Praha – Širokou hokejovou veřejnost poprvé zaujal, když před dvěma roky vybojoval s reprezentační osmnáctkou historické stříbro. Ještě než se přesunul k dvacítce, povýšil na klubové úrovni. Předloni jako asistent poprvé okusil práci u vítkovického áčka. Teď Jakuba Petra česká dosud největší výzva.
Kromě toho, že stále povede českou dvacítku, bude stát na lavičce extraligových Vítkovic jako hlavní kouč a zároveň generální manažer. S týmem, který nepronikl do play-off dvakrát v řadě, hodlá letos zanechat lepší dojem. Pomoct k tomu má změněná příprava či nové pořádky v šatně.
"Budeme se věnovat i analýze statistik," říká Petr v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Je toho spousta, chceme se přiblížit zámořským organizacím, ve kterých to perfektně funguje."
Bude mít 42letý lodivod po ruce i velezkušeného Vladimíra Vůjtka, který po mistrovství světa naznačil, že by ve Vítkovicích mohl působit jako konzultant? "To je právě věc, kterou teď nemůžu komentovat," usmívá se Petr.
A.cz: Váš tým nedávno podstoupil netradiční Hell Week, jehož součástí byla třeba dřina v plynových maskách. Uvedl jste, že akce probíhala ve skromnějších podmínkách. Ne kvůli penězům, ale filozofii klubu. Můžete ji přiblížit?
V první řadě byl Hell Week nejideálnější způsob, jak promixovat starší, zkušenější hráče s těmi mladšími, aby se u mladých ztratil ostych a aby ti starší viděli, že i mladá generace může být důležitou součástí týmu. Druhá věc je, že jsme chtěli dostat hráče pod psychický tlak, abychom viděli, jak reagují v únavě a nekomfortním prostřední. Myslím, že se to povedlo, někteří hráči i překvapili.
Sehrála vaše filozofie roli i v příchodech? Klub posílili například Ondřej Roman nebo Jan Výtisk. Byl pro vás důležitý například charakter hráčů?
Jednoznačně. Myslím si, že to dělá většina trenérů. Když vábíte nějakého hráče, nerozhodují jen herní dovednosti a zkušenost, ale také charakterová stránka, protože sezona je dlouhá. Přijdou zkrátka chvíle, kdy se nedaří. Právě tehdy to musí zkušenější hráči táhnout i v kabině.
Také jste vyhlašoval, že s mužstvem chcete jít naproti moderním věcem, ať už v tréninku, či péči o tělo. O co konkrétně jde?
Kluci musí být profesionály nejen na papíře, ale každodenně pečovat o tělo. Máme nastavený nějaký režim, kodex hráče a tak dále. To je základ všeho. Neříkám, že dřív to tak nebylo, ale zdůraznili jsme to. Důležitá je i celková kázeň, s tím jde ruku v ruce například dress code. V zámoří jsou tyhle věci úplně normální, v některých klubech fungují i u nás. Neobjevili jsme nic nového, ale kdysi nám to fungovalo u juniorky, takže jsme to podobně chtěli nastavit i u áčka. Dále jsme překopali celkovou přípravu, hráči měli delší volno po sezoně, ale teď už jedeme víceméně v kuse. Budeme se věnovat i analýze statistik. Je toho spousta, chceme se přiblížit zámořským organizacím, ve kterých to perfektně funguje.
Co se například píše ve vašem hráčském kodexu?
Týká se to životosprávy, vystupování, reprezentace klubu a tak dále. Je to standardní věc, která by měla být u všech profesionálů. Jde o interní ujednání, nikdo nikoho nebude trestat. Nemáme ale hráče, který by s tím byť jen lehce nesouhlasil, což je pro nás hodně stěžejní. Když se pracuje, mělo by to být naplno, ale samozřejmě jsou i chvíle, hlavně po sezoně, kdy je čas si odfrknout. Umíme se i naplno bavit, o tom nepochybuji.
Dá se říct, že je pro vás ohledně sportovního chodu klubu jakýmsi vzorem Liberec, který loni zažil strmý vzestup?
Takhle bych to asi neřekl. Loni jsem byl každopádně přesvědčený, že budou mít úspěšnou sezonu. Dokonce jsem je někde tipoval na mistry. Nemluvil bych ale vyloženě o vzoru. Je tady spousta organizací, kde to dělají velmi dobře. Nebudu zakrývat, že obrovským vzorem je pro mě Tampa Bay, konkrétně trenér Jon Cooper a celá jeho filozofie. Co se týče systému hry, loni mě ve druhé polovině sezony nadchnul Pittsburgh, který po změně trenéra přešel na úplně jiný styl. U nás samozřejmě nejsme na takové úrovni, ale každý trenér si najde nějaký vzor, ať už herní, ohledně organizace, nebo vybavení kabiny.
Co jste změnili v kabině?
Každý může pověsit nějaké heslo, ale my jste to změnili v tom smyslu, aby hráči při procházení kabinou cítili závazek nejenom k sobě a fanouškům, ale také k městu, které má nějakou historii. Visí tady třeba obrázky legend, trenérských i hráčských. Zapadá to do toho, že věci, které jsou normální v cizině, se snažíme dostat k nám.
Další novinkou je zmenšení kluziště, nyní budete hrát na rozměrech 28 x 58. Proč?
Řekl jsem, že menší hřiště bude víc vyhovovat našemu stylu, druhá věc je, že na většině zimáků předtím bylo menší hřiště než u nás. Minimálně 26 zápasů hrajeme venku, takže s tím letištěm jsme už ani neměli výhodu. Chceme být bruslivé, nepříjemné a agresivní mužstvo. O tom, že nám bude víc vyhovovat menší hřiště, jsou přesvědčeni i hráči.
Pokud jde o vás, tak momentálně trénujete reprezentační dvacítku i Vítkovice, kde navíc děláte i generálního manažera. Není to příliš velký závazek?
Nemyslím si, je to o organizace práce. Náročnější to bylo u osmnáctky, která má hodně akcí. Jinak pozice manažera se týká hlavně hráčského kádru, kde jsem dostal volnost. Finanční stránka jde za naším výkonným ředitelem Petrem Handlem. Nehledal bych v tom drama, protože dvacítka hraje těch zápasů opravdu minimum. V klubu je to navíc podchyceno tím, že máme jednoho hodně zkušeného konzultanta, který je do chodu také zapojen. Na nejdelší dobu, kdy budu pryč, tedy během mistrovství světa, myslíme a vypořádáme se s ní.
Je oním konzultantem Vladimír Vůjtek? Po mistrovství světa naznačil, že by se mu podobná pozice mohla zamlouvat.
To je právě věc, kterou teď nemůžu komentovat. Pokud to ale tak bude, v brzké době to oznámíme.
Už máte jasno v tom, kdo bude nosit céčko po odchodu dlouholetého kapitána Jiřího Burgra?
Máme jasno, ale prozrazovat to ještě nebudeme. Hráči to také ještě nevědí, ale myslím si, že tuší.
