tým není. Ono se do něj řízlo, přišly posily – a stal se zázrak. Pro ty, co už by si nepamatovali, jak Viktoria vypadala v úvodu sezony, tak můžeme připomenout, že to byla stejně bezkrevná a bezradná "zombie-show", jakou až dosud předvádí AC Sparta Praha.
Že mužstvo lze probudit a revitalizovat v průběhu několika týdnů, to včera Roman Pivarník demonstroval kolegovi Ščasnému opravdu názorně.
Zvěst o tom, že "padáka" dostanou "nedotknutelné" legendy jako Rajtoral či Kolář a že přijdou noví konkurenti, probudila viktoriány už na odvetu s Razgradem. Postup do Ligy mistrů sice nevyšel, ale na té správné dynamické linii už Plzeňští setrvali a teď na té vlně odehráli i zápas se slovutným AS Řím.
Jejich herní euforii přitom nesrazilo ani zranění brankáře Kozáčika na předzápasovém tréninku, dokonce ani rychlý inkasovaný gól po penaltovém zákroku až trochu moc splašeného mladíka Matějů.
Co do driblérské míčové techniky se domácí borci soupeři asi úplně rovnat nemohli, nicméně našli jiné účinné zbraně. Kolmé přihrávky, dynamiku, vysoké napadání – a famózní levačku Martina Zemana.
Díky jeho centrům Bakoš jeden gól vsítil – a Ďuriš pak skoro přidal další. Posila jménem Zeman v tomto utkání zazářila obzvlášť, výborně se ale ve středu pole prezentoval i pracovitý Albánec Kace. A útočníky žene vpřed konkurence v osobě Poznara.
Speciálně u "růžového pantera" Zemana je teď samozřejmě potřeba pohlídat, aby se ze svého skvělého výkonu a vší té chvály nezbláznil, jak je u něj zvykem.
Každopádně to ale vypadá, že "to staré" se v Plzni s "tím novým" prolnulo a proti AS Řím to vytvořilo nový funkční celek. Po katastrofálním úvodu sezony, kdy se Viktoria ocitla hodně dole, se v průběhu krátké doby díky personálním změnám v kádru, zvýšené konkurenci a náležité práci a trenérově erudici dokázala vydrápat velmi rychle nahoru. Klobouk dolů!
Ščasný čeká na anděly-spasitele
Southampton–Sparta 3:0. Na Letné zatím spíš než na zlepšenou práci zjevně spoléhají na spasitele. Počkejte, jen co budou k dispozici Rosický s Dočkalem, nabízí řešení trenér Ščasný.
Do jisté míry má jistě pravdu, ti dva patrně výrazně zlepší přechodovou fázi a přinesou na hřiště i finální přihrávky. Jenže Spartě toho chybí mnohem víc. A nezdá se, že by to Ščasný nějak léčil... Jede se dál a čeká se na Rosického s Dočkalem. Jak na smilování. To mi přijde trochu málo.
"Sáček? U něj jsem byl rozhodnutý už dávno, že ho nasadím právě tady, po psychické stránce je to pro něj, myslím, jednodušší než třeba proti Mladé Boleslavi," vysvětloval Ščasný nasazení fotbalisty, jemuž teprve v pondělí bude 20 let. Když si to spojíme se zmínkou, že si Dočkala šetřil až na Zlín, vyjde nám z toho, jak asi Ščasný mohl zhruba uvažovat. Co třeba takhle: Na Southamptonu jsme v dané situaci stejně nic uhrát nemohli, po porážce tady nám nikdo hlavu neutrhne. Zato po Zlíně už možná ano...
Zatímco ještě na jaře, když kvůli plné marodce neměl koho do zápasu postavit, Ščasný vysvětloval, že kdyby nasadil mladíky třeba proti Villarrealu, tak by je tím zabil, nyní na Southamptonu už to u hráče, u něhož si mezitím alespoň zjistil, jak se vlastně jmenuje, viděl jako ideální příležitost pro jeho velký kariérní start.
Nic proti Sáčkovi, zahrál celkem slušně, trochu mi to připomnělo, jak kdysi trenér Jarabinský nasadil na AC Milán jako úplného novice Romana Týceho. Nicméně podstata tkví v tom, že mladíkovi samozřejmě mnohem víc pomůžete, když ho nasadíte do rozjetého týmu, kde mu ostatní můžou pomoci, než když ho vyšlete na plac v situaci, kdy je mužstvo totálně rozklížené a každý kolem něj má starosti hlavně sám se sebou.
Na jaře, kdy Sparta frčela na vítězné evropské vlně, dokázala Krasnodar či Lazio na jejich půdě zaskočit rozestavením 3-5-2, důsledným presinkem a rychlostí a efektivním řešením po zisku míče.
V Anglii z toho všeho předvedla jen rozestavení 3-5-2, které se tentokrát neukázalo jako samospasitelné, protože když si vaši hráči nevěří, dělají chyby a o nějaké dynamice projevu se jim může leda zdát, to potom můžete hrát v jakémkoli rozestavení a stejně vám to nepomůže.
Speciálně Karavajev, Holek a především Costa s Michalem Kadlecem se teď ztrácejí v jakémkoli systému, a v tom se třemi stopery tedy obzvlášť.
V tomhle je bohužel pro Spartu fotbal jako dům. Přičemž obrana, to jsou základy toho domu. Pokud jsou chatrné, můžete si dopředu koupit útočníka třeba za 100 milionů a stejně je vám to k ničemu, chajda se vám zřítí, když budete góly snadno dostávat.
A s takhle hrající obranou Sparta opravdu nemůže neinkasovat. Jakýkoli pokus stavět Costu jinam než na levý kraj končí katastrofou, Michal Kadlec působí na hřišti jako poutník, který vůbec neví, co má dělat – a hlavně je mu to srdečně jedno. A třeba "krajník" Karavajev se po slibném úvodu výkonnostně úplně zhroutil.
Jistě bude zajímavé sledovat, co tento Ščasného šouravý soubor předvede ve Zlíně, kde už se kouč patrně dočká Dočkala s Rosickým, jež považuje za své anděly-spasitele. Zachrání ho?
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
