Itálie versus Paraguay. Slíbil jsem si, že se na to budu dívat od začátku do konce a že to vydržím, protože nic horšího už snad nemůže přijít. Paraguayci, co pamatuju, hráli na mistrovství vždycky s osmi lidmi v obraně. A když dají Italům ochutnat jejich vlastní medicínu…
Papírové předpoklady se naplnily. Do puntíku. Asi čtvrt hodiny před koncem sice Italové usoudili, že když leje jako z konve, nebylo by od věci zkusit vystřelit na bránu z dálky, ale to už bylo pozdě. Neuvěřitelné představení.
Součástí předsevzetí bylo, že celý přenos poběží se zapnutým zvukem. Ne, teď nejde o vuvuzely, i když nějaké skandování a vzrušené výdechy tribun by požitku z fotbalu prospěly víc, než nekonečné bzz. Mám na mysli komentář a vlastně celé aranžmá přenosu České televize. Což byla, jakkoli se to zdá nemožné, ještě větší nuda než utkání samo.
Respektive, vynalézavější přístup televize dokáže i takhle blbý zápas pozvednout alespoň na jistou zajímavostní úroveň. Komentátor a experti náruživě rozebírají, PROČ se na to nedá dívat, poví nám něco o taktice, o obranných blocích a jak je přemoci, o mezeře mezi zálohou a útokem, o tom proč hráči běhají k vlastní brance dvakrát rychleji než směrem k té soupeřově… Vědí, v jaké jsou formě ti kteří plejeři, proč je Gilardino na hrotu ještě zoufalejší než Valdéz, na kterého bylo alespoň pár faulů.
Hru komentují, ne popisují. Mají názor.
Samozřejmě, že zapojí statistiky a elektronickou tužku, že o poločase nabídnou víc než tlachání s Jarolímem ml., který sice hrál v Itálii, ale na jeho „analýze" to nepoznáme…
ČT působí dojmem, že neví, co si s fotbalem má počít. Komentátor nám ve třicáté minutě oznámí, že půlhodinu máme za sebou a ještě dvě nás čekají… Jako by se těšil, až to bude mít z krku. Dobře, i sporťákům se nudný fotbal může zdát nudný. Ale to neznamená, že přenos odbudou. A že se Radek Bauer rozloučí konstatováním, že zápas skončil remízou 1:0.
Jakou přidanou hodnotu televize nabídla? Pravda, na Kavčích horách mají ve studiu pěkné tamtamy.
Abychom sporťákům nepředhazovali zahraniční vzory s násobnými rozpočty - jestli jste někdy viděli, jak ČT4 umí udělat přenosy z basketbalové Euroligy, víte, jaký typ komentování a informací mám na mysli.
Jsou ale i horší věci. Například v Anglii. A v televizi ITV. Umíte si představit, co se odehrávalo po hospodách, kde sledovali její přenos a první gól v síti Američanů viděli takto?
Ještě k těm vuvuzelám. Vzpomněl jsem si, jak jsem v roce 1981 vyrazil na mistrovství Evropy v košíkové, což byla na naše tehdejší poměry kolosální akce ve sportovní hale v Juldě Fuldě, dnes na Výstavišti. Dole na palubovce Ćosić, Dalipagić atd., a já měl sebou trubku, takovou ani ne poloviční vuvuzeličku, a nadšením do ní párkrát fouknul. Než přišel nějaký pořadatel-komouš a prostě mi ji sebral. Aby kluk nedělal bordel.
Od té doby mám pro trumpetisty pochopení. Svobodu troubit jim přeju.
Fotbalový deník:
Díl 1: Hitparáda: Nejhorší fotbalovou hymnu mají Němci
Díl 2: Říše zla posílá na šampionát Duklu a Rudou hvězdu
Díl 3: Video: Penalty, které budou na šampionátu zakázány
Díl 4: O polámaném šampionátu, který se možná ani nedohraje
Díl 5: Nekamenujte sudí ani hráče, ještě než to začne. Až pak
Díl 6: Výbava rozhodčích: anglická sprostá slova
Díl 7: Gólman blbec, nebo míč blbec? A záchrana čtyřicátníkem?
Díl 8: Řev vuvuzel šíří viry a bacily. A upřímně, všechny štve
