Richmond (od zvláštního zpravodaje Aktuálně.cz) - Marián Štětina se z Richmondu, kde minulý týden proběhl světový šampionát v silniční cyklistice, vracel velmi spokojen. Čeští jezdci byli vidět. Dobrými výsledky si zajistili rekordní účast na blížící se olympiádě v brazilském Riu de Janeiro.

Prezident Českého svazu je zároveň jedním z několika nejvýše postavených mužů světové cyklistiky, když ještě minimálně dva roky bude členem výkonného výboru Mezinárodní cyklistické unie (UCI). Štětina věří, že úspěchy českých cyklistů povedou také k tomu, že do sportu u nás "poteče" víc komerčních peněz a budou přibývat i nové velké závody.

Aktuálně svaz spolu s promotéry v čele s Václavem Klausem mladším a Markétou Navrátilovou lobbuje za start Gira v roce 2017 v Česku.

"Je obrovská šance, aby Giro startovalo v Praze a aby projelo Českou republikou. Už pro rok 2017," říká Štětina v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Ve World Tour mají větší rozpočty než Sparta

Jak hodnotíte šampionát po sportovní stránce?

Jsem přesvědčen, že česká cyklistika za osmnáct let, kdy jezdím na světové šampionáty, jde nahoru. Na poslední olympiádě jsme zastoupení v ženách neměli žádné, v mužích startovali dva jezdci. V tuto chvíli máme reálnou šanci postavit čtyři jezdce v závodě mužů, jednu ženu a tím, že jsme si vyjeli v obou kategoriích ještě extra místo v časovce, by mohlo jít o rekordní výpravu. Tady v Richmondu je to naše nejpočetnější výprava, nejdražší MS v historii. Všichni, kdo sem jeli, sem patřili, nejeli sem na výlet. Měl jsem zájem ještě o Honzu Hirta a Lea Königa. Oba za to poděkovali, ale kvůli vyčerpání po sezoně nejeli. Byla možnost tu mít ještě tyto závodníky, pak bychom tu měli kompletní českou špičku. Naše účast tady byla každopádně důstojná. Jsem spokojený.

Štybara, Kreuzigera i další české jezdce zná celý svět. U žen je ale situace jiná. Zatímco mužský hlavní závod v Richmondu jelo sedm Čechů, mezi ženami byla pouze jedna závodnice, a to ještě s poměrně mizivými šancemi na úspěch. Proč je mezi českými muži a ženami takový rozdíl?

Když jsem jel na první MS v San Sebastianu v roce 1997 jako předseda svazu, měli jsme jednoho závodníka, kterého někdo znal, a to byl Ján Svorada. Uplynul nějaký čas a investovalo se mnoho peněz do mužské cyklistiky. Její obraz ve světě dnes je fantastický. Když se pak podíváme na ženský závod, jezdkyně v něm jsou členky profesionálních týmů a v nich chybíme. Tuším, že například pět ze sedmi Polek působí v zahraničních profi týmech. Musíme pracovat i na rozvoji ženské cyklistiky. Před rokem jsme začali takový projekt pro juniorky, budeme v něm pokračovat. Snaha nás všech musí být ta, aby holky nezůstávaly doma, ale šly ven. Poslední dny jsem tady jednal s několika zájemci o naše závodnice a jejich angažmá u zahraničních profesionálních týmů. Tak jako u mužů je to ale běh na dlouhou trať. Pokud ta děvčata nebudou jezdit ty největší závody za profi týmy, pouze tréninkem u nás doma se dál neposunou.

Top jezdce tedy aspoň mezi muži máme, tým na té nejvyšší úrovni ale v Česku chybí. Snažíte se napomoci i tomu, aby takový v Česku vznikl?

Všechno začíná a končí u peněz. Na profesionální kontinentální tým by se rozpočet blížil rozpočtu průměrnému prvoligovému fotbalovému klubu. Pokud bychom chtěli mít tým ve World Tour, nestačil by na to rozpočet pražské Sparty. V nějaké dohledné době mít takový tým v ČR tedy není reálné. Snažíme se proto aspoň pomáhat našim kontinentálním týmům. Jednáme s předsedy jiných federací ohledně jejich startů na kvalitních závodech v zahraničí. Snažím se lobbovat za náš největší závod Czech Cycling Tour, aby zůstal v kategorii, v níž je, nebo se v budoucnu dokonce posunul ještě do vyšší kategorie. Budeme mít týmy, které budou mít kvalitní závody v zahraničí a kvalitní národní Tour, to je cesta k rozvoji.

