Glosář - Český fotbal žije. A jak! Kdybyste někomu před pěti lety řekl, že Viktoria Plzeň v únoru 2013 vypoklonkuje z Evropské ligy druhý tým Serie A z Neapole po výsledcích 3:0 a 2:0 a že Sparta bude držet postupovou břitvu na krku Chelsea, poslal by vás k psychiatrovi.

Plzeň tehdy před příchodem Pavla Vrby neznamenala prakticky nic ani v českém fotbale, Sparta sváděla beznadějné bitvy v kvalifikaci Ligy mistrů a bez šance na postup se plácala v Evropské lize.

A Pavel Horváth byl tehdy jako bezperspektivní vyobcován z Letné zrovna do Plzně...

Čas oponou trhnul - a dneska už přemýšlíme dokonce v té rovině, že Fenerbahce by pro rozjetou Plzeň a jejího skoro 38letého kapitána v osmifinále Evropské ligy nemuselo být nepřekonatelnou překážkou!

Jen se podívejte na další osmifinálové dvojice: Benfica Lisabon - Bordeaux (Plašil), Machačkala-Newcastle, Stuttgart - Lazio Řím (Kozák), Tottenham  - Inter Milán, Levante-Kazaň, Basilej - Zenit Petrohrad, Steaua Bukurešť - Chelsea (Čech).

Člověk by řekl, že by se tam našli papírově i slabší protivníci, než byla Neapol...

Vrba: z dlažby do ráje

A stačilo opravdu málo, jen aby skvěle hrající Václav Kadlec trefil na Stamford Bridge v posledních minutách zápasu s Chelsea Čechovu bránu - a také Sparta se mohla shánět po osmifinálových letenkách do Bukurešti.

Kdyby dal Kadlec na Chelsea vítězný a postupový gól, vzpomínalo by se na něj i po desetiletích, třeba jako na Sieglovu trefu proti Barceloně. Ale i tak to byla parádní noc, na kterou se ještě nějaký ten pátek nezapomene.

Kde hledat kořeny velkého českého večera? Jednoznačně v tom, že oba kluby vsadily na moderní sportovní filozofii a jejich vlastníci dali k dispozici prostředky, skrze něž se podařilo ji realizovat.

Pavel Vrba je dnes superceněný expert, který se přitom před pár lety třásl o holé živobytí, to když ho  z Baníku vyhodili na dlažbu. Údajně na pokyn strahovských mocipánů z Prahy, neb na MS "20" nestavěl ty hráče, které bylo potřeba prodat.

Jaroslav Hřebík je zase kontroverzní chlapík, jehož dílo buď dopadne skvěle, nebo hrozně. Podle toho, jak si sedne s lidmi kolem sebe.

Loňská jarní expozice jeho dalšího návratu na Letnou vypadala dost hrozivě. Trenérská kombinace Hřebíka s taktéž vznětlivým Martinem Haškem a s týmem, v němž se nesourodě mísili skoro čtyřicátníci s teenagery, prostě nefungovala.

Lavička + Hřebík, to funguje

Letní příchod Vítězslava Lavičky a další úpravy kádru vše zklidnily a racionalizovaly. Klidná síla a zdánlivě prostá lidská slušnost, tedy atributy, s nimiž je jejich nositel Lavička v českém fotbale poměrně ojedinělou ikonou, našly na Letné u hráčů i vedení klubu odezvu. Hráči přestali být rozlišováni na zlaté a prašivé, obnažené ostré hrany nově zacvakly do mozaiky a celý projekt se začal konstruktivně posouvat dopředu. A jak ukázal duel na Chelsea, cesta, po níž Sparta kráčí, je správná.

Pro týmy, v jejichž popředí nebo pozadí stál Jaroslav Hřebík, vždycky platilo, že jsou úspěšnější v evropských pohárových zápasech než v tuzemské soutěži. Neumí se moc prosadit proti protivníkům, co hrají ligového zanďoura, ale na evropské scéně, kde mohou do pootevřených prostorů posílat smrtící šípy, tam je jim hej. A platilo to i na Chelsea.

Bleskurychlá přechodová fáze, po zisku míče co nejrychlejší kolmé rozehrání balonu na sprintující hráče. To je mantra fotbalové moderny, podle níž už nějaký ten pátek "jede" Plzeň a na Stamford Bridge to pak krásně prezentovali třeba i Matějovský s Kadlecem. A zakončovatel Lafata.

