Praha - Už za čtyři dny vypukne v pražské O2 aréně boj o třiapadesátý fedcupový titul. Tradiční soutěž ženských tenisových týmů proti sobě svede dvě momentální velmoci, domácí Českou republiku a hostující Rusko.

Češky budou chtít pro svou zemi získat již devátý triumf, Rusky mohou slavit popáté. Bohatá historie legendárního Fed Cupu nabízí nevšední vzpomínky na předchozí úspěchy zejména někdejší československé tenisové školy. Ruský tým triumfoval poprvé až po revoluci, konkrétně v roce 2004.

Na oficiálním twitterovém účtu Fed Cupu se v uplynulých dnech a týdnech objevily exkluzivní fotografie, které již výrazně zašedlé vzpomínky oživují. Pojďme tedy zpět do roku 1975. Před dlouhými čtyřiceti lety se totiž Československo radovalo poprvé.

Ve finále se Čechoslovenky tehdy utkaly s Austrálií a zvítězily jasně 3:0. Na triumfu se podílely Martina Navrátilová a Renáta Tomanová. Legendární Navrátilová pomohla své zemi k historicky premiérovému titulu, o šest let později pak přijala americké občanství a v roce 1986 pomohla Spojeným státům k finálovému vítězství nad Československem na pražské Štvanici.

Na druhý zisk trofeje si českoslovenští fanoušci počkali osm let. V roce 1983 ovšem započala famózní dlouholetá dominance nevelké středoevropské země. Ve finále závěrečného turnaje, který se odehrál na antukových dvorcích tenisového klubu Albisguetli ve švýcarském Curychu, si Československo poradilo poměrem 2:1 reprezentaci Západního Německa.

Vítěznou sestavu ve složení Hana Mandlíková, Helena Suková, Iva Budařová a Marcela Skuherská určil nehrající kapitán Jan Kukal. Zajímavostí bylo, že se poprvé od roku 1972 do finále neprobojovaly Spojené státy nebo Austrálie.

O rok později československý výběr titul obhájil. Hlavními strůjkyněmi celkově třetího prvenství byly opět Hana Mandlíková s Helenou Sukovou. Ve finále přehrály 2:1 silné Australanky.

Zlatý hattrick putoval do Československa v roce 1985. Třetí titul v řadě vybojovaly znovu Mandlíková se Sukovou, protože proti Spojeným státům vyhrály obě úvodní dvouhry. Závěrečné ztracená čtyřhra páru Andrea Holíková - Regina Maršíková už na celkově čtvrté výhře v tehdejším Poháru federace nemohla nic změnit. Nehrajícím kapitánem byl tehdy Jiří Medonos.

Turnaj se odehrál mezi 6. až 14. říjnem na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem v Green Tennis Clubu v japonské Nagoje.

Pohár tehdy zahrnoval kvalifikační kolo, jehož vítězové postoupili do hlavního turnaje hraného vyřazovacím systémem. Z něho vzešel celkový vítěz Poháru federace. Poražení z prvního kola a kvalifikace odehráli turnaj útěchy.

O rok později měly československé tenistky ideální možnost uzmout cennou trofej počtvrté za sebou, na pražské Štvanici ovšem, jak již bylo řečeno, podlehly ve finále Američankám. Ty nastoupily ve hvězdné sestavě: Martina Navrátilová, Zina Garrisonová, Chris Evertová Lloydová a Pam Shriverová.

Českoslovenští fanoušci ale nestrádali dlouho. V roce 1988 se hrál závěrečný turnaj na začátku prosince ve Flinders Parku v australském Melbourne na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem. A tým kolem Heleny Sukové opět zářil. Ve finále se utkal se Sovětským svazem, který si o titul zahrál vůbec poprvé v historii.

V první dvouhře porazila Radka Zrubáková Larisu Savčenkovou, ve druhé pak Helena Suková Natašu Zverevovou. A tak ani nevadilo, že závěrečný debl Jana Novotná s Janou Pospíšilovou prohrály. Československo slavilo pátý titul, čtvrtý během pouhých šesti let.

Poté přišlo rozdělení státu a také dlouhé čekání na další fedcupový úspěch. Ještě mnohem delší ale bylo čekání Sovětského svazu, respektive Ruska. To se dočkalo až v 21. století.

V roce 2004 se ruské tenistky ve finále soutěže utkaly s Francií a především díky výkonům dnes nehrající kapitánky Anastasie Myskinové Very Zvonarevové zvítězily 3:2. V týmu vedeném Šamilem Tarpiščevem tehdy byly i Vera Zvonarevová, Světlana Kuzněcovová a Jelena Lichovcevová.

Po moskevské radosti přišla o rok později další ruská euforie. Opět proti Francii, tentokrát v pařížském areálu Rolanda Garrose. Rusky znovu vyhrály nejtěsnějším rozdílem 3:2. Myskinová sice prohrála s Mauresmovou i Pierceovou, nicméně dvě vítězství Jeleny Dementěvové a úspěšný debl Dementěvová - Safinová zařídily titul.

Skvělé desetiletí podtrhnul ruský celek dalšími dvěma triumfy v letech 2007 a 2008. Nejprve Rusky porazily v moskevských Lužnikách Itálii jednoznačně 4:0, když k vítězství přispěly Anna Čakvetadzeová, Světlana Kuzněcovová a Jelena Vesninová. O rok později přišla radost na antuce v Madridu, kde Španělky Ruskám podlehly rovněž jasně 0:4. Vše podstatné zvládly Zvonarevová s Kuzněcovovou.

Po úžasném období ruského ženského tenisu se ale o pár let později na trůn vrátily Češky. První triumf po osamostatnění přišel v roce 2011. Kapitán Petr Pála dal důvěru Petře Kvitové, Lucii Šafářové, Lucii Hradecké a Květě Peschkeové. A ve finále proti Ruskám v Moskvě na olympijském stadionu zářila hlavně rodačka z Bílovce.

Kvitová ve dvouhrách porazila Kirilenkovou a Kuzněcovovou, po dvou porážkách Šafářové tak rozhodovala čtyřhra. Hradecká s Peschkeovou dovolily Kirilenkové s Vesninovou jen šest her a bylo rozhodnuto.

Lucie Šafářová si vše vynahradila o rok později. Češky hrály finále doma proti Srbsku a právě brněnská tenistka byla hlavní hrdinkou. Porazila obě bývalé světové jedničky, Jankovičovou a Ivanovičovou. Na čtyřhru tedy ani nedošlo.

Třetí finále během čtyř let pak český tým odehrál v roce 2014, tedy před rokem. A v O2 aréně to znovu skončilo výsledkem 3:1 pro domácí. V úvodních dvouhrách zazářila Kvitová i Šafářová a prvně jmenovaná česká jednička pak v nedělním souboji jedniček s Angelique Kerberovou po velkém dramatu celý duel rozhodla. Fanoušci se mohli radovat z osmého fedcupového titulu.