Praha - Po nedělním závodu Kolem Lombardie je jasno: Česká republika bude moct vyslat na olympijské hry v Riu hned čtveřici závodníků. Zásluhu na tom nesou sami cyklisté, kteří vyjeli Česku v konečném světovém žebříčku 13. pozici.

"Kluci na to dřeli celý rok, přáli si vyjet podobnou pozici," neskrývá v rozhovoru pro Aktuálně.cz radost reprezentační trenér Tomáš Konečný, sám bývalý špičkový závodník.

Mladíci rostou, hvězdy září

Jak byste z pozice reprezentačního trenéra zhodnotil letošní sezonu českých závodníků v reprezentačních i týmových barvách?

Rok 2015 byl myslím docela úspěšný, oproti loňsku mohli na světovém šampionátu startovat mimo jiné také kluci do třiadvaceti let. Měli jsme jezdce v National Cupu, kde mohli získávat zkušenosti, pracovat jako tým, protože v těch svých pracují coby lídři a neumí tolik spolupracovat. Myslím, že jim to hodně prospělo. Na všech závodech jsme bojovali o čelní umístění, na Závodě míru byl Josef Černý celkově 11., Daniel Turek vybojoval třetí místo v jedné etapě, na Evropských hrách v Baku byl Petr Vakoč také třetí, když i tam jsme měli de facto složený tým z mladíků do třiadvaceti let.

Na světovém šampionátu byl Michal Schlegel sedmý, takže myslím, že jsme s mladíky udělali kus práci. Co se týče mužů, většina kluků jezdí ve velkých týmech, měli výsledky, na mistrovství světa pak skvěle spolupracovali, Zdeněk Štybar bojoval o vítězství. Tým tam pracoval parádně. Tentokrát to nevyšlo, ale jednou to vyjde. Je to příslib do budoucnosti.

Dá se říct, že čtyřlístek Leopold König (27 let), Roman Kreuziger (29), Zdeněk Štybar (29) a Jan Bárta (30) nyní těží i z toho, že dorostl do ideálního závodního věku?

Samozřejmě. Jsou v optimálním cyklistickém věku, mají své pozice v pelotonu, museli se tam vypracovat a nyní patří k lídrům svých týmů. Všichni jsou jiní, Leo je na třítýdenní závody, Zdeněk na klasiky, Roman umí všechno, Honza se vypracoval mezi nejlepší časovkáře světa. Navíc si myslím, že svého stropu nedosáhli, mají před sebou ještě tři, čtyři roky na vrcholu. Leo možná ještě déle, je z nich nejmladší. Zdeněk letos vyhrál etapu na Tour, König top ten na Giru, to jsou skvělé výsledky.

Je výhodou i pro vás coby reprezentačního trenéra, že všichni tito zmínění mají silné stránky jinde, takže máte možnost vybrat lídra pro jakýkoliv typ závodu?

Toto hodnocení se nabízí, ale dobrý tým nelze skládat jen z hvězd, jsou třeba i domestici, pomocníci. Takže jde o to, že někomu vyhovuje určitý profil, vyhovuje si s kolegy a k tomu se poskládají další. Navíc tu máme i Petra Vakoče, který je obrovským příslibem naší cyklistiky. Umí zajet klasiky, krátká stoupání, na hrubou sílu, navíc umí zaspurtovat, například na rozdíl od Romana Kreuzigera, kterému ta rychlost chybí.

Ale není to jen o těchto klucích, na světovém šampionátu jel skvěle i Jirka Polnický. Poprvé absolvoval takto dlouhý závod a až do závěru byl s těmi nejlepšími, mile mne překvapil. To samé Karel Hník. Příští rok bude šampionát v Kataru, kde to bude totální placka, pro sprintery a my máme pro podobný typ závodu Aloise Kaňkovského. Jezdců máme dost, je z čeho vybírat, takže to je určitě pozitivní.

Budoucnost? Vakoč a Schlegel

Čím si vysvětlujete to, že má česká cyklistika nyní takovou kvalitu?

Myslím, že dříve jsme měli kvalitu také, byli tady René Andrle, Jan Hruška, Ondřej Sosenka, Pavel Padrnos, Jánko Svorada, jen se o tom asi tolik nepsalo.