Když hrála Sparta na Chelsea naposledy, před deseti lety, psaly anglické noviny posměšně, že gólman Cudicini, Čechův předchůdce, by musel mít v bráně dalekohled, aby nějakého sparťana v průběhu utkání vůbec zahlédl. Tak tuhou defenzivu tehdy Pražané na Stamford Bridge předvedli a vezli si pak za to domů bod za remízu 0:0. Přijeli a zase odjeli a na ostrovech už pak na ně nikdo nevzpomínal.

Jméno Kadlec nezapomenou

To třeba na Kadlecův čtvrteční výkon si dost možná někdo z klubů Premier League při letním hledání posil vzpomene. I díky tomu, že Sparta hrála na Chelsea s víceméně otevřeným hledím, s pěti ofenzivními hráči v sestavě. Bez velkého spekulování, s pokusy o úder při každé příležitosti.

Plzeň ukázala v dvojutkání s Neapolí obrovskou dávku efektivity. Nikde není psáno, že jí "to tam takhle bude padat" pokaždé, v lize se v nedávné minulosti naopak docela trápila tím, že třeba sedm šancí za zápas přišlo vniveč.

Zejména v Neapoli však gólová efektivita Plzně dosáhla rovných sta procent. A v Doosan Areně představení volně pokračovalo. I proto, že zimní posila Kovařík funguje na levé straně Viktorie, jako by tam hrála odjakživa. A Teclovi role gólového žolíka zatím také sedí. A základní sestavy se jistě také dočká, protože zápasů teď Plzeň bude hrát na jaře "hafo".

Torres je mimo, ale to úspěch nesnižuje

Ano, Neapoli se její spekulace na téma "jak postoupit přes Plzeň a přitom pošetřit síly na útok na titul v Serii A" nevyplatily. Hamšík odehrál proti Viktorii jen poločas, Cavani se v odvetě také objevil až po poločasové přestávce - ale to je problém Neapole, čemu dala prioritu.

Stejně tak je pravda, že Sparta potkala tým Chelsea v jeho velmi zranitelném období, kdy se jí přechod ze "starého" modelu na "nový" pod taktovkou dočasného trenéra zadrhává a místo střeleckou impotencí onemocnivšího Torrese si v zimě koupila útočníka, který Evropskou ligu nemůže hrát. Takže Spartu (ne)ohrožoval právě Torres.

Ale každý zápas s sebou nese nějaký situační rámec, někdy příznivější, jindy naopak. A tyhle okolnosti  nemůžou úspěch Plzně a skoroúspěch Sparty nijak snižovat. I sám Matějovský se možná divil, jak rychle a kolmo najednou může hrát, když si dá říct, fenomenálně zachytal gólman Vaclík. Na ten večer mohou být hrdí.

Dva diamanty z korupční bažiny

Pro český fotbal jako celek je důležité, že dlouhodobý bodový koeficient, podle kterého jsou kluby nasazovány do evropských soutěží, v této sezoně Plzeň se Spartou dramaticky zlepšily. Pokud by vše mělo takhle pokračovat, mohly by se v dohledné době opět objevit v osudí Ligy mistrů, resp. její kvalifikace, dva české týmy.

A to by mohlo otupit i extrémní nevraživost mezi vedením obou klubů. Zdravá konkurence je samozřejmě krásná věc, ale tahle válka se vedla (nebo pořád vede?) v mnohem drsnější rovině.

To, že z bažiny českého zkorumpovaného prostředí zablýskly dva sportovní diamanty, je do značné míry zázrak podepsaný pány Vrbou, Lavičkou (a Hřebíkem).

Všem českým Chřestýšům navzdory... Však to zmínil i Pavel Vrba, že teď už se snad zase konečně bude mluvit zase hlavně o sportu.

S tím se nedá než souhlasit, ale byť to teď vyzní hodně nepopulárně, asi by bylo naivní tvářit se, že nějaká kauza už neexistuje. Ano, je u ledu, ale nezmizela.

Český fotbal, který ve čtvrtek vyčaroval magický večer těch nejušlechtilejších sportovních emocí, má pořád pod vlastní kůží zašité i sebedestrukční zařízení. Pořád záleží jen na tom, jestli někdo smáčkne červený knoflík...

Pavel Vrba v Plzni vytvořil umělecké dílo, na Spartě pracují na něčem podobném. Bylo by skoro k pláči něco takového zničit.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz