Nemoc trápila vítkovické hráče už v prvních dvou duelech série proti Olomouci na domácím ledě. Úvodní zápas Vítkovice ještě vyhrály 4:3 v prodloužení, v druhém soupeři podlehly 1:3.
V obou utkáních chyběly opory Roberts Bukarts, Rostislav Marosz či Rob Flick. Druhý zápas vynechal i kapitán Roman Polák a první brankář Aleš Stezka, kterého kvůli horečkám odvezla sanitka.
Nedělní trénink potom absolvovali už pouze dva hokejisté a Vítkovice požádaly o přeložení olomouckých zápasů aspoň o den. Kvůli odmítnutí ze strany Mory i kvůli nabitému kalendáři to však byla marná snaha.
Na pondělní třetí zápas se museli dát Ostravané dohromady. Do branky se vrátil Stezka, do útoku Flick. Bukarts, Polák ani Marosz nebyli schopni nastoupit, ke všemu se přidal disciplinární trest na tři utkání pro beka Patrika Kocha. Vítkovice přesto prohrály až po velkém boji 2:3.
"Někteří hráči nastoupili hendikepováni méně, jiní zase více. Nechtěli jsme z toho dělat frašku, přijet sem s dvanácti juniory a znehodnotit play off. Vážím si kluků za to, co tady předvedli," hodnotil trenér Miloš Holaň.
Cítil, že je potřeba uvést věci na pravou míru, aby nebyla nemoc po případném konci v předkole fanoušky vnímána jako pouhá výmluva.
"Nikdy jsem to nezažil. Zaplaťpánbůh za moji ženu, která mi strašně moc pomohla. I s dětmi, které to chytily také. Není to p**el," povídal gólman Stezka. "Jsem rád i za náš realizační tým a doktory, starají se ve dne i v noci. Už teď jsem na všechny hrdý," pokračoval.
Finále 1993: Skoro všem bylo špatně
Podobnou situaci, kdy do play off promluvily nepříjemnosti mimo led, zažil vítkovický kouč Holaň před 29 lety jako hráč. A s ním také Roman Šimíček, současný asistent a sportovní ředitel.
Rozjeté Vítkovice vedené Vladimírem Vůjtkem tehdy došly až do finále posledního ročníku federální československé ligy proti Spartě. Po dvou zápasech v Praze, kdy byla série na tři vítězství vyrovnaná 1:1, se však Ostravané potýkali se silnými žaludečními problémy.
"Sehrálo to dost podstatnou roli," vzpomínal kdysi na finále 1993 obránce Daniel Kysela. "Po cestě na druhý zápas se už v autobuse pozvracel Filip Konštacký, u dalších hráčů začaly problémy posléze. Večer jsme letěli zpátky do Ostravy a skoro všem bylo špatně," popisoval.
"Sám jsem nevěděl, jestli to ze mě má jít vrchem nebo spodem. Až na dva hráče měli všichni průjem, zvraceli. Trvalo to dva dny a každý shodil tři až čtyři kila," pokračoval bývalý vítkovický zadák.
"Hrajete o titul, je to vrchol sezony. A místo odhodlaných a připravených bojovníků máte v šatně kluky, kteří se sotva drží na nohách. Miloš Holaň musel před třetím utkáním na kapačky, aby byl vůbec schopen hrát," připomněl trenér Vůjtek problémy svého tehdy nejlepšího hráče.
Křivda a pohár na střídačce
Následující dva zápasy v nabité ostravské hale Vítkovice prohrály shodně 4:5 a posledním šampionem Československa se stala Sparta. Rozzlobený generální manažer Vítkovic František Černík jí přinesl mistrovský pohár na střídačku už v průběhu zápasu.
"Sedíš celou noc na záchodě a máš teploty, ale hrát musíš, protože na jednu pětku finále prostě hrát nejde," popisoval s odstupem Šimíček.
Vítkovický tým měl pocit, že se stal obětí otravy jídlem. Špatně mělo být i trenérovi Stanislavu Neveselému, který hráče na jejich hotelu navštívil a večeřel s nimi. "Možná to byla shoda náhod, ale samozřejmě jsme měli tehdy jasno, že to bylo schválně," potvrdil Šimíček.
Letošní situace se liší tím, že Vítkovice nemohou z virózy, která se na hráče nalepila, nikoho vinit. Podle brankáře Stezky mužstvo určitým způsobem semkla a Vítkovice věří, že sérii předkola vrátí domů.
Pokud dnes v Olomouci (19:00, O2 TV Sport) prohrají, končí. Jestliže vyhrají, rozhodne o postupujícím čtvrteční pátý zápas v Ostravě.