Giro v Praze není jen výkřik

Závodů různých úrovní pod hlavičkou UCI v Česku bylo letos jedenáct. Počítalo se ale se sedmnácti. Je šance, že budou přibývat nové?

To nevím. Za posledních pět šest let závodů výrazně přibylo a byl bych alespoň rád, aby vydržely a zůstaly. Letos byl poprvé po mnoha letech přímý přenos z cyklistického závodu Czech Cycling Tour v televizi. Snažíme se závodům pomáhat finančně i v tom, pomoct jim vydobýt si pozici v kalendáři UCI takovou, aby sem měli chuť jezdit ty nejlepší světové týmy. Pro ně to musí být zajímavé buď sportovně, nebo finančně. Že by ale v našich podmínkách dramaticky přibývalo sponzorů těchto akcí, to se bohužel neděje. Marketingovou stránku musíme nahradit tou sportovně organizační.

Zeptám se vás na tři konkrétní závody a to, jak to s nimi vypadá... Co Závod míru?

Na obnovení jeho tradice zřejmě ještě neuzrál čas. Slovensko zájem má, my taky. Bez zapojení německé části tak, aby závod měl perspektivu vstoupit do World Tour, ale nemáme šanci. Jeho dřívější rozpočet pod organizačním dohledem Pavla Doležala byl 30 milionů, byl na vysoké úrovni. Nemůžeme ho udělat horší. Uvidíme tedy tak v horizontu tří, čtyř let...

Mluvilo se o etapě Gira d´Italia v Česku.

Nebyl to jen výkřik. Naprosto reálně je to v jednání. Zhruba půl roku se na tom pracuje. Je obrovská šance, aby Giro startovalo v Praze a aby projelo Českou republikou. Už pro rok 2017.

Jakou roli v tom hraje svaz?

Je zapojen do přípravy akce. Naše účast je ve sportovním hnutí, ve sportovních kontaktech, ve vazbě na UCI. Odezva na takový nápad a záměr je velmi příznivá. Pokud by v roce 2017 nešlo o 100. ročník Gira, myslím, že šance na českou etapu by byla stoprocentní. Je samozřejmě zájem Italů udělat start 100. ročníku doma. Ale pokud by přece jen neměl být start v Itálii, bude v Praze.

Co mistrovství světa v Česku?

Rád bych o tom přemýšlel. Ale hovoříme o nákladech kolem 20 milionů eur. To je dnes pro nás nereálné. Od roku 2016 se ovšem uskuteční ME v kategorii Elite. Tam by náklady byly zhruba kolem dvou milionů eur, což už by bylo reálnější. Budeme se o tom bavit.

Cyklistika se otevírá

V roli člena výkonného výboru UCI jste vlastně ten, kdo rozhodoval o změnách ve fungování profesionální cyklistiky, tak jak je UCI teď v Richmondu představila. Můžete interpretovat, co se teď v Richmondu směrem ke světové cyklistice událo?

Brian Cookson pokračuje v nastoleném trendu otevření cyklistiky světu. Tak jako se to povedlo třeba fotbalu. Směřuje k tomu jednotný ranking jezdců, směřuje k tomu otevření závodů části kontinentálních týmů, směřuje k tomu licence profi týmů s jistotou tří let. Po třech letech budou mít profesionální kontinentální týmy šanci na postup do World Tour.

Co se sportu týče, je to pro cyklistiku správný postup - otevření nejvyšší ligy cyklistiky a dání šanci na ni nejen týmům, které se historicky v ní pohybují. Dobré je to třeba i proto, že hlavní závod MS se jede na 260 až 280 kilometrů. Pokud české týmy a jezdci v dalších zahraničních týmech neměli jinde šanci takovou porci okusit, nemají moc šanci uspět. Závody, které mohou jet kontinentální týmy, jsou vždy kratší než 200 kilometrů. Vše má začít v roce 2017, uvidíme, jak se ty plány konkrétně zrealizují.

Máte už nějakou zpětnou vazbu od organizátorů závodů, týmů...?

Nikdy s podobnými změnami nemohou být všichni spokojeni. Materiál se zhruba rok diskutoval na půdě řídícího výboru UCI. Měl své příznivce i odpůrce. Jeho přijetí nebylo lehké. Je tam zájem francouzské strany, je tam zájem ostatních týmů. Skloubit tyto zájmy dohromady zcela nikdy nepůjde. Je tu snaha otevřít cyklistiku, je zde snaha, aby v budoucnu cyklistika neznamenala pouze A.S.O.

