V čem letošní sezona byla jiná ta než loňská?
Především v tom, že hned od prvního přípravného zápasu nás stále pronásledovala různá zranění. Projevilo se to i v kolísavé formě. Mezi nejčastější problémy patřily výrony, naražená kolena a palce, nakopnuté lýtko i zlomená noha, což si vyžádalo třeba i dvou měsíční léčení. Vrcholem bylo zranění ruky Britky Fagbenleové při autonehodě.
Co vás nejvíc potěšilo?
Mohla jsem být spokojená s odpovědným přístupem k tréninkům i zápasům. Je jen škoda, že vinou zmíněných zdravotních komplikací nemohla většina hráček ukázat v plné síle všechno, co umějí. Jsem ráda, že šňůra titulů není přetržena, i když musím přiznat, že opak by byl určitě obrovským zklamáním. Opět pak můžeme mít dobrý pocit s postupem do Final Four v Evropské lize. Vždyť permanentně se to daří jen nám a Fenerbahce Istanbul.
Mohla jste také někdy mluvit o zklamání?
Pořád nás všechny ještě bolí nedávná porážka 56:59 v utkání o bronz v Evropské lize s italským Schio. Rozhodujícímu koši soupeře totiž čtyři vteřiny před koncem předcházel jasný faul a rozhodčí jen zjišťovali, zda ke střelbě došlo ještě ve stanovené hrací době. Je dost pravděpodobné, že po této naší křivdě se bude pomocí techniky posuzovat celá akce před jejím zakončením.
V české lize jste od roku 2011 suverénními premiantkami. Lze říci, že vážnějšího soupeře už řadu let nemáte?
Od mého příchodu se výkonnostní rozdíl mezi námi a ostatními ligovými týmy zvětšuje, naše výhry byly stále výraznější. Máme za sebou rekordní sérii 272 ligových utkání bez porážky. Největší ambice nás porazit mají v posledních letech Žabiny a asi čekají, až budeme někdy unavené, podceníme je a ony naopak budou ve výborné formě. Zatím se jim to nedaří, což prozrazují v posledních osmi dnech tři naše finálové výhry, z nichž ta včerejší byla dokonce rozdílem 33 bodů.
Kolik je ve vašem týmu zahraničních hráček, jak složitá je komunikace a vytvoření potřebné atmosféry?
Stále je naším záměrem mít jednu polovinu českých hráček a druhou ze zahraničí, kterých je v současnosti šest. Jsou to dvě Američanky a po jedné ze Slovinska, Španělska, Francie a Anglie. Dorozumívacím jazykem je angličtina, která nikomu nedělá problémy a daří se nám udržovat týmového ducha. Zranění letos postihla víc české basketbalistky, které pak po určité přestávce okamžitě se vracet do základní sestavy nemohly. Nejdelší absenci měla Sklenářová, která promarodila skoro celou sezonu.
Mají všechny hráčky vašeho týmu stejné podmínky?
Nejsou mezi nimi žádné rozdíly, včetně bydlení.
Jaký je váš pohled na současný český ženský basketbal, který se po kvalifikačních výhrách nad Irskem a Nizozemskem představí na červnovém mistrovství Evropy?
Základna českého ženského basketbalu není tak široká, aby mohl na mezinárodní scéně myslet na nejvyšší příčky. Je však výborné, že se stále zúčastňuje evropského šampionátu a udržuje tak kontakt s vybranou společností starého kontinentu. Některým zemím s bohatou tradicí se to nedaří, především Maďarsku.
Jaké šance má český tým na šampionátu?
Los nás poslal do velice těžké skupiny. Belgie myslí na medaili, velice kvalitní tým má také Itálie a Izrael bude mít výhodu domácího prostředí. Proto postup do další fáze mistrovství Evropy by byl pěkným úspěchem.
Kolik vašich svěřenkyň zřejmě oblékne reprezentační dres?
Určitě Voráčková i Vyoralová a možná také Sklenářová.
Mělo by v USK před další sezonou dojít k nějakým změnám?
Některé změny nastanou, možná i ve složení zahraničních hráček a hlavně pak tým trochu omladíme. Zatím je jistý jen odchod Američanky Thomasové a zřejmě se s námi rozloučí i Sklenářová.
