Co vám řekly více než čtyři měsíce v křesle svazového předsedy?
Napověděly mi spoustu věcí, ve kterých bych rád náš svaz posunul dál. Zároveň mi však prozradily, že o mnoha věcech nic nevím a vůbec jsem netušil, že mi přistanou na bedrech. Myslel jsem si, že většina lidí bere předsedu jako figurku, od které se skoro nic nechce. Já však cítím, že jsem v jiné pozici.
Co například je pro vás nové?
Především místo operativnosti velký rozsah byrokracie. Všechno se řeší obrovským papírováním, na každou maličkost je potřeba mít doklady, nikdo nechce nic rozhodnout bez řady potvrzení. Zvláště směrem ke státním institucím je toho opravdu víc než dost, což se mi vůbec nelíbí.
Několik let jste zastával funkci svazového manažera. Nebyla to tak trochu předehra před vaší současnou pozicí?
Nešlo o nějakou pevnou funkci. Spíš jsme si někdy před sedmi lety s několika chlapy od vody řekli, že naše časté kanoistické úspěchy by potřebovaly mít větší propagaci, což souvisí i se získáváním obchodních partnerů. A tak jsme dali hlavy dohromady a začali pracovat na větším zviditelnění našeho sportu.
Přineslo to několik příznivých výsledků a já jsem se stal kontaktní osobou se svazem. Je mojí silnou stránkou, že jsem poznal bohatý sportovní život ze všech možných stran, včetně účastí na olympiádách, stejně jako činnost při organizaci velkých mezinárodních soutěží i oblast obchodní - to vše by mi mělo v současné předsednické funkci pomoci. Patří mezi to i moje spolupráce s jednou italskou časoměřickou firmou.
Vidíte také nějaké slabiny ve svém novém postavení?
Začal jsem zastupovat celý kanoistický svaz, který obsahuje velké množství různých disciplín, a některé neznám tak dobře, jak bych měl. Výsledky se mi pak těžko posuzují, nemohu přesně říci, jak jsou hodnotné. Je pro mě otázka, zda si nejvyšší ocenění zaslouží Jirka Prskavec za opakované stabilní výborné výkony, nebo třeba kanoista, který se během krátké doby posune v žebříčku třeba o třicet míst. Do některých disciplín vůbec nevidím. Mohu sice říci, že největší potlesk si zaslouží Vít Přindiš za získání titulu mistra světa, ale zároveň nemohu zapomenout na úžasnou dlouhodobou výkonnost Martina Fuksy, medailisty z evropských i světových šampionátů. Stejně hodnotné jsou pak pro mě přístupy lidí, kteří je k těmto triumfům přivedli. Kteří nemysleli jen na sebe, ale i na ty druhé, což je vlastnost, která se v současné společnosti trochu vytrácí.
Když odmyslíme výsledky, čeho si v současném českém vodáckém světě nejvíc ceníte?
Hlavně toho, že naši špičkoví závodníci dokážou svoji výkonnost přenášet na ty další. Například Prskavec trénuje v jedné skupině s úřadujícím mistrem světa Přindišem, a i když jsou na kajaku velcí soupeři, tak jsou zároveň i kamarády. A neplatí to jen pro tuto dvojici. Moc bych si přál, aby to dlouho vydrželo a v této přátelské atmosféře za nimi vyrostli další kvalitní závodníci.
Zažil jste letos také něco nepříjemného?
Za hezkou týmovou soutěž ve vodním slalomu považuji závody tříčlenných hlídek, které jsou mezi kanoisty populární. Přitom reprezentační trenéři juniorů a v kategorii do 23 let je v přípravě trochu podcenili, což se pak horšími výsledky projevilo na mistrovství Evropy v Českých Budějovicích. Z mé strany si pak hlavní slovo směrem k trenérům vzala kritika.
Důvod k radosti nemáte jistě ani proto, že na olympiádě může v jednotlivých disciplínách vodního slalomu startovat z každé země - na rozdíl třeba od atletiky - pouze jeden závodník. Co byste k tomu řekl?
