Praha - Za týden vzplane v ruském Soči olympijský oheň. Příprava na vrchol čtyřletého cyklu končí, adrenalin v žilách sportovců i fanoušků už lehce kypí a bublá.

Teď již není kam uhnout, není kam se schovat. Rozhodnutí o tom, která jména budou navždy svítit zlatým písmem v dějinách českého sportu a která zůstanou prozatím zapomenuta, se neúprosně blíží.

„Byl bych rád, kdybychom přivezli třicet a více medailí,“ blýskl se zajímavým výrokem šéf české olympijské výpravy Martin Doktor. Nelekejte se, bývalý úspěšný letní olympionik se nezbláznil.

Jen doufá, že cenný kov získají v ruských horách hokejisté, kterých je v týmu pětadvacet. Cílem je tedy získat v dalších sportech minimálně pět cenných kovů. Je to reálné? Ano. A při troše potřebného štěstí to může být ještě lepší.

Sáblíková má medaile na dosah

První jméno, jež je třeba zmínit, zní Martina Sáblíková. Rychlobruslařská megahvězda je pod velkým tlakem. Veřejnost po ní žádá obhajobu dvou zlatých a jedné bronzové medaile z Vancouveru.

Bronz z patnáctistovky momentálně nevypadá reálně, dvě medaile na delších tratích se ale zdají pravděpodobné. Myslí si to i šestinásobná olympijská medailistka Kateřina Neumannová.

„Když Martina bude zdravá, medaile je pro ni opravdu na dosah. Hlavně na té pětce, na které neprohrává, tam by asi cokoli jiného než zlato nebylo vnímáno jako velký úspěch, tak dobrá na té trati je. A navíc si myslím, že v její disciplíně hrají menší roli vnější vlivy, v biatlonu nebo skikrosu potřebujete trochu i štěstí na počasí, nebo jestli do vás někdo vrazí, to u té její disciplíny tolik nehrozí,“  řekla Neumannová v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

I přes děsivé informace o výborných tréninkových časech Němky Pechsteinové a Nizozemek Wüstové a Nautauové je tedy Sáblíková jednoznačně vnímána jako element, který do české sportovní síně slávy přinese další dva kovové poklady.

Biatlonisté chtějí historický kov

Velké šance se dávají rovněž biatlonistům. Parta kolem Gabriely Soukalové a Ondřeje Moravce udělala v posledních letech ze svého sportu národní klenot, přenosy ze závodů na olympijských hrách tak budou patřit jistě mezi nejsledovanější.

A příležitostí, kde uspět, je více než dost. Muži i ženy pojedou po čtyřech individuálních závodech: sprint, stíhací závod, vytrvalostní závod a závod s hromadným startem. Na konci her pak přijdou na řadu štafety: smíšená, ženská a mužská. To je celkem jedenáct sad medailí.

Šanci má kromě Soukalové a Moravce také Veronika Vítková, momentálně osmá žena pořadí světového poháru. Všichni tři potvrzují v celé sezoně vyrovnanou formu a příslušnost k absolutní špičce.

Velkou příležitost k úspěchu tak budou mít Češi ve smíšené štafetě. V jediném mixu této sezony v listopadu ve švédském Östersundu sestava doplněná o Zdeňka Vítka zářila a nenašla přemožitele. Vítek v Soči nebude kvůli zranění, ovšem Jaroslav Soukup či Michal Šlesingr budou důstojnou náhradou.

„Na olympiádě jsme dosud byli čtvrtí, pátí i šestí. Myslím si, že teď je ten nejvhodnější moment na historickou medaili,“ prohlásil před časem prezident Českého svazu biatlonu Václav Fiřtík. Ovšem, jak říká Kateřina Neumannová, v biatlonu hraje štěstí významnou roli.

Tajná zbraň: Snowboarding

Na dvaadvacátých zimních hrách v historii by se Češi měli prosadit také přes snowboarding. V mladém sportu dorostly do dospělého věku tři dívky, jež jsou juniorskými mistryněmi světa a ve světovém poháru v letošní sezoně excelují.

Eva Samková ve snowboardcrossu, Ester Ledecká v paralelním obřím slalomu a slalomu a Šárka Pančochová na olympijské premiéře disciplíny zvané slopestyle. Všechny tři už letos vyhrály světový závod, všechny tři hodně důrazně pokukují po olympijské medaili.

Ani ne příliš optimistický, avšak zrovna tak nijak černý scénář tedy zní: Dvě medaile z rychlobruslení, dvě z biatlonu a další dvě od dívek na prknech. Taková bilance by české fanoušky jistě potěšila. Může se medailová euforie zrodit ještě někde jinde?

Strachová největším překvapením?

Může, ale už to bude o poznání složitější. Běžec Lukáš Bauer vstoupil do sezony skvěle, nicméně poté šly jeho výkony strmě dolů. Šestatřicetiletý matador ale v Soči poběží svou oblíbenou patnáctku klasicky, kde není jeho překvapivý úspěch vyloučen.

Skokan Jan Matura se v sezoně naopak zlepšuje, svým loňským parádním vystoupením a vítězným závodům světového poháru se přesto příliš nepřiblížil. Podobně daleko k medaili má slalomářka Šárka Strachová. Lyžařka, která obdivuhodně zvládla boj s vážnou nemocí, přesto tvrdí, že k cennému kovu chybí jen velmi málo.

„Jsou to desetinky a já vím, jak být rychlejší,“ slíbila před olympiádou osmadvacetiletá bronzová medailistka z Vancouveru. Větší šance než ve slalomu bude mít v superkombinaci, kde je jejím letošním maximem deváté místo. Bude právě ona největším překvapením?

Krasobruslař Michal Březina je věčně čtvrtý, naposledy bral pomyslné „brambory“ na lednovém evropském šampionátu. V konkurenci ruských a zámořských borců by medaile ze Soči byla obrovskou senzací. Stejně nepravděpodobně se jeví úspěch akrobatické lyžařky Nikoly Sudové či už devětatřicetiletého skikrosaře Tomáše Krause.

Hokej je o jediném zápase

A co hokej? Češi jistě nepatří mezi největší favority, olympijský turnaj ale často přináší velká překvapení. Vzpomeňte na Nagano před šestnácti lety. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je až bolestně tenká, jako vždy rozhodne jediný zápas, tedy čtvrtfinále. A důležitou roli bude hrát chemie v týmu. Doufejme, že ji Alois Hadamczik navzdory kontroverzím kolem nominace namíchal správně.

Suma sumárum: Pět, nebo šest medailí je meta, na kterou čeští reprezentanti na dvaadvacátých zimních hrách rozhodně mají. V případě černého scénáře to samozřejmě může být mnohem horší.

Sáblíková upadne v poslední zatáčce, biatlonisté na závěrečné střelecké položce dvakrát minou terč, Samková se neprotlačí přes soupeřky v souboji loket na loket. Ale právě v tom spočívá krása sportovního zápolení.