To je samozřejmě pravda, ale myslel jsem to tak, že nyní je ta základna širší, je to znát i na počtu startujících na světových šampionátech...

Tehdy to bylo trochu jiné, nebylo tolik výsledků jako nyní, to je pravda. Na druhou stranu, dříve se cyklistika dělila na amatérskou a světovou. Je to devatenáct let, co se peloton spojil, chvíli adaptace trvala. Měli jsme skvělé závodníky mezi amatéry, jen neměli šanci závodit mezi profíky tak brzo jako nyní. Dneska mají kluci daleko větší šance, vědí, že pokud budou od malička makat, mohou si otevřít dveře ven. To je pro ně hlavní vidina. Pro nás to byl Závod míru, nic jiného. Start na Tour de France, Giru nebo Vueltě jsme měli v hlavě někde hodně vzadu. Byl to spíše takový sen. Myslím, že každá generace má svoje, má svá velká jména, která dokázala maximum toho, co mohla dokázat.

Když se ještě vrátím k mladíkům, kam až to mohou dotáhnout?

Jak jsem říkal, tak Petr Vakoč má před sebou obrovskou budoucnost, to samé Michal Schlegel. Je prvním rokem mezi muži, nebyl zvyklý na velký závody, prvního půl roku se učil, několikrát jsme spolu seděli, říkali si chyby. Od poloviny sezony to byla raketa, vše vstřebal, jezdil excelentně. Navíc ve třiadvacítce může startovat ještě dva roky. Další velkou nadějí je stále ještě junior Jakub Votruba, který má velkou výkonnost, pokud bude dál makat, je také on velkým příslibem.

Zmínil jste Petra Vakoče, jak vysoko stavíte vy jeho bronz na prvních Evropských hrách v Baku?

Myslím si, že to byl obrovský úspěch. Novináři o tom moc nepsali, všichni se k tomu stavěli hodně skepticky, přitom další kontinenty podobné hry mají. Beru to jako evropskou olympiádu, kde startovaly i hvězdy světového pelotonu v čele s Tomem Boonenem a Nikim Terpstrou. Nejelo tam tolik jezdců z jednoho státu, takže závod byl hodně otevřený, lépe se mohlo tvořit, navíc okruh byl nesmírně těžký. Petr si vybojoval medaili v posledním okruhu, kdy zaútočil a zaspurtoval s dalšími třemi a vybojoval bronz, takže perfektní výkon. A nejen od něj, ale i od celého týmu, kde mu hodně pomohli Schlegel, Turek, Černý, kteří ho drželi v pelotonu neustále vpředu. Za mě to byl obrovský úspěch, který mi přijde v Česku hodně nedoceněný.

Skvělá letošní sezona se odrazí i do té další, kdy nakonec bude mít Česko čtyři závodníky na olympiádě v Riu. Pořád se na výběr této čtyřky těšíte?

Určitě. Kluci si to přáli, bojovali o to celý rok. Nejsilnější týmy jedou v pěti lidech, to už není žádný rozdíl. Závod ale bude strašně těžký, časový posun, podnebí, náročný okruh, jsou tam těžká stoupání – krátká, delší. A také kostky. Takže na závodníky nečeká nic snadného, ale na výběr čtyř vyvolených se těším.

Věříte, že nenadělá zlou krev mezi závodníky fakt, že jeden z top pěti jezdců v elitních světových stájích bude muset zůstat doma? Nebo se kluci navzájem respektují?

Přesně, všichni táhnou za jeden provaz. Bylo to vidět i v Richmondu na světovém šampionátu. Uvidíme, na koho nakonec pojedeme a koho k němu přidám. Záleží na hodně proměnných včetně zranění a formy. Ale skvělou zprávou budiž, že i na takto těžkou trať máme z koho vybírat. A jak už jsem říkal, není to jen o Königovi, Kreuzigerovi, Štybarovi, Vakočovi a Bártovi. Máme tu další šikovné závodníky, takže čekám urputný boj a věřím, že vybereme nakonec čtyři kluky, kteří budou chtít v Riu uspět.