"Ty výsledky byly neskutečné. Jsem za ně moc šťastný a jsem hlavně rád za Romana," vypráví Janda s hrdostí v hlase. Roman Koudelka si na legendárním Turné doskočil postupně pro jedenácté, čtvrté, deváté a šesté místo. Celkově skončil pátý.
Jak tenhle úspěch hodnotíte?
Samozřejmě jen a pouze kladně. Jistě, lidé si třeba mysleli, že když v Innsbrucku skončil v kvalifikaci druhý, že bude útočit na ty opravdu nejvyšší pozice. Bylo by to krásné, ale musíme pochopit, že současná konkurence je strašně silná. Už jen dostat se do druhého kola mezi třicet nejlepších je náročný úkol. A být v první desítce? To je fantastický úspěch.
Dá se dnešní síla konkurence nějak porovnat s tou před dvanácti lety, kdy jste vyhrál Turné i Světový pohár?
Moc se to porovnávat nedá. Všechno jde kupředu, vybavení a všechno kolem. Stačí se podívat, jak rostou nájezdové rychlosti. Rozdíly mezi jednotlivými skokany jsou dnes minimální, když nepočítáte Kobajašiho, který momentálně konkurenci převyšuje. Za ním se to ale neustále mění a ta špička je strašně široká.
Hodnocení Romana Koudelky je jasné, jak ale vypadá vysvědčení celého českého skokanského týmu?
Tam samozřejmě taková euforie panovat nemůže. Ale já věřím, že se časem přidají další kluci. Viktor Polášek dokázal postoupit do druhého kola v Oberstdorfu a Čestmír Kožíšek zase v Bischofshofenu. Věřím, že takové úspěchy budou častější. Kluci se do toho dostanou a budou následovat Romana.
Je to rozdíl oproti minulým sezonám, kdy se opravdu nebylo čeho chytit. Jak důležité je, že je Roman Koudelka zase nahoře a především šťastný a opět při chuti?
Je to naprosto klíčová věc pro celý tým. Mít toho lídra, který nastaví dobrou atmosféru a ke kterému budou ostatní vzhlížet, to je v týmu strašně důležité. A u nás to momentálně funguje. Toho si cením. Zatímco v minulých sezonách byla nálada na bodu mrazu, teď jsme na určité pozitivní vlně.
Koudelka po minulé sezoně vážně zvažoval, že ukončí předčasně kariéru. Věděl jste o tom, jak se cítí, a řešili jste to přímo s ním?
Ano, psali jsme si. Bylo jasné, že se opravdu rozhoduje. Nikdo nevěděl, jak to dopadne. Nakonec se naštěstí rozhodl, že to zkusí a bude pokračovat.
Co by znamenalo pro český skok na lyžích, kdyby opravdu skončil?
Víte, to si ani nechci představovat. Ani to vlastně nedokážu. Rozhodně by nám to nadělalo velké starosti. Máme samozřejmě další skokany, ale ten lídr by strašně chyběl. Začínali bychom od nuly.
Vyhráno ale český skok nemá. Jako největší problém se momentálně jeví fakt, že v Česku prakticky není kde trénovat. Jak to vypadá s kauzou harrachovských můstků, které se kvůli havarijnímu stavu musely na jaře uzavřít?
Z pozice předsedy se na to snažím tlačit, probíhá fáze určitého dotazování. Stát je poměrně připraven, ale nejsou vyřešeny majetkoprávní spory různých subjektů, které v harrachovském areálu působí. V Harrachově se dala dohromady parta lidí, která za to bojuje. Bojuje se na více frontách a já věřím, že se tahle věc dovede do zdárného konce.
V jakém časovém horizontu by se to podle vás mohlo podařit?
Těžko odhadovat. Ale za nezbytnou považuji obnovu minimálně těch malých můstků. Pokud se aspoň tohle nedá během dvou až tří let dohromady, tak to bude pro český skok na lyžích začátek konce.
