Vymáčknout se na důležité akci k maximu musí samozřejmě sami atleti, ale šéftrenér Jan Netscher ve spolupráci s ostatními činovníky by jim k tomu měl připravit co nejlepší podmínky.
Je dobře, že se při hodnocení uplynulého mistrovství světa v Dauhá neschovával za obecné fráze, ale bez obalu pojmenoval jeden z hlavních problémů české atletiky v posledních letech. Zdraví sportovců.
"Musíme se připravit tak, abychom na šampionát odjížděli v plné formě a předváděli tam nejlepší možné výkony. To se v Kataru povedlo třem nebo čtyřem závodníkům, což je málo," řekl nový vedoucí reprezentace.
Na zdravotní neduhy si stěžovali koulař Tomáš Staněk, mílaři Kristiina Mäki s Jakubem Holušou, oštěpařky Barbora Špotáková s Nikolou Ogrodníkovou, sedmibojařka Kateřina Cachová a další.
Výsledkem je po 18 letech MS bez medaile, pouze se dvěma pátými místy Zuzany Hejnové a Jakuba Vadlejcha. Není to překvapení, tím by naopak byla umístění na stupních vítězů. Například někdejší mistryně světa Ludmila Formanová dávala před odletem šanci jen Hejnové.
Odcházení hvězd a maxima v semifinále
Zaprvé se nahromadily nemoci a zranění. Ano, sezona byla velmi dlouhá a s vrcholem nezvykle pozdě a na nezvyklém místě, jenže to není nic, s čím by se potýkali jen čeští atleti. Žádná výmluva.
Ostatně Netscher ve svém hodnocení zavelel k zásadní změně na poli zdravotní prevence atletů. Chce častější a důslednější kontroly či více spolupracovat s odborníky na biochemii a zdravou výživu.
Zadruhé, a to je hlavní, česká atletika si prochází intenzivní generační obměnou. Za rok po olympiádě v Tokiu bude s velkou pravděpodobností jasné, že se nadále nebude spoléhat na dlouholeté stálice s konstantní výkonností Špotákovou a Hejnovou, případně Vítězslava Veselého, byť jeho standard s přibývajícím věkem značně poklesl.
Vadlejch, Staněk nebo Ogrodníková se v národním týmu stanou mazáky, ale nejsou ve svých disciplínách výjimečnými hvězdami. Na medaili si mohou sáhnout čas od času, spíš v evropském měřítku. V soubojích se světovými esy venku nečekejme zázraky ani od Pavla Masláka.
I na evropských šampionátech ztrácí česká atletika zvuk. Vloni v Berlíně překvapily Anežka Drahotová s Evou Vrabcovou-Nývltovou, letos z haly v Glasgow si Češi odvezli jediný bronz zásluhou Staňka. Jaký to rozdíl oproti HME v Bělehradu 2017 se sedmi medailemi.
Propad je to logický, prvotřídní hvězdy střední generace česká atletika momentálně nemá. Pokud bude výkon na hranici možností znamenat "pouze" postup do semifinále, jako například v Kataru v případě Mäki, sluší se zatleskat a zároveň uznat, že světová elita je někde jinde.
Narovnat vztahy a táhnout za jeden provaz
To (zatím) platí i pro další letošní semifinalistku Ladu Vondrovou. Mladá čtvrtkařka má za sebou turbulentní sezonu, ve které se stala vicemistryní Evropy do 23 let, a rozhodně je příslibem české atletiky do budoucna.
Podobně jako tyčkařka Amálie Švábíková, oštěpařka Nikol Tabačková, čtvrtkařka Barbora Malíková, diskaři Jakub a Michal Forejtovi nebo stále teprve 24letý vícebojař Jiří Sýkora. Ti všichni sbírali nebo sbírají medaile na mládežnických šampionátech. Naděje pro příští cykly existují.
Je potřeba s nimi pracovat a nepodrážet si nohy navzájem.
Na postu šéftrenéra svazu skončil po deseti letech Tomáš Dvořák. Bývalý vynikající atlet a muž, pod jehož vedením dosáhla česká atletika na velké úspěchy. Ovšem z funkce odešel dle vlastních slov "unavený a naštvaný".
Příčil se mu přístup některých atletů. O vícebojařích například prohlásil, že na pořádné výkony "nemají koule", Tabačkové zatrhl účast na letošním ME U23 kvůli tomu, že nestartovala na domácím šampionátu do 22 let. Ano, pravidla se mají dodržovat, avšak i mnoho dospělých reprezentantů nadzvedlo, že oštěpařka přišla o svůj vrchol sezony kvůli této chybě.
Evidentně sehrály roli osobní spory mezi Dvořákem a koučem Tabačkové Janem Železným. A je obrovská škoda, pokud spolu dvě tak významné osobnosti české atletiky vedou žabomyší války a ovlivňují tím atlety.
Dvořákův nástupce Netscher přinese čerstvý vzduch. Leckde pokřivené vztahy by měl narovnat a lidi, kterým jde o budoucnost české atletiky, spojit zase dohromady. Aby se Češi vrátili na vyklizené pozice, musí jednoznačně fungovat jako jeden tým. Táhnout za jeden provaz.
"Každý má sice hodně peněz na přípravu, ale někdo jede tam, někdo tam. Chybí celkové zázemí," řekl v Dauhá koulař Staněk. To se musí změnit.
