Kanadská reprezentace rozjela hokejové MS nebývale špatně, zato kanadští rodáci ve službách jiných zemí bodují. Daří se trenérovi Craigu Ramsaymu a jeho slovenskému týmu a také naturalizovaným hráčům v mužstvech Běloruska a Kazachstánu.
Obranu Kazachů drží rodilí Kanaďané Darren Dietz a Jesse Blacker, v útoku válčí Curtis Valk. U Bělorusů má ostřílený forvard Geoff Platt z Kanady na dresu dokonce "áčko", na soupisce je i další Kanaďan Francis Paré, dále Američané Shane Prince s Nickem Bailenem a brankář Danny Taylor, Kanaďan s irskými kořeny.
Dietz, který hraje s Kazachy na elitním MS poprvé, se před turnajem dokonce nechal slyšet, že tým nebude spokojený s jiným výsledkem než titulem. "Chceme vyhrát zlato. Na tak krátkém turnaji je možné cokoliv," prohlásil jeden z nejlépe placených hráčů KHL.
Vzhledem k tomu, že se Kazaši do elitní skupiny vrátili po pěti letech a jindy vždy bojovali o záchranu, hodně odvážný cíl. A možná i potvrzení, že zámořští hráči umí vnést do kabiny své typické sebevědomí.
Ne každému se však vyrovnané zápasy na MS za tuto cenu, kdy dresy jiných reprezentací oblékají Kanaďané, líbí. Někteří hokejoví příznivci považují Dietze, Platta a spol. za žoldáky bez vztahu k dané zemi.
Postoj Mezinárodní hokejové federace IIHF? "Naturalizace je věcí každé země, s IIHF to nemá nic moc společného. IIHF má jen vlastní pravidla, která jasně definují, za jakých podmínek může hráč hrát na světových šampionátech nebo olympiádě," říká Petr Bříza, český člen Rady IIHF.
Aby mohl hokejista na vrcholné scéně reprezentovat novou zemi, musí odehrát dva ročníky za sebou (16 měsíců) v některém z jejích klubů, což platí pro národní i nadnárodní soutěž. V případě Kazachů to bývá Barys Nur-Sultan v KHL, u Bělorusů zase Dinamo Minsk v téže lize.
Hráč musí být samozřejmě občanem dané země, přičemž v Bělorusku ani Kazachstánu nebývá s vyřízením těchto záležitostí potíž. "Zvládají to tam vyřídit velmi rychle," pousmál se v jedné debatě expert České televize a bývalý trenér Dinama Minsk Marek Sýkora.
Značný rozdíl oproti českým reáliím, kde americký basketbalista Blake Schilb o občanství nové země dlouho bojoval. Proces se táhl dlouho a bylo při něm potřeba projít také testem z českého jazyka. To Kanaďané hrající za Kazachstán a Bělorusko ruštinou často vůbec nevládnou.
Limity pro maximální počet naturalizovaných hráčů v hokeji nejsou.
"Když někdo dostane pas, už je to pak v kompetenci té které země. IIHF považuje těch 16 měsíců v národní soutěži za dostatečný mechanismus, aby byli hráči v národním systému zapracovaní," tvrdí Bříza.
"Speciálně u zemí, které nemají tak kvalitní soutěže, to brání rychlé naturalizaci hráčů, jimž by někdo rychle udělal pasy, ale potom by to vůbec nereflektovalo kvalitu a rozvoj hokeje v té zemi," doplňuje.
Další časovou podmínku stanovuje IIHF v případě, pokud hráč dříve reprezentoval svou rodnou zemi. Například naturalizovaný Bělorus Platt vyhrál s Kanaďany v roce 2003 šampionát osmnáctek. Tady platí, že od posledního startu za předchozí zemi musí uplynout čtyři roky.
Zajímavé je, že v týmu Kazachstánu figuruje vedle tří rodilých Kanaďanů a šesti rodilých Rusů také Švéd Viktor Svedberg, který ještě před dvěma lety startoval na českém turnaji Euro Hockey Tour za Švédsko. "Jenomže pravidla IIHF se na Euro Hockey Tour nevztahují, pouze na MS do 18 let, do 20 let, velké MS a olympiádu," vysvětluje Bříza.
Rodilé Kanaďany mají ve svých výběrech také Italové a Britové, byť tam je to ve většině případů podmíněno rodinnými kořeny daných hráčů. Mnozí z nich se sice narodili v Kanadě, ale vyrůstali už v Evropě.
Otázka je, zda Bělorusko a Kazachstán svému hokeji nabíráním mnoha posil zpoza oceánu spíš neškodí. "Jestli to někdo přežene, nebo ne, to už je odpovědnost dané federace," odpovídá diplomaticky Bříza.
Hned ale přichází s pozitivním příkladem. "Také Jižní Korea šla před lety touto cestou a díky dlouhodobému programu se kvalifikovala na MS, na olympiádě sehrála skvělé zápasy. Skrze své úspěchy a výsledky Korejci propagovali hokej, který tam není jinak moc populární," chválí.
Čechů se téma naturalizace v hokeji příliš netýká. Hlavně v minulosti ovšem rodilí Češi často reprezentovali Německo. Třeba na MS ve Vídni před 16 lety byli v německém kádru Tomáš Martinec, syn legendárního Vladimíra Martince, a Petr Fical. Kapitána jim tehdy dělal Jan Benda, narozený českým rodičům v Belgii.
Za Německo hráli také Martin Ančička či bratr Roberta Reichla Martin, jejichž synové Tobias a Lukas jsou nyní velkými talenty tamního hokeje.
"V dnešním světě už je to něco přirozeného. Jsou otevřené hranice, lidé i celé rodiny žijí v jiných zemích. Nebo existují případy hráčů žijících někde v příhraničí a trénujících v cizině," komentuje bývalý brankář Sparty a české reprezentace Bříza.
"Česká stopa v německém hokeji zůstala dodnes a týká se to i hvězd Leona Draisaitla nebo Dominika Kahuna," pokračuje Bříza. Otec Leona Draisaitla Peter se narodil v Karviné, Kahun pochází zase z Plané.
"Je to sice česká stopa, ale už jsou to hráči, kteří mají německou hokejovou východu a německé razítko," upřesňuje Bříza.
Tedy zcela jiný případ než noví Kazachové a Bělorusové, kteří se na letošním specifickém šampionátu rozhodli prohnat tradiční velmoci.
Kazašská kabina po historickém vítězství nad Finskem. Překladatel bleskově překládá řeč trenéra Jurije Michajlise do angličtiny:
