Z amatérských fobalových lig až na vrchol. Od pravého obránce až k nejlepšímu střelci prvoligové historie Kladivářů. Kouč David Moyes ve východním Londýně nečekaně vybrousil ryzí diamant.
Forma urostlého "Mickyho" i výrazná změna způsobu jeho hry od nástupu skotského manažera bere dech. Od chvíle, kdy se loni v červnu po prvním koronavirovém lockdownu znovu začalo hrát, nashromáždil Antonio 23 gólů a 9 asistencí ve 40 zápasech PL.
V aktuálním ročníku anglické nejvyšší soutěže má po pěti odehraných zápasech - jedno utkání vynechal kvůli trestu za červenou kartu - ve statistikách pět gólů a tři asistence.
Nikdo v lize nabité ofenzivními esy nemá nyní lepší bilanci než muž, který se letos rozhodl reprezentovat Jamajku.
Více pozornosti logicky poutají Cristiano Ronaldo, Romelu Lukaku nebo Harry Kane, všechny superstars ale zatím poblikávají v Antoniově stínu. Jeho kariéra letí strmě vzhůru ve věku, v němž už celá řada fotbalistů pomalu hledá místo, kam zatlouct hřebík, na který zavěsí kopačky.
Pět branek mají letos v Premier League na kontě i Muhammad Salah a Jamie Vardy. Příběhu druhého jmenovaného se ten Antoniův začíná podobat.
Stejně jako kanonýr Leicesteru i rodák z londýnské městské části Wandsworth dlouho ukazoval svůj talent pouze mezi amatéry. I on ale nakonec prorazil do absolutní špičky, byť ne tak přímočaře a mediálně vděčně.
Antonio nevyrostl v žádné z velkých akademií. Naopak, fotbalu se začal věnovat až ve dvanácti letech v maličkém celku Tooting and Mitcham United. Talent ale prokázal prakticky okamžitě.
"Když jsem ho uviděl poprvé, zaujalo mě, kolik umu, rychlosti a šikovnosti v sobě má. Byl to syrový talent, neopracovaný klenot," vzpomíná dnes Steve Adkins, ředitel klubu, který hraje Isthmian Football League, v anglické hierarchii sedmou až osmou nejvyšší soutěž.
Ani se nedivil, když se za pár let o Antonia začal zajímat Tottenham. Matka čtrnáctiletého fotbalisty ale tehdy zkoušku ve slavném londýnském klubu zatrhla kvůli dojíždění na tréninky. Na mladý příslib se jezdili dívat i z Arsenalu a Chelsea, nakonec si ale vybrali jinde.
Šance na vysněnou profesionální kariéru přece jen přišla. V osmnácti si fotbalistu s jamajskými předky vybral Reading z druholigové Championship.
Vyrovnat se s enormním rozdílem v rychlosti bylo pro Antonia složité.
"Byl jsem zvyklý v klidu převzít míč, dát hlavu nahoru a rozhodnout se, kam přihraju. Ale v Readingu to bylo na tréninku strašně rychlé. Přišla rána a míč byl ten tam. Nebudu lhát, byl jsem jedním z těch kluků, se kterým nikdo nechtěl hrát, protože pokaždé ztratí míč," popisuje Antonio.
Čtyřleté angažmá bylo naplněné trápením. Skládalo se z pěti různých hostování, na čas se Antonio dokonce vrátil i do svého mateřského týmu.
Objevil se i v Southamptonu, který hrál poprvé po padesáti letech až třetí nejvyšší soutěž, tedy League One. Tehdejší kouč Saints Alan Pardew rovněž viděl v Antoniovi budoucí hvězdu, nového Iana Wrighta.
"Vyšel jsem také z amatérských lig, pro tyhle hráče jsem měl slabost. Měl v sobě určitý faktor chaosu. Takový, který akademie někdy v mladých fotbalistech zabíjí. Vezmou jim tu syrovost a svobodu. Antonio byl ale takový, že jste netušili, jak rychlý vlastně je, nevěděli jste, co udělá," vypráví Pardew.
Antonio po nezdarech začal vážněji uvažoval o změně profese, ve hře bylo třeba učitelství tělocviku. V roce 2012 ho ale koupil Sheffield Wednesday. Přes Nottingham Forrest se pak dostal do West Hamu a před šesti lety, ve svých pětadvaceti letech, si poprvé zahrál Premier League.
Klub ho využíval na pravém kraji obrany, později hlavně na pozici křídelního hráče. Dnes David Moyes říká: "Myslím si, že Mickyho teď mrzí, že ho někdo nezkusil na hrotu dřív. Nastřílel by spousty gólů."
Střelecké sebevědomí Antonia aktuálně nezná hranice. V Premier League má průměr jednoho gólu na zápas, trefil se i v premiéře Hammers v Evropské lize.
"To máme šest gólů v šesti duelech. Jedeme dál, pojďme dál skórovat. Rád vidím své jméno na čele tabulky střelců a doufám, že to tak bude i na konci sezony," tvrdí po snovém startu.
Na dětství v Earlsfieldu v jihozápadním Londýně dnes už může vzpomínat s typickým úsměvem na tváři. Je si jistý, že nebýt jeho staršího bratra, nejspíš by skončil v jednom z místních gangů, SUK (Stick 'Em Up Kidz) nebo TZ (Terror Zone).
"Bylo tak snadné se někam přidat. A lákavé. Byly tam peníze a navíc, v tom věku chtějí všechny holky nějakého zlobivého kluka. Byl jsem opravdu blízko tomu, abych se vydal po téhle cestě. Můj bratr měl ale hodně rozumu a neustále ke mně promlouval, hlídal mě," popisuje Antonio.
I tak pro něj bylo dětství mezi gangy traumatizující. Jednoho kamaráda mu ubodali, jiný skončil ve vězení. "Já unikl díky bratrovi," opakuje opora West Hamu.
Antonio svou trnitou cestu ke slávě zdolal díky výdrži, trpělivosti a houževnatosti, jež ho zdobí i na trávníku. Je z něj útočník, jehož fotbalové schopnosti teď nepokrytě obdivují největší osobnosti ostrovního fotbalu.
