Z hlediska finálového dvojzápasu se pro vás první utkání v Třinci dlouho nevyvíjelo vyloženě špatně, ale po dvou obdržených gólech v třetí části jste prohráli 0:3. Co to znamená před odvetou?
Sice by bylo lepší prohrát 0:1 než 0:3, ale nikdo nechtěl na takový výsledek hrát. V třetí třetině jsme chtěli zápas otočit, bohužel jsme udělali chyby a Třinec je potrestal. Ve čtvrtfinále se Zlínem jsme prohráli 2:4 a domácí odvetu jsme zvládli. Nemyslím si, že finále je rozhodnuté, i když Třinec hrál dobrý hokej. Když budeme hrát jinak, můžeme uspět.
Až do 50. minuty to byl zápas o jednom jediném gólu. Bylo cítit, že jde o finále? Byť letní pohár není tak významnou akcí.
Těžko říct, před finále na dva zápasy to máte v hlavě, ale v samotném utkání nad tím podle mě nikdo nepřemýšlí. Abychom bránili výsledek 0:1, to ne. Naopak jsme chtěli hrát, jenže jsme lítali jako blázni a vymýšleli kraviny. Každopádně jsme s výsledkem chtěli něco udělat.
Je pro vás pohárová soutěž lepším formátem přípravy než jednotlivé přátelské zápasy, v nichž vůbec o nic nejde?
Určitě, takhle je to lepší. V poháru se o něco hraje, má to aspoň nějaký náboj, systém a řád. Nesetkal jsem se s nikým, kdo by to nekvitoval.
Třinec proti vám v prvním zápase vyjel v nejsilnější sestavě, takže můžete brát toto finále i jako kvalitní prověrku před extraligou, ne?
Ano, celkově je to dobrá prověrka. S každým týmem jsme hráli dva zápasy, něco jsme si nakoukali, i když se týmy na druhou stranu z předchozích sezon dobře znají. Nicméně je to fajn, má to náboj. Jinak totiž nikoho nebaví hrát hokej v létě. (úsměv)
Měli jste před zápasem v hlavě smutnou událost z minulého týdne, kdy zemřel trenér Miloš Říha, který byl s Pardubicemi úzce spjatý? Šli jste hrát i pro něj?
Byla to obrovská rána nejen pro celý hokej, ale hlavně pro všechny, kdo ho znali. Miloš byl velký živel. Ať už ho skolilo cokoliv, nikdo si nemyslel, že to bude takhle brzy. Nechtěl bych říkat, že jsme hráli pro něj… Všichni ví, že zemřel, ale já osobně nemám rád, že bych měl jít do zápasu a hrát pro někoho, kvůli nějaké události. Ne, vzpomenu si na něj při jiných situacích, vzpomínky mi nikdo nevymaže.
Právě ve středu, v den vašeho zápasu v Třinci, proběhlo v Pardubicích poslední rozloučení s bývalým trenérem reprezentace.
Ano, mrzí mě, že jsem se toho nemohl zúčastnit. Přišel bych se s ním symbolicky rozloučit. Věřím, že i tak se s ním rozloučilo mnoho lidí.
Tušil jste, jak vážný je Říhův zdravotní stav?
Jedna věc je něco vědět a tušit. Že se věci nevyvíjejí tak, jak by si přál. Ale připravit se na tohle nedá. U Miloše nebylo mnoho informací, asi jen málo lidí doopravdy vědělo, jak špatné to je. Osobně mě to hodně zasáhlo, protože jsem ho znal snad od 17 let. Snažil jsem se probojovat do A-týmu v Pardubicích, kde Miloš působil, a už tehdy to pro nás všechny bylo velké jméno. Byl to výborný trenér a měl obrovský respekt. O to více jsem si vážil, že jsem s ním později mohl pracovat.
Říha se stal vaším prvním trenérem v dospělé kategorii. Jaké bylo naskočit do velkého hokeje právě pod ním coby velmi emotivním a bouřlivým koučem?
Mám na to krásné vzpomínky. Pardubice byly v té době opravdu top tým a v základní části ostatní často válcovaly. V play off se Milošovi nikdy nepodařilo udělat s Pardubicemi titul, ač tomu byl velmi blízko. Byly to takové časy, kdy jsem vnímal, že není nic víc než dostat se do áčka Pardubic. Nemyslel jsem na reprezentaci, Rusko nebo NHL. Když mě občas pozvali na trénink, byl jsem nadšený. Emotivní styl Miloše do toho všeho zapadal, koukal jsem jako puk.
Trenér Říha během vaší druhé sezony v Pardubicích odešel do Ruska a v jedné šatně jste se sešli až po deseti letech na Karjala Cupu, kde vám v národním týmu svěřil kapitánské céčko.
Poštěstilo se mi to, byť mě v reprezentaci vedl jen na jednom turnaji.
Šampionát v Bratislavě jste musel vynechat kvůli zranění a Říhovi tam jen těsně unikl bronz. Říkáte si, že je dobře, že se dočkal u národního mužstva alespoň jednoho velkého turnaje?
Neznali jsme se zase tak dobře, ale bavil jsem se o tom s Petrem Průchou, jehož Miloš vedl v Petrohradu. Říkal mi, že trénovat nároďák byl velký Milošův sen, a splnilo se mu to. Byl to možná poslední mezník, který mu v trenérské kariéře chyběl. Osud byl takový, že si už asi splnil všechno. Odvedl u reprezentace dobrou práci a medaile byla opravdu blízko.
Pojďme ještě k aktuálnímu tématu. Co s vámi dělá koronavirová nejistota, která v Česku panuje napříč sporty? Týden před startem ostré hokejové sezony.
Nic s tím nenadělám, i když o tom občas samozřejmě přemýšlím. Dneska si asi nemůžeme být ničím jistí, musíme to brát, jak to je. Ráno se probudím a pokud mi někdo nezmění program, jedu si podle sebe. Zrušili nám semifinále poháru proti Liberci a museli jsme se nějak přizpůsobit. Ale nemá cenu se tím nějak trápit, nepomohlo by to.
Máte obavy, že se extraliga bude hrát třeba bez diváků?
Může se stát cokoliv, za týden může být zase všechno jinak. Pokud nás nezavřou úplně, stejně bychom se oblíkli a šli hrát i bez diváků. Nikdo není nadšený z toho, jak to je, ale bohužel doba je taková.
