"Pro mě je to samozřejmě škoda," citovala agentura AP Rakušana Marca Schwarze, jenž se stal v disciplíně kombinující superobří slalom a slalom letos v Cortině d'Ampezzo mistrem světa.
"Kalendář je nahuštěný i bez ní, takže z tohoto pohledu to chápu. Ale kombinace mě bavila a rád bych ji jezdil i v budoucnu," dodal.
Také čeští lyžaři měli zpravidla v kombinaci největší šance na přední umístění, třeba Ondřej Bank v ní byl na MS třikrát v nejlepší desítce, což se mu v žádné jiné disciplíně nikdy nepodařilo.
Osudem kombinace a vývojem dalších disciplín se má zabývat speciální komise Mezinárodní lyžařské federace (FIS), kterou po svém červnovém zvolení do čela FIS nechal vytvořit Johan Eliasch.
Šéfem komise je dlouholetý člen rady FIS Peter Schröcksnadel, který na jaře po 31 letech odstoupil z funkce prezidenta Rakouského lyžařského svazu.
Kombinace byla kdysi výkladní skříní sjezdového lyžování. Když se alpské lyžování poprvé objevilo v roce 1936 v Garmisch-Partenkirchenu v programu olympijských her, byla právě kombinace jediným závodem.
Snaha najít nejvšestrannějšího lyžaře vedla na konci 60. a na začátku 70. let k popularizaci sportu v raných letech Světového poháru.
"Bylo to skvělé období. Když se vrátíte do dob Karla Schranze a Jeana-Claudea Killyho, to byli tehdejší hrdinové, to byly hvězdy," uvedl současný ředitel mužských závodů FIS Markus Waldner.
S profesionalizací alpského lyžování od 80. let se ale začala kombinace dostávat na okraj zájmu. Firmy začaly vyvíjet specifické vybavení pro každou disciplínu a nůžky mezi rychlostními a technickými disciplínami se stále více rozevíraly.
"Tyhle dvě disciplíny už k sobě prostě vůbec nepasují a to je problém," uvedl Waldner. "Těla rychlostních specialistů, jako je Beat Feuz, Dominik Paris nebo Matthias Mayer, jsou trénována na sjezdy a super-G. Musejí mít sílu. Slalomáři mají tělesnou konstituci úplně jinou. Je také docela nebezpečné, když se drobný slalomář pustí do sjezdu," dodal.
A platí to i naopak: rychlostní specialisté na slalomových tratích trpí. "Když vidíte hvězdného sjezdaře, jak se ve slalomu, i když je třeba jednoduchý, trápí, to prostě nevypadá dobře. Je to směšné," řekl Waldner.
"A tohle opravdu chceme ukazovat našim fanouškům? Že Paris vypadá jako začátečník? Ne. Potřebujeme atraktivní show, potřebujeme špičkové výkony."
Ještě před deseti lety bylo v kalendáři SP místo pro čtyři kombinace za sezonu, ale jejich počet se stále snižoval. FIS začala experimentovat s novými formáty vhodnějšími pro televizi, jimiž by přitáhla mladé publikum. Začaly tak přibývat městské závody pod umělým osvětlením a paralelní závody, jež mají nahradit zastaralé disciplíny.
Kombinace ale zatím přežila, i když její formát se v průběhu let několikrát změnil. Původně byla disciplína rozložena do dvou dnů a jezdil se klasický sjezd a dvoukolový slalom. Později se sjezd zkracoval či ho nahradil superobří slalom a slalom speciál se už jezdil pouze na jedno kolo, to vše v jeden den.
Poslední změnou na letošním MS bylo, že nejlepší jezdci ze super-G startovali do slalomu jako první. Ke zvýšení atraktivity to ale nepřispělo, neboť medailisté byli známi už po odjetí několika úvodních závodníků.
Mužská i ženská kombinace, v níž triumfovala americká hvězda Mikaela Shiffrinová, měly nejhorší sledovanost ze všech medailových bojů v Cortině.
"Nula nula. Nikdo se na to nekoukal," řekl kategoricky Waldner, podle nějž změna startovního pořadí nemohla přinést pozitivní změnu. "Ne, to není ten problém. Problém je to, že to není dobrý produkt. Je jen pár kluků, jako Alexis Pinturault nebo Schwarz, kteří dokážou obojí na vysoké úrovni. Takových lyžařů ale není více než pět a to je potíž."
Podle Waldnera nemá přežitý kombinační závod v budoucnosti alpského lyžování místo. A očekává, že Schröcksnadelova pracovní skupina dojde ke stejnému závěru. "Doufejme, že nám dají odpověď. A raději dříve než později," uvedl italský funkcionář, jenž řídí mužské závody FIS od roku 2014.
