Praha/Oslo - Jedenáct pokusů, ani jeden medailový úspěch. To, co před začátkem biatlonového šampionátu v norském Oslu nečekal nejspíš vůbec nikdo, se stalo krutou realitou.
Až příliš krutou. České hvězdy svými výkony na Holmenkollenu rozhodně nezklamaly, konkurence ale byla v každém jednotlivém případě vždy o něco lepší.
Pravda je prostá a jednoduchá. Marie Dorinová-Habertová, Laura Dahlmeierová, Martin Fourcade či Ole Einar Björndalen zkrátka formu na vrchol sezony vyladili o něco lépe než Gabriela Soukalová, Veronika Vítková nebo Michal Šlesingr.
Loni čtyři medaile, letos žádná
Smolný šampionát, skloňuje se ve všech pádech těsně po skončení posledních závodů. Smolný, ale spravedlivý. Češi sesbírali skvělých jedenáct umístění v elitní desítce, jejich konkrétní umístění ale vždy byla v danou chvíli maximem. Medaile "necinkla" buď kvůli nepřesné střelbě, nebo pomalejšímu běhu.
"Samozřejmě že zklamaní jsme, medailový lesk nám schází už vzhledem k tomu, jak se předtím sezona vyvíjela,“ vyprávěl s hořkým výrazem na tváři šéftrenér české reprezentace Ondřej Rybář. Jeho bezmoc byla takřka hmatatelná.
Dobře věděl, o čem mluví. Češi dosáhli aspoň jednou na stupně vítězů na každé zastávce Světového poháru za poslední dvě sezony. Celkem osmnáctkrát za sebou. Na loňském šampionátu v Kontiolahti získali čtyři medaile a umístili se čtrnáctkrát v top ten. Famózní série nyní skončila, a to v nejméně vhodnou chvíli.
"Jednou to přijít muselo," uvedl Rybář. Ani on sám ale určitě nečekal, že by to mohlo přijít právě v Oslu. Před šampionátem tomu nic nenasvědčovalo. Ano, Češi řešili řadu nepříjemností.
S medailí od Soukalové se počítalo
Loňský trojnásobný medailista Ondřej Moravec měl po prodělané nemoci velké tréninkové manko a do top formy se dostat nestihl. Eva Puskarčíková musela kvůli zdravotním problémům dějiště mistrovství opustit, čímž se výrazně snížily šance dámské štafety.
Dílčí potíže ale neměly znamenat žádné velké komplikace směrem k medailovému zisku. Když ne nikdo jiný, tak Soukalová cenný kov přiveze, říkalo se s neochvějnou jistotou. Vedoucí žena Světového poháru ale nebyla v takové pohodě jako v průběhu celé veleúspěšné sezony, v níž sahá po premiérovém zisku velkého křišťálového glóbu.
"Jsem unavená," opakovala často. "Není to ono, tolik si nevěřím," zdůrazňovala. I přesto měla k medaili až bolestivě blízko. "Raději bych skončila poslední třicátá než čtvrtá. A to myslím vážně," hořce a nezvykle nesměle se usmívala do kamer po nedělním závodu s hromadným startem.
Její nálada byla na bodu mrazu. Zcela pochopitelně. Zatímco před dvěma lety na olympiádě v Soči dokázala svůj "bramborový" problém vyřešit právě v posledním klání a získat vysněné stříbro, tentokrát dovršila šampionát dalším umístěním těsně pod stupni vítězů.
Tři čtvrtá a tři pátá místa
Soukalová byla dvakrát čtvrtá, jednou pátá. Další čtvrtou pozici přidala ve velmi dobré formě soutěžící Vítková. Pátý byl i Michal Krčmář a štafeta mužů.
Šesté místo brala znovu Vítková, smíšená štafeta i ženský tým. Kdyby Češi ubrali v každém ze zmíněných klání jednu jedinou střeleckou chybu, zalesklo by se na jejich krku hned několik cenných kovů.
Ale na kdyby se samozřejmě nehraje. Opět se potvrdilo, že biatlon je vysoce nepředvídatelný sport. Koneckonců i proto je tak populární. A konkurence nespí, špička je stále širší a při sebemenší ztrátě formy je najednou po nadějích.
Češi nebyli jediní, kdo z Osla odjížděl zklamaný. Medailově se neprosadila řada dalších hvězd, přičemž první ligu v této disciplíně hráli Rusové. Jedna z vůbec největších biatlonových velmocí v Oslu totálně propadla. Český tým sice zažil zklamání, v případě ruského výběru se ale jednalo doslova o průšvih.
Za rok v rakouském Hochfilzenu
Nejlepším umístěním Rusů byla tři šestá místa, jež vybojovala mužská štafeta a ve sprintu i ve stíhačce Jevgenij Garaničev. Velký propad zaznamenala jedna z největších osobností biatlonu, Anton Šipulin. Druhý muž celkového pořadí SP měl prohánět fenomenálního Fourcada, jeho maximem ale zůstalo bídné deváté místo v závodu s hromadným startem.
Nezdary ruského týmu jasně demonstrují, jak moc je biatlonový svět vyrovnaný a nevyzpytatelný. Češi zůstali ve špičce, nemusí se za výkony stydět. Absence skutečně špičkových medailových výkonů může mít do budoucna pozitivní konsekvence. K žádnému uspokojení teď rozhodně nedojde.
"Nechci říkat, že nám teď chybí štěstí, ale byly to kolikrát smolné rány. V tom je kouzlo biatlonu. Není to automatické, že budeme pořád vozit medaile. Výsledky ukázaly, že máme velice kvalitní závodníky a že jsou schopní skoro v každém závodě se o ty medaile prát," zhodnotil šampionát v Oslu kouč Rybář.
Český biatlon tentokrát nedosáhl na to, po čem toužil, na svém obrovském potenciálu ale nic neztratil. A fanouškům připravil další nezapomenutelné zážitky. Nová šance na světové medaile přijde za jedenáct měsíců v rakouském Hochfilzenu.
