Jak se vaše cesta za stříbrem zrodila?
Do každého závodu jdu se záměrem, abych byla spokojena se svým výkonem. Do Albeny jsem jela hlavně s přáním, abych dobře zvládla parkúr a střelbu, což se povedlo. V moderním pětiboji je vždy potřeba, aby se pro celkový dobrý výsledek sešly všechny okolnosti, což se také stalo.
Které sporty jsou vaší silnou stránkou a ve kterých se ještě potřebujete dál zlepšovat?
Nejsilnější jsou běh i šerm, v pohodě je i plavání. Naopak stále je co zlepšovat ve střelbě a v parkúru.
Kolik tréninkového času během týdne jednotlivým sportům věnujete?
Trénuju denně. Nejvíc se věnuju šermu, dost času trávím i v bazénu a dvakrát týdně jezdíme za koníčky do Poděbrad. Zároveň druhý rok studuju na Přírodovědecké fakultě na Karlově univerzitě. Je dost náročné věnovat se vrcholovému sportu i vysokoškolskému studiu. Vyžaduje to hodně odříkání a dokonalou organizaci času. Pětiboji se však nebudu věnovat celý život, takže je potřeba mít nějaký základ do dalších let.
Co říkáte rozhodnutí mezinárodní federace, že od roku 2025 má být místo parkúru zařazen překážkový běh?
S tímto verdiktem nesouhlasím, parkúr k pětiboji neodmyslitelně patří. Má hodně předností, je velice příjemným zpestřením celého pětibojařského programu. Převážná většina závodníků je proti tomuto rozhodnutí, které považují za neférové.
Jak jste se vůbec ke sportu dostala?
Moji rodiče v mládí sportovali, a tak jsem také chtěla udělat něco pro své tělo. První mé krůčky vedly v rodné Příbrami do vody, v deseti letech jsem nechyběla ve školních plaveckých lekcích. V závěrečném závodě se mi však moc nedařilo, a protože jsem už tehdy byla soutěživá, tak jsem si natruc řekla, že se musím zlepšit a příště zvítězit.
V kolika letech a proč jste se pak rozhodla pro moderní pětiboj?
Kromě plavání mě bavila také atletika, což jsou dva sporty, které tvoří základ pro pětiboj. Plně jsem se mu začala věnovat až při studiu na gymnáziu při náboru v plaveckých oddílech. Zaujaly mě hlavně běžecké a střelecké disciplíny. A tak jsem za tréninky začala jezdit na pražskou Julisku.
Co vám prozradila vaše premiérová vystoupení?
Především díky dobrým výsledkům v běhu mi nechyběla motivace dál se zlepšovat. Když se přidala střelba, tak jsem sice začala bojovat se stresem, ale i ten jsem překonala.
Kdy jste se dočkala prvního povzbuzujícího úspěchu?
V roce 2016 jsem v kategorii U17 při mojí první zahraniční cestě na mistrovství Evropy v Anglii skončila osmá. Ve štafetě jsme pak s Kateřinou Tomanovou zvítězily, což bylo velice povzbuzující a zároveň i důkaz, že i s moderním pětibojem se lze dostat do světa.
Čím pro vás bylo loňské šesté místo na juniorském ME?
Mé juniorské období bylo dost ovlivněno covidovou situací, jeden rok se vůbec nemohlo závodit. S loňským, do té doby nejlepším výsledkem, jsem mohla být spokojena, i když jsem si věřila i na lepší výkon, protože jsem měla za sebou už několik závodů na mezinárodní scéně. Nicméně potvrdila jsem si určité zlepšení a celkový výkonnostní posun, včetně psychické stránky.
Jaký je váš další letošní program i s výhledem na olympijské hry v Paříži 2024?
V závěru tohoto týdne budu v turecké Ankaře startovat jen v mixu s juniorem Matoušem Tůmou a koncem června, rovněž v Ankaře, mě čeká finále Světového poháru. V červenci se pak v Egyptě koná mistrovství světa a v polovině září pak v Maďarsku evropský šampionát. A pokud jde o olympijské hry, tak účast na tomto největším svátku sportovců by pro mě byla splněným snem.
A s jakými výsledky byste byla v dalších letošních závodech spokojena?
Mezi ženami sbírám prvním rokem zkušenosti, takže by mě vždy potěšil pěkný výkon a umístění v elitní desítce. V Evropě je řada výborných pětibojařek a ve světě se k nim přidávají ještě Číňanky a Korejky.
