Mezi euforií a rizikem smrti. Je to tenký led, vypráví elitní čeští cyklisté

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
21. 4. 2020 17:35
Jet v týmu, který do Paříže veze magický žlutý dres. Strávit 200 kilometrů v úniku a vyhrát. Stát se doma světovým šampionem. Sport však přináší také stinné stránky a na kole občas i doslova tragické momenty. Současných i bývalých českých cyklistických profesionálů jsme se ptali na nejlepší a nejhorší zážitek v sedle.
Bývalý český cyklista Lubor Tesař.
Bývalý český cyklista Lubor Tesař. | Foto: ČTK

Lubor Tesař

50 let, bronzový medailista ze závodu amatérů na MS 1993, pátý muž bodovacího závodu v dráhové cyklistice na olympiádě 1992 v Barceloně, vítěz tří etap na Závodě míru (1993), čtyřnásobný mistr republiky v silničním závodě mezi amatéry i profesionály (1993, 1994, 2003).

Nejlepší zážitek: "Vždycky jsem měl dobrý pocit, když jsem někomu mohl pomoct k vítězství nebo úspěchu. To mě v týmu bavilo a dávalo mi to mnohdy více, než kdybych vyhrál já."

"Bylo moc příjemné dělat v závodě Okolo Rakouska prvního domestika domácímu Gerhardu Trampuschovi. Byl to vynikající vrchař, dokázal skvěle přejet Grossglockner. Dodnes vím, že když pojedu do Vídně na vánoční trhy a nezavolám mu, budu mít průšvih. Vždy když se potkáme, máme si o čem vyprávět."

"I když je cyklistika individuální sport, bez týmu a přátelství v týmu to nemůže pořádně fungovat. Měl jsem kolem sebe několik lidí, kteří si nevěřili nebo měli o sobě nižší mínění, a mě bavilo je přesvědčovat, že na to mají. Nebo jim to ukazovat na vlastním příkladu. Člověk, který deset let dělal domestika, najednou vyhrál pár závodů a jeho svět se úplně změnil. Ve vnímání toho, co mu cyklistika a radost z vítězství přináší."

 

Právě se děje

Další zprávy