Může za to mizerná přestupová politika vedení, které za posledních šest let utratilo více než 800 milionů eur za nepotřebné hráče.
Remíza s Celtou Vigou následovaná stejným výsledkem proti Atlétiku Madrid. Výsledkem je pak čtyřbodová ztráta na druhý Real Madrid a mizivá šance na obhajobu mistrovského titulu. Nejde však jen o probíhající sezonu - katalánský tým dle všeho nečekají jednoduché časy ani v následujících letech.
Důvod? Prachbídná přestupová politika klubového vedení. Barcelona vždy uměla přivádět velké hráče, měla na to ostatně jak rozpočet, tak i prestižní jméno a adresu. Letmým pohledem do minulosti ale snadno zjistíme, že poslední povedené přestupové období na Nou Campu proběhlo před dlouhými šesti roky.
V létě 2014 Barcelona utratila 165 milionů eur za Luise Suáreze, Marca-André ter Stegena a Ivana Rakitiče. Ze všech se postupně staly stěžejní články barcelonské sestavy. Od té doby je to ale hrůza, a to i přesto, že za nové hráče dala Barca v součtu více než 800 milionů eur.
Nikdo z nich se však do základní sestavy Katalánců neprosadil. A tak zatímco ikony jako Andrés Iniesta, Xavi, Dani Alves či Javier Mascherano vyklidily pole, jejich místa nikdo plnohodnotně neobsadil. Barcelonskými tahouny jsou totiž stále ti stejní hráči, kteří před pěti lety dovedli španělského giganta k vítězství v Lize mistrů.
Gérard Piqué, Sergio Busquets, Suárez a nejlepší hráč světa Lionel Messi jsou pořád těmi, s nimiž barcelonská hra stojí a padá. Nejmladšímu z kvarteta, kterým je středopolař Busquets, však bude už za týden dvaatřicet let. Lídři nemládnou a noví na skladě nejsou.
Ukazuje se to ostatně už nyní, když jsou týmy vinou koronavirové pauzy nuceny hrát utkání každé tři či čtyři dny. Mnozí hráči zkrátka nemají sílu na to, odevzdat pokaždé stoprocentní výkon. Kouč Barcelony však nemá jinou možnost, než unavené opory ždímat do poslední kapky.
Důvod je zřejmý. Od roku 2015 totiž sportovní úsek klubu dělá jednu botu za druhou. Arda Turan, Aleix Vidal, André Gomes, Paco Alcácer, Samuel Umtiti, Lucas Digne, Denis Suárez. To je jen malý výčet hráčů, za které Barca za poslední pětiletku vyhodila stovky milionů eur. V klubu z nich zůstal jediný - stoper Umtiti, po jehož chybě padl v utkání se Celtou první gól.
Před třemi lety pak Katalánci obdrželi balík za přestup Neymara do Paris Saint-Germain. Nákupy se ale znovu nepovedly - ani z Ousmana Dembélého, ani z Philippa Coutinha nejsou tahouni, jako se čekalo. Paulinho, Nélson Semedo, Yerry Mina či Marlon Santos pak už vůbec nebyli hráči, kteří by Barcelonu pozvedli.
Ani dlouholetý tahoun Atlétika a světový šampion Antoine Griezmann zatím v novém dresu není tou stálicí, na kterou jsme byli zvyklí. Potenciál určitě má středopolař z Ajaxu Frenkie de Jong, ten je však momentálně kvůli zranění mimo hru. A hráči jako Martin Braithwaite či Junior Firpo "Bílému baletu" titul neseberou.
Celkově do klubu přišlo více než třicet nových fotbalistů, přesto ani jeden jediný přestup nelze označit za vyloženě povedený. Tristní bilance jde pochopitelně za vedením, v němž se za poslední roky protočilo lidí jako na orloji.
Od ledna 2016 se na přestupech podílelo devět různých lidí, včetně čtyř sportovních ředitelů. Nikdo přitom pořádně neví, kdo je za co zodpovědný. Mluví se také o tom, že zatímco Luis Enrique nebo Pep Guardiola se významně podíleli na složení kádru, nedávno odvolaný Ernesto Valverde či jeho současný nástupce Quique Setien hrají prostě s tím, co jim vedení přivede.
Fanoušky navíc překvapil odchod třiadvacetiletého Arthura, ve kterém mnozí viděli budoucího nástupce Xaviho či Iniesty, do Juventusu. Do týmu naopak zamířil Miralem Pjanič, jenž už oslavil třicáté narozeniny. Omlazení se tedy nadále nekoná.
Vypadá to, že nové vedení, které bude zvolené příští rok, nečekají ohledně přestavby stárnoucího týmu snadné chvíle. Barcelona se totiž stala krásnou ukázkou toho, jak lze ohromný potenciál a pozici největšího týmu světa rozmělnit sérií nepromyšlených a nesystematických rozhodnutí.