Můžete nějak reflektovat aktuální pozici A.S.O., organizátora Tour de France a celkem asi 70 závodních dní v roce?

Věřím, že jejich pozice vstříc všem zavedeným a plánovaným změnám je více méně souhlasná. Pro UCI je A.S.O. jednoznačně nejvýznamnější partner. A vztahy se oproti dřívějšku zklidnily. Pamatuji si situaci při MS 2009 v Mendrisiu, kdy bylo vše daleko vyhrocenější a napjatější. Tehdy došlo k nějaké prozatímní dohodě. Dnes si všichni uvědomují, že cyklistika je důležitá pro UCI i A.S.O., ale že je nutné ji posunout na jiné kontinenty. Je snaha dostat velké závody do Ameriky, na dálný východ a tak dále. Postupně se to UCI daří.

Rozpočet už činí 80 milionů

V Richmondu jste českou výpravu organizovali ve spolupráci se Slováky. Je to jakýsi mustr na pokračování v Kataru 2016?

Je to mnoho a mnoho let, kdy jsem přesvědčil své kolegy zejména na české straně, že je prospěšné pro nás pořádat společný šampionát se Slováky. Pro všechny je prospěšné i organizovat výpravu společně. Je to jednodušší, levnější... Dál v tom budeme chtít pokračovat.

Pro akci se vám podařilo domluvit významného sponzora, gumárenskou společnost Mitas, která má v USA svoji pobočku, své zájmy. Bude vaše spolupráce pokračovat?

S firmou Mitas je česká cyklistika spojena historicky. Divize Mitasu Rubena spolupracuje se sekcí horských kol. Letos poprvé jsme se dohodli na spolupráci i pro silnici. Vyvíjejí nové silniční pláště, vstupují i do silniční cyklistiky. Doufáme, že udržíme takto významného partnera.

Čekáte, že obecně bude přibývat sponzorů? I když tedy, jak jste naznačil, ne tolik, abychom měli v Česku závod World Tour nebo pořádali mistrovství světa...

Věřím, že ano. Možná deset týmů světa mohlo postavit tak kvalitní týmy. Kudy jsem chodil, tak jsem slyšel, že Zdeněk Štybar byl favoritem závodu a jména, která jsme tu měli, jsou kvalitou. Věřím, že i televize a deníky toto zachytí. A začnou vnímat, že cyklistika ve světě je sport, který je významný. A zasloužil by si větší pozornost i v Česku. Na schůzi řídícího výboru nám bylo sděleno, že co se týče fanoušků na Twitteru, UCI je ze sportovních organizací třetí na světě - po FIFA a FIBA.

S jakým rozpočtem pracuje Český cyklistický svaz a jaký by měl být v příštím roce?

V roce 1997, když jsem se stal předsedou svazu, byl rozpočet 5 milionů korun, dluhy byly 14 milionů korun. Letos jsme měli rozpočet přes 80 milionů korun a žádné dluhy. Nárůst za posledních pět let byl takový, že věřím, že rozpočet bude dál stoupat. Pokud si kdokoliv vzpomene, jakým způsobem jsme škrtali místa na MS a ME, neměli jsme peníze na zajištění závodů, tak je to příjemný pohled.

Jaké máte v cyklistickém hnutí další plány vy osobně?

V čele svazu mi končí mandát v roce 2019. Moje další podpora závisí na tom, zda budu znovu zvolen do řídícího výboru UCI v roce 2017. Pokud ne, byl by to špatný signál. Pokud nebudu zvolen, velmi se zamyslím, zda stojí za to v tom pokračovat, protože jsem u toho už dlouho. Jsem osmnáct let předsedou Svazu cyklistiky. Jsem předseda komise dráhové cyklistiky, sálové cyklistiky, člen komise auditu, člen komise rozhodčích UCI. Postavení české cyklistiky je, troufám si tvrdit, i v těchto strukturách významné. Nutno dodat, že za to velmi vděčíme panu Holečkovi, který byl předsedou evropské cyklistické federace a místopředsedou světové a po ukončení své aktivní funkcionářské kariéry byl zvolen jako čestný viceprezident UCI.

Ještě dotaz na Briana Cooksona. Jaký je prezident?

Zažil jsem tři šéfy UCI. Hein Verbruggen byl velký profík. Za jeho prezidentování ale začali víc než jednotlivé země a svazy řídit UCI manažeři. To pokračovalo i za Pata McQuaida. Hlavní přínos Briana Cooksona - podle mého - je ten, že zase vrátil UCI do rukou národních federací.