Mezi euforií a rizikem smrti. Je to tenký led, vypráví elitní čeští cyklisté

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
21. 4. 2020 17:35
Jet v týmu, který do Paříže veze magický žlutý dres. Strávit 200 kilometrů v úniku a vyhrát. Stát se doma světovým šampionem. Sport však přináší také stinné stránky a na kole občas i doslova tragické momenty. Současných i bývalých českých cyklistických profesionálů jsme se ptali na nejlepší a nejhorší zážitek v sedle.
Pavel Padrnos na Tour de France v roce 2004.
Pavel Padrnos na Tour de France v roce 2004. | Foto: ČTK

Pavel Padrnos

51 let, vítěz závodů Bayern Rundfarht (1994), Hessen Rundfarht (1995) a Závodu míru (1995), osmnáctkrát se účastnil závodů Grand Tours (v letech 2002 až 2005 pomáhal Lanci Armstrongovi k výhrám na Tour de France v týmu US Postal Service).

Nejlepší zážitek: "Opravdu zážitková věc byla přivézt s týmem US Postal na konci Tour de France na Champs-Élysées žlutý dres. Byl jsem součástí něčeho, co se povedlo, a pocity na prvním okruhu v Paříži, poprvé v týmu se žlutým dresem v roce 2002, byly výjimečné."

"Tour znamená tři týdny, během kterých se potýkáte s různými nástrahami a komplikacemi, nedá se na to stoprocentně připravit. Někdy jedete se zdravotním problémem. Když se dostanete na Champs-Élysées, je to takový pocit zadostiučinění. Najednou to z vás všechno spadne."

"Je to sen každého, úžasný pocit."

 

Právě se děje

Další zprávy