V prvním extraligovém zápase jste vstřelil jeden gól, další jste přidal v nájezdech, ale Třinec má jen bod. Je to pro vás zklamání?
Myslím, že jsme hráli dobře. Fanoušci nás skvěle podporovali. Porážka znamená zklamání, ale díky dobrému výkonu se s tím snáze vyrovnáme.
Ve druhé třetině jste soupeře přehrávali a vedli jste už 3:1. Sparťané slepenými brankami vyrovnali, byla to pro vás těžká rána?
Je škoda, že jsme ten náskok ztratili. Hráli jsme dobře do útoku, vytvářeli jsme si slibné střelecké pozice. Bohužel tam něco spadlo i soupeři.
Jak byste popsal váš první gól v novém působišti na 4:3?
Dostal jsem parádní přihrávku od spoluhráče (Vladimíra Svačiny). Puk mi přišel do jízdy a vystřelil jsem na druhou tyčku. Ta akce vyšla výborně.
Oslavujete své góly obvykle s takovou dávkou emocí jako v prvním zápase za Třinec? Pořádně jste křičel, klepal holí o led.
Ne, obvykle to nedělám. Zkrátka mě strhla ta atmosféra, byla to euforie. Chtěl jsem oslavou divákům ukázat, že si jejich podpory velmi cením.
Tak moc vás nadchla atmosféra v hledišti?
Samozřejmě. Musím říct, že jsem něco takového nezažil. Byla to zřejmě nejzábavnější atmosféra, v níž jsem kdy hokej hrál. Opravdu úžasné.
Sparta je jedním z největších klubů v extralize, každý se chce proti týmu z hlavního města vytáhnout. Bylo to mezi spoluhráči cítit?
Řekl bych, že ano. Já jsem sotva přišel, takže rivalitu teprve poznávám. Ale je mi jasné, že jde o speciální zápas, když se hraje proti týmu z hlavního města. Byl to velký zápas se spoustou emocí.
Jak si zvykáte na širší evropské kluziště a nové podmínky?
Je to znát. V první třetině jsem si trochu zvykal, ale potom už jsem hrál svou hru. Hokej je prostě hokej, to platí všude.
Co říkáte na nové spoluhráče? Spartu jste zasypali 41 střelami, také vaše formace byla velmi aktivní.
Spoluhráči jsou úžasní. Na ledě, ale také v šatně. Velmi mile mě přivítali, hned po příjezdu jsem se cítil dobře. Stal jsem se součástí rodiny.
Na konci druhé třetiny se strhla bitka mezi Jiřím Polanským a Matějem Beranem. Bylo to něco, co znáte z Ameriky?
Jasně. Jirka je jeden z našich lídrů a kluk, ke kterému by měli ostatní vzhlížet. Bylo pro mě úžasné vidět, jak se za tým postavil. Ta situace povzbudila celou střídačku, bylo tam najednou spoustu emocí. Chtěli jsme vyhrát i pro něj.
Už jste stihl poznat město nebo něco z jeho okolí?
Ještě moc ne. Byl jsem hlavně na ledě a na hotelu. Našel jsem několik hezkých restaurací, ale už se těším, až vyrazím poznat město pořádně.
Koho jste se na Třinec a Česko ptal? V Providence jste hrál kdysi s Corym Kanem, který působil v Třinci ještě před rokem a půl.
Ano, vím, že tady Cory hrál a líbilo se mu to. Dobře ho znám, ještě spolu dáme řeč, ale doposud jsem se vyptával Matěje Stránského a Filipa Chlapíka, s nimiž jsem v Americe také nastupoval. Pobavili jsme se o třinecké organizaci, týmu a slyšel jsem, že je to ta nejlepší adresa. Už teď jsem rád, že jsem se pro Třinec rozhodl. Úžasně mě přijali i trenéři.
