Praha - Na evropský šampionát se Pavel Kuka těší. Nebude ho sledovat pouze jako divák, ale vážou ho k němu i pracovní povinnosti. Bude totiž hostem ve studiu německé televize ZDF.
Českým hráčům na turnaji věří a doufá, že na turnaji nastartují stejnou kariéru, jako se to povedlo jemu a jeho spoluhráčům na stříbrném Euru 1996 v Anglii.
Během mistrovství Evropy ve Francii budete spolukomentovat pro německou televizi ZDF, co to pro vás znamená?
Budu hostem ve studiu. Určitě to pro mě bude příjemná povinnost potkat se tam třeba s Oliverem Kahnem, protože to děláme společně. Budu tam na zápasy našeho týmu, ale jen ve studiu. Na stadion nepůjdu.
Oživují se vám s blížícím se turnajem vzpomínky na Euro 96?
Hodně se to v poslední době připomíná. Pořád se mi vybavuje těch posledních dvacet minut, kdy jsme byli tak blízko k titulu mistra Evropy. Tehdejší pravidlo “zlatého gólu“ nás o tu možnost definitivně připravilo. Na to asi člověk nezapomene.
Jak moc jsou fotbalisté pověrčiví? V roce 1976 zlato, 1996 stříbro, může po dalších dvaceti letech opět přijít medaile?
To už se říkalo tenkrát ve Wembley, že se po dvaceti letech opakují věci. My to úplně nedotáhli. Možná kdyby rozhodovaly penalty, tak se nám to podařilo. V nich jsme úspěšní. Nepamatuji se, že by Češi někdy prohráli na penaltový rozstřel. Tenkrát se nám to povedlo i s Francií.
Ve světě nás berou jako jednoho z outsiderů turnaje. Je v tom i určitá paralela s turnajem před dvaceti lety?
Já jsem přesvědčený, že když jsme postoupili z takové kvalifikační skupiny, kde jsme porazili dvakrát Holandsko, tak to nejsou žádné náhody. Nebudeme si tady teď povídat, jak máme jako Češi ve zvyku, že Holanďané jsou slabí a podobně. To není pravda. Ten tým hrál velice disciplinovaně bez nějakých výrazných hvězd, teď se navíc vrátil Tomáš Rosický. Vypadá, že je ve velice dobré kondici a přináší týmu obrovskou kvalitu. Myslím pozitivně. Teď musí ostatní týmy ve skupině potvrdit, jestli jsou lepší než my, nebo ne.
Co jste říkal na nominaci? Jsou tam nějaká jména, která vás překvapila, nebo vám naopak chybí?
Nepřekvapilo mě skoro vůbec nic. Trenér Pavel Vrba velice správně vše avizoval a dával hráčům najevo, kde je jejich pozice, aby na poslední chvíli nedošlo k nějakým nedorozuměním, že tam někdo měl být, nebo neměl. Přesně takto by to mělo být.
Zmínil jste jméno Tomáše Rosického. Hodně se mluví o jeho návratu do Sparty nebo pokračování v zahraničí. Jak byste se nyní v jeho pozici zachoval vy?
Všechny návraty jsou strašně těžké, což můžu říct z vlastní zkušenosti. Samozřejmě bych byl rád, aby se v české lize objevil, a tím jí zatraktivnil. Byla by to určitě bomba pro každého fanouška vidět Tomáše hrát v jakémkoli městě. Nicméně si myslím, že jeho kariéra ještě není u konce a bude platným hráčem v jakékoli lepší lize v západní Evropě. Je to složité. Na druhou stranu, Sparta, Plzeň a Slavia jsou už týmy na úrovni Evropy. Příští rok navíc máme velkou šanci vybojovat přímý postup do Ligy mistrů. To už je mnoho důvodů, proč se nad tím zamyslet a tuhle variantu zvážit.
Vy osobně vidíte v našem týmu hráče, kteří by se mohli odrazit do zahraničí, jako se to povedlo vám v roce 96?
Stoprocentně. Myslím si, že jsou úplně ve stejné pozici, jako jsme byli my. My už jsme si zvykli na ty Nedvědy, Bergery a Šmicery, ale oni tenkrát těmi Nedvědy a Bergery ještě nebyli, takže vše se nějakým způsobem vyvíjí a oni byli tenkrát na začátku té sportovní dráhy a mistrovství je nakoplo. Úplně stejně se to může povést i těm mladým hráčům letos. Každým zápasem získají obrovské sebevědomí a zkušenosti, které potom promítnou na klubové úrovni.
