Jak náročné byly oslavy postupu do první ligy?
Hodně náročné. Po domácí výhře s Vyšehradem to bylo hrozně dlouhé, celou neděli jsem se z toho dával dohromady. (úsměv) Zůstávali jsme na hřišti, pak se to nějak rozprchlo po městě a zase jsme se setkali.
V úterý jste ještě hráli v Praze proti Žižkovu zápas, v němž už o nic nešlo. Přesto, museli jste oslavy trochu přizpůsobit?
My starší hráči jsme věděli, že hrát nebudeme. Věděli jsme, že si můžeme trochu povolit. Mladší jsou zase odolnější, takže zvládli oboje. Oslavy postupu jsou vždycky krásné, ať jsme šli z divize, třetí ligy nebo teď.
Vy jste v Pardubicích od roku 2006, od svých dvaadvaceti let. Jak se tehdy zrodil váš přestup z rodných Prachovic?
Bavili jsme se s Pardubicemi už v roce 2005, ale ještě jsem na půl roku zůstal v Prachovicích. Pak už jsme se domluvili, Martinu Shejbalovi (dnes trenér pardubických brankářů, pozn. red.) jsem podepsal přestupový lístek a šel jsem do divize. Předtím v žácích a dorostu jsem hrál za Chrudim, ale v dospělém fotbale jsem začal v krajském přeboru v Prachovicích.
Jaké fotbalové cíle jste měl po přestupu do divizního klubu?
Chodil jsem do práce a rozhodně jsem nepřemýšlel nad žádnou velkou kariérou. Divizi jsem bral jako soutěž, která už má určitou úroveň, a byl jsem rád, že jsem ji mohl hrát. Ale postupně to šlo nahoru, až se nakonec povedla první liga. Přicházelo to tak nějak samo.
Kde jste pracoval?
Při těch začátcích v divizi jsem dělal řezníka, potom jsem šel do firmy na vzduchotechniku a ještě do firmy jednoho pardubického sponzora, kde se vyráběla plastová okna. A nakonec jsem šel pracovat na hřiště.
Jak jste zvládal kombinovat práci s fotbalem?
Moc volného času nebylo, tehdy jsem ještě dojížděl z Prachovic. Takže po práci rovnou na trénink a až potom domů. Ale fotbal mě bavil, takže i kdyby Pardubice skončily, protože v té době hrozil rozpad klubu, hrál bych jinde. Dokud slouží zdraví, kopal byl klidně i nižší soutěže.
V roce 2008 došlo v Pardubicích ke sloučení více klubů a za čtyři roky už jste byli v druhé lize. Odpovídal ten vzestup vaší kvalitě?
Ani v divizi jsme neměli žádná velká očekávání, ale získali jsme velký náskok a postoupili do třetí ligy. Říkali jsme si, jaký to bude mazec, ovšem zvykli jsme si na její úroveň docela rychle. V té době to hrála ve velké míře béčka ligových týmů, byly tam hodně mladé mančafty. Dařilo se nám hrát nahoře a v druhé sezoně jsme využili toho, že první Chrudim do druhé ligy nechtěla.
Vy jste se mezitím v záloze vypracoval do role kapitána a tahouna mužstva. Chodily nabídky z vyšších soutěží?
Ke mně se toho moc nedostalo. Osobně jsem jednal jen jednou, někdy před třemi lety v druhé lize, s Českými Budějovicemi, ale nakonec to ztroskotalo na jednání mezi kluby. O jiných nabídkách jsem se doslechl, nicméně osobní to nebylo.
Takže zkrátka nebyl za těch čtrnáct let důvod Pardubice opouštět?
Já jsem člověk, který se nikam moc nehrne, nevyhledává změny. V Pardubicích jsem spokojený, v šatně jsme vytvořili kolektiv hráčů, kteří jsou tady už delší dobu. Pokud bych měl v minulosti dobrou konkrétní nabídku odjinud, asi bych to zvažoval, ale takhle jsem to neřešil.
Líbí se vám ta typická atmosféra menších klubů?
Přesně tak, rodinná atmosféra. V Pardubicích se všichni dobře známe, vyhovuje mi, když přesně vím, s kým pracuju. Není to žádný velkoklub.
Vy tedy dodnes děláte v klubu na dvou postech, jako kapitán týmu a zároveň správce hřiště. Jak jste se k té práci dostal?
Firma na okna, kde jsem pracoval, skončila a na hřišti hledali správce. Zkusil jsem to, ta práce mě chytila a dělám ji dodnes. Baví mě to, pořád jsem na stadionu, není si na co stěžovat. (úsměv)
O co všechno se staráte?
Jsme na to dva a dá se říct, že řešíme vlastně všechno. Úklid, praní dresů, sekání trávy na hřišti i okolo, lajnování hřiště. Takové ty klasické práce.
Sportovní manažer Vít Zavřel ale říkal, že na konci aktuální sezony jste měl kvůli důrazu na fotbalovou stránku coby správce omezené kompetence. Je to pravda?
(úsměv) Je to tak, měli jsme hodně zápasů, program byl našlapaný. Měl jsem zakázanou sekačku, dělal jsem jen dresy a nějaké věci vevnitř. Další práce zvládl kolega.
A když podepisujete smlouvu, chcete údajně raději přidat peníze v té správcovské než hráčské.
Myslím už v tomhle trochu do budoucna, roky nezastavím. Podle toho se snažíme dávat