Šest titulů mistryně světa, neuvěřitelných deset vítězství na prestižních X Games v Aspenu, dva celkové triumfy ve Světovém poháru. Díky tomu je Jacobellisová ve světě snowboardingu naprostou ikonou.
Jenže u široké sportovní veřejnosti ji proslavil především moment selhání z her v Turíně 2006. A od té doby rodačce z Danbury v Connecticutu olympijské zlato dál unikalo.
Její disciplína snowboardcross měla v Itálii pod pěti kruhy premiéru.
Dvacetiletá Jacobellisová nastupovala coby mistryně světa v roli hlavní favoritky a zároveň s mediální nálepkou "miláčka Ameriky". Už v patnácti byla národní šampionkou, v sedmnácti si podmanila X Games.
Také v Turíně šlo vše hladce a ve finálové jízdě Jacobellisová brzy ukázala soupeřkám záda. Vypracovala si obrovský náskok.
Na jednom z posledních skoků si však při letu chytila snowboard a trik zvaný "method grab" ji vyšel pořádně draho. Po dopadu se jí zařízla hrana, Jacobellisová ztratila rovnováhu a spadla.
Hned se zvedla a pokračovala do cíle, ale to už se kolem ní prohnala Švýcarka Tanja Friedenová a vyfoukla největší favoritce zlatou medaili.
Trenér Američanky Peter Foley si zakrýval obličej rukama, totéž udělal na tribuně její otec. Fanoušci s nápisy jako "Lindsey - bohyně rychlosti" nechápali, co se právě stalo.
Jacobellisová v cíli jen krčila rameny a lomila rukama.
"Celý den jsem s tím skokem měla problémy. Vítr mě zvláštně chytal a zkoušela jsem všechno možné, abych se ve vzduchu stabilizovala. Nebyl to žádný freestyle," vysvětlovala stříbrná medailistka.
Nikdo však nechtěl věřit, že nešlo o parádu. O frajeřinku, kterou si dvacetiletá šampionka dovolila pod dojmem obrovského náskoku.
"Tohle bylo jen divadlo," měl jasno její krajan Seth Wescott, jenž v Turíně o den dříve triumfoval ve snowboardcrossu mužů. "Když jsem byl mladší, dělával jsem to taky. Ale musíte si vybrat správný moment a být si opravdu jistí," dodal.
Později Jacobellisová přeci jen přiznala, že prkno v letu nechytila proto, aby ve vzduchu zvýšila kontrolu. Kritiku přesto odmítala.
"Vůbec to nechápete," vyprávěla. "Ano, možná to vypadalo, že se předvádím, ale jen jsem se bavila a prostě se to stalo. Byla to smůla a špatné načasování," komentovala s odkazem na to, že snowboarding je hlavně zábava.
Ostatně v Turíně nevypadala ani na stupních vítězek nijak zklamaně. Stříbro přijala a ve dvaceti měla před sebou ještě dost šancí.
Určitě nečekala, jak otravně ji bude "method grab" pronásledovat.
Vancouver 2010 - Krátce po startu semifinálové jízdy Jacobellisová zaváhala a neprojela jednou z branek. Diskvalifikace.
Soči 2014 - Jacobellisová v semifinále upadla na trati z prvního místa.
V obou případech na ni zbylo jen malé finále, v Kanadě o pátou a v Rusku o sedmou příčku. A pochopitelně se dokola skloňoval Turín a s ním spojené výrazy jako hloupá chyba, vykoupení, tlak, ostuda.
V Pchjongčchangu 2018 se Američanka do olympijského finále dostala, ale skončila tam čtvrtá o tři tisíciny sekundy za Češkou Adamczykovou, tehdy ještě Samkovou.
Prokletí trvalo a leckomu se zdálo, že ve 32 letech přišla Jacobellisová o poslední příležitost pod pěti kruhy.
Nikoliv. Kudrnatá blondýnka bojovala dál a před Pekingem 2022 udělala ve svém programu důležitou změnu. Vyhnula se všem mediálním aktivitám a otázky na vykoupení po 16 letech zcela odstřihla.
Možná i právě proto se ho nakonec dočkala. Přestože v Číně rozhodně nebyla hlavní favoritkou, došla do finále, v něm si počínala relativně suverénně a tentokrát poslední skok ustála.
Tentokrát to byla Jacobellisová, kdo si zakrýval tvář rukavicí a nemohl uvěřit.
První gratulantkou v cíli byla bronzová Kanaďanka Meryeta O'Dineová, která americkou legendu objala a srdečně vykřikla: "Konečně je to tvoje!"
"Já jsem snad dojatá," líčila v přenosu České televize Adamczyková, jež v Pekingu nestartovala kvůli zranění.
"Je to úžasný příběh. Neskutečné, jak to všechno vydržela," pokračovala olympijská vítězka ze Soči na adresu Jacobellisové.
O tři dny později přidala Američanka ještě druhé zlato ve smíšeném závodě s Nickem Baumgartnerem a po své páté olympiádě napsala o kariéře plné vzestupů, pádů i zranění knihu.
Letos v červenci porodila dceru, ale o konci kariéry nepadlo ani slovo.
Naopak brzy po porodu se vrátila k tréninku - v posilovně nebo třeba na skateboardu, jak ukázala sledujícím na Instagramu. Není tak vyloučeno, že se v únoru v Livignu půl roku po čtyřicítce představí pošesté v kariéře pod pěti kruhy.
A že by šlo po 20 letech o návrat do olympijské Itálie? To už teď Jacobellisovou strašit nemusí.