Účast na olympijských hrách je asi pro každého sportovce splněním jeho velkého přání. Avšak omezení startu z původních třech závodníků pouze na jednoho je nutno brát v širších souvislostech. Za vším jsou tak trochu peníze a ani tento verdikt MOV není výjimkou. Celá olympiáda je velké divadlo, což vyžaduje postavit kulisy, a když přijedou nějací herci, tak potom nechybí zájem z celého světa. Televizní společnosti kupují vysílací práva a přenosy doplňují různými reklamami, aby tyto náklady pokryly. A tím se dostáváme k meritu věci, kterým je sledovanost. Když ve finále na 100 metrů poběží pět Jamajčanů a tři Američané, tak tento souboj bude zajímat celý svět. Když však ve finále vodního slalomu budou bojovat o medaile tři Češi a tři Slováci, tak o televizní přenos bude zájem jen v Praze a Bratislavě. Ale naopak když v desetičlenném finále kajakářů budou reprezentanti z deseti zemí, tak zájem o přenos bude obrovský. Proto MOV preferuje co největší zastoupení různých zemí bez ohledu na to, že třeba špičkový sportovec se jako druhý ve své zemi do nominace nevejde.
Před časem se objevily také informace o uvažovaném zrušení vodního slalomu jako olympijského sportu. Jaká je současná situace?
O tom už se nemluví. Myslím si, že i když olympijských sportů přibývá a některé se ruší, tak vodní slalom nejméně na dalších třech hrách chybět nebude. Ale kdo ví, třeba začátkem února taky nikdo nečekal, že bude válka na Ukrajině.
Jaké celkové podmínky mají čeští reprezentanti v porovnání se světem?
Máme historicky velkou výhodu v tom, že kanoistika se v českých zemích stala velice populárním sportem, vytvořila se široká základna loděnic a oddílů. Horší už je to, že podpora menších oddílů moc dobrá není. Přitom díky vybudovanému systému dokážeme zájemce o kanoistiku vést a při jejich chuti jim i pomoci. Avšak při srovnávání podmínek třeba české a britské reprezentace jsme za Angličany hodně daleko. Oni totiž mají organizaci, která se zabývá zlepšováním výkonnosti všech sportovců. Jen kanoistický rozpočet je desetkrát vyšší než český. Mají odborníky na všechny oblasti, včetně psychiky a mentální odolnosti. Podobný systém mají také Francouzi a Španělé. Naopak v českých možnostech je sice kvalitní trenér, ale s omezenými schopnostmi věnovat se i dalším důležitým věcem.
Jaký je o kanoistiku zájem mezi mládeží a co by potřebovalo v této oblasti zlepšit?
Jsme malý sport, ale počet oddílů je stabilizovaný, zájem stále nechybí. Nemáme však dost trenérů, takže ani mládežnické skupiny nejsou moc velké. Na plný úvazek si takového kouče v menších oddílech nemohou dovolit. A dobrovolníci se mohou zájemcům o kanoistiku věnovat často jen na úkor rodinného života, nebo krácením pracovní doby. Není to pro ně snadné, každý s tím bojuje, někdy i s případnou finanční ztrátou.
Příští rok je předolympijský, tedy z pohledu různých kvalifikací velice důležitý. Budete ve vaší tradiční bohaté zimní přípravě v současné ekonomické krizi něco měnit?
Medaile bez kvalitní zimní přípravy bychom příští rok nevozili, takže na programu z uplynulé sezony nic měnit nebudeme. Zatím nevíme, jaké dotace nás čekají, ale už letos jsme dostali na činnost méně peněz než loni a navíc jsme se to dozvěděli až někdy v květnu. Příští rok nás čeká asi ještě něco horšího, ale máme výhodu, že v zimě nepotřebujeme haly.
Největší výdaje míří do dopravy a zahraničních pobytů při různých soustředěních. Už dnes víme, že budeme muset být skromnější a při nedostatku finančních prostředků třeba i omezit nebo vynechat některé závody Světového poháru. Hledat cesty k řešení bude potřeba i v činnosti juniorů a závodníků do 23 let. Nejsme však zvyklí fňukat a věřím, že i v horších podmínkách půjdeme dál po dosavadní úspěšné cestě.
