Ruhpolding - Pouhé dva dny zbývají do prvních ostrých biatlonových závodů roku 2016. Česká reprezentace se představí v německém Ruhpoldingu v plné síle, tedy i s vycházející hvězdou a nejmladší členkou Rybářova výběru Lucií Charvátovou.
Dvaadvacetiletá rodačka z Hradce Králové se v rozhovoru pro Aktuálně.cz svěřila s tím, jaká atmosféra vládne v týmu po svátcích, a vysvětlila, proč se zatím necítí být novou hvězdou českého biatlonu.
"Pořád si myslím, že se na mě jednou usmálo štěstí. Nelze si myslet, že bych se takto mohla umisťovat stabilně," okomentovala s odstupem senzační páté místo z rakouského Hochfilzenu.
Lucko, tým má za sebou první trimestr Světového poháru a čekají vás závody v Ruhpoldingu. Jak se těšíte a jak prožíváte poslední dny před startem?
Těším se hodně. Pro mě je každá další destinace Světového poháru něčím novým, neobjeveným, takže se těším na každý další závod. Každý den je tak našlapaný, že jsem si ani nevšimla, že minulý měsíc utekl tak rychle. Během posledního týdne už téměř odpočítávám dny do závodů, jak se těším.
Jaká je v týmu nálada po vánočních svátcích a konci minulého roku?
Nálada je výborná, být v týmu mě baví. Každý den mě svým vtipem překvapí někdo jiný. Ačkoliv je pravdou, že kdyby kluci dosahovali stabilně dobrých výsledků, určitě by naše nálada byla ještě radostnější.
Světový pohár se měl původně jet v Oberhofu, ale kvůli nedostatku sněhu byl přesunut. Mrzí vás to, nebo je Ruhpolding lepší, řekněme oblíbenější destinací?
Konkrétně v mém případě je naprosto jedno, kde se závody budou konat. Nezávodila jsem ani v jedné destinaci, tak nemohou posoudit, kde bych byla radši. Do Oberhofu jezdíme pravidelně na soustředění, a musím říct, že pěkné počasí jsem tam zažila málokdy. Tamní mlha, déšť či vítr jsou nevyzpytatelné aspekty pro závod, proto jsem možná nakonec radši, že závody budou v Ruhpoldingu.
Byl vůbec čas na nějaké oslavy příchodu nového roku? Jak probíhala příprava během vánočních svátků, stihla jste si odpočinout a načerpat nové síly?
Domů jsem přijela na jeden týden, nasála jsem vánoční atmosféru a viděla se s rodinou. Kvůli nepříznivým sněhovým podmínkám v České republice jsme už 28. prosince museli odjet na soustředění na Pokljuku, odkud se rovnou přesouváme do Ruhpoldingu. Čas na velký odpočinek rozhodně nebyl. Sezona bude ještě dlouhá, proto jsem spíš musela doplnit tréninkové dávky. Poslední dny na Pokljuce napadl nový přírodní sníh, takže alespoň toto dodalo dobrou atmosféru a radost z tréninku.
Vy jste v úvodních třech podnicích SP důrazně vstoupila do světové špičky, zaznamenala jste nejlepší výsledky kariéry. Jak tyto úspěchy hodnotíte s odstupem?
Jsem nadšená z toho, jaký prosinec jsem prožila. Na svůj první úspěšný závod v Hochfilzenu, kde jsem skončila pátá, budu určitě vzpomínat hodně dlouho. Tam se spustila vlna očekávání a spekulací. Pořád si ale myslím, že se na mě jednou usmálo štěstí. Nelze si myslet, že bych se takto mohla umisťovat stabilně. Krása biatlonu spočívá v tom, že do poslední chvíle nevíte, kdo může vyhrát. Jedna rána mimo a můžete přijít o všechno.
Dobré výsledky jste ale nezaznamenala pouze v Hochfilzenu, ale i na další zastávce v Pokljuce...
Ano, tam jsem na Hochfilzen dobře navázala. Často tam jezdíme na soustředění, proto jsem si na střelnici připadala jako doma. Rozhodně jsem se mohla spolehnout na rychlý běh, střelba byla vždy s otazníkem. Odměnou z prvního trimestru mi byl start v závodu s hromadným startem pro třicet nejlepších.
Hodně jste zapracovala na střelbě. Jak vypadaly vaše střelecké výkony v posledních trénincích, je tam stále dobrá forma?
Moje střelba se stabilně zlepšuje, v tréninku i v závodě. Střelba je také o koncentraci, kterou v tréninku občas postrádám, a proto možná dělám zbytečné chyby. V závodě je to však jiné, tam jsem maximálně soustředěná na výkon. Pevně věřím, že po střelecké i fyzické stránce jsem dobře připravena pro další závody.
A co váš poraněný prst, s nímž mačkáte spoušť. Je definitivně zahojený?
Prst už mě nijak nelimituje. Vzhledově sice ještě není ten jeden z deseti, ale zahojí se snad brzy.
Už nějak cítíte vzrůstající popularitu? Více rozhovorů, více gratulací, fanoušků? Jak se vám to líbí?
Nových fanoušků se ozvalo dost. Svědomitě jsem každému odpovídala a děkovala za gratulace. Celková popularita biatlonu v České republice stále stoupá, s oblibou to nazývám biatlonmanie. Zatím na mě působí pozitivně. Dobrý fanoušek ale bude ten, který bude stát u úspěchu i neúspěchu svého oblíbeného sportovce.
Vaše kolegyně Gabriela Soukalová vstoupila před lety podobně mezi špičku a pak ji, jak sama přiznala, trochu semlel kolotoč mimosportovních povinností a aktivit. Jste připravená, že u vás může nastat to samé? A máte recept, jak se s tím případně vyrovnat?
Gabriela je bohyní svého sportu. Dokud tady bude ona, média budou mít hodně práce. Přede mnou je především ještě velký kus práce v tréninku, abych mohla pomýšlet na světovou špičku. Jestli to někdy nastane, budu se s tím muset vyrovnat jako každý sportovec, ačkoliv to bude stát více sil. Moc dobře vím, že i mimosportovní aktivity jsou nedílnou součástí života profesionálního sportovce.
