Už je to týden, co se v Harrachově znovu skáče na můstku s kritickým bodem 90 metrů. Jaké z toho zatím máte pocity?
Mám z toho obrovskou radost. S tím jsme do toho šli, chtěli jsme můstek obnovit a umožnit skokanům trénink. Točí se tady všichni, reprezentace holek i kluků, junioři, sdruženáři. Pro všechny je to záchrana, ty sporty se díky tomu mohou odrazit ode dna.
Od jara 2018, skoro tři roky, byl můstek mimo provoz. Co to podle vás znamenalo pro české skoky na lyžích a severskou kombinaci?
Když se podíváte do výsledkových listin, máte odpověď. Bez kvalitního tréninku zkrátka nejsou výsledky. A nejde jen o áčko. Ta devadesátka je zásadní, je dobrá profilově a mohou na ní skákat kluci od 12 let až po reprezentaci. Můstek byl vždycky vyhledávaný, jezdili sem trénovat i skokané ze zahraničí. Proto jsme ho chtěli dát dohromady.
Jak těžké bylo devadesátku zprovoznit?
Před třemi lety to uzavřeli, pak se musela situace nějak stabilizovat a na nás bylo, abychom sehnali papíry, abychom si vůbec zjistili podmínky, za jakých se bude moct na můstku skákat. Dělaly se zabezpečovací práce na nájezdu, pochozí plošiny bylo třeba vyplnit novými dřevy, dělalo se nové zábradlí. A pak celá dopadová stráň, kde musí být metrové bezpečnostní bednění. To bylo všechno vyhnilé, vybourané. Dělalo se to kompletně nanovo.
Většinu finančních prostředků na opravu jste získali z veřejné sbírky, kterou jste předloni rozjeli?
Na opravu přispěli hodně také z Libereckého kraje a rovněž oba úseky lyžařského svazu, skoky a severská kombinace. Plus ta sbírka. Skládá se to z několika částí. Veřejná sbírka všechno rozjela. Kdybychom ji neudělali, dnes by na můstku rostly dvoumetrové stromky.
Nechtěli jste dál sledovat, jak se můstky rozpadají?
Sbírku jsme zakládali s bratrem, táta se strejdou lyžování v Harrachově drželi ve své době nad vodou. Už od 50. let, chodili sem po své práci, upravovali můstky. Ať už to patřilo komukoliv, funkcionáři si to tady vždycky přišli jen odsedět. Říkali jsme si, že to přece nemůžeme nechat padnout, že to není možné. Sbírka byla nejzazší varianta, jak to tady zachránit. Bylo důležité, že se o tom vůbec začalo mluvit.
V létě 2019 přijel sbírku podpořit také Adam Malysz.
Ano, Harrachov má rád, vyhrál tady několik závodů a jsme kamarádi. Takže když jsem mu zavolal, přišel pomoct. Díky němu to mělo větší mediální dosah, byl tady na tiskové konferenci, pomohlo to.
Menší můstky s kritickými body 40 a 70 metrů jste zprovoznili už v minulé sezoně. S nimi bylo o něco méně práce?
Devadesátka byla v nejhorším stavu, to je bez debat. Sedmdesátka má přírodní nájezd, tam to pro nás nebylo tak hrozné. Ovšem je nutné si uvědomit, že jsme ty můstky přebírali až 16. prosince 2019, tehdy jsme podepsali smlouvu s Jiřím Kejvalem a odkoupili podíl od Českého olympijského výboru. Už jsme neměli moc času, nejdříve jsme dali dohromady menší můstky a udělali jsme si plán na devadesátku.
Jak to vypadá s můstky jinde v České republice?
V Harrachově jsou v podstatě jediné zimní můstky v Česku. Ve Frenštátu pod Radhoštěm se v zimě neskákalo snad deset let, v Liberci už vůbec ne. Malé dětské můstky teď mají zprovozňovat v Lomnici nad Popelkou, jinak skáčou děti ještě v Desné, když napadne sníh.
A dojíždění do Polska či Německa bere spoustu energie a peněz.
Je to hrozná dálka. Polský Szczyrk je odsud asi 400 kilometrů, německý Klingenthal necelých 300. To není reálné. Za normálních podmínek nemůžete vzít mládež na celý týden ze školy, aby jela někam trénovat. Systematický a pravidelný trénink je přitom potřeba. Když pojedete na týden skákat do zahraničí a pak tři týdny skákat nebudete, není to k ničemu. V této sezoně jsme sedmdesátku otevřeli zkraje prosince, děti odskákaly stovky skoků a je to na nich vidět. Snad se teď zprovoznění devadesátky promítne i u reprezentace.
Plánujete zrekonstruovat i můstek s kritickým bodem 120 metrů a mamutí můstek, kde se čtyřikrát konalo MS v letech na lyžích?
To už jsou mnohem větší finance. A je třeba zdůraznit, že se směřuje k celkové rekonstrukci. To, co jsme udělali my, je provizorium. Děti vybíhají nahoru v talířových vlecích, můstky jsou za hranicí životnosti. Pokud sem nepřijdou větší peníze, za dva roky nebude kde skákat. Vládní peníze jsou slíbené, a když nepřijdou, skoky v Česku skončí.
Pak půjde o to, můstky odpovídajícím způsobem udržovat, že?
Jasně. Pokud o to někdo bude mít zájem a bude to pravidelně udržovat, má to šanci přežít. Když to bude jako v minulosti, zase to zchátrá. Kolik stálo MS v Liberci? A dnes to tam chátrá, nikdo to neudržuje. Postavil se areál, který je k ničemu. Kdyby se to postavilo v Harrachově, mohlo to být jiné. Takhle máme zchátralý Liberec a chátrající Harrachov.
Jak se vám dívalo na nedávné Turné čtyř můstků, kde Češi ani jednou nebodovali a udělali nejhorší výsledek za posledních 17 let?
Je to hrozně smutné. Proto jsme do obnovy můstků šli, chceme to zlepšit. Připravujeme pro reprezentaci podmínky, aby se odrazila ode dna. Kluci se pořádně neprosazují ani v Kontinentálním poháru, členská základna začíná chybět. Už nesmíme nechat spadnout dnešní generaci dorostenců nebo starších žáků.
Šéf skokanského úseku Jakub Janda se nechal slyšet, že v mládeži vidí talentované děti či dorostence, že naděje rozhodně je.
To je pravda, to máte nahoru a dolů. Také Němci nebo Rakušané si prošli slabšími roky, Norové pamatují závod, ve kterém nikdo z nich nebodoval. A kde jsou dneska… My se teď musíme odrazit nahoru.
Co říkáte na Poláky, jak fantasticky se jim vede pod českým koučem Michalem Doležalem? Vyhráli čtyři z posledních pěti ročníků Turné čtyř můstků, letos se to potřetí podařilo Kamilu Stochovi.
U nich to není jen otázka posledních let. Nastartoval to Adam Malysz, jenž po světě zpočátku jezdil v podstatě sám. Ale vypracoval se, ohromně zvedl popularitu skoku na lyžích, začaly skákat děti, postavily se můstky a stal se z toho národní sport. Dneska jsou Poláci velmoc. V Zakopaném budují obrovský moderní areál, mají Szczyrk a Wislu, všude mnoho klubů. Když pojedete na dětské závody do Beskyd, máte tam padesát Poláků. U Michala Doležala je samozřejmě škoda, že ho nemáme tady. (úsměv)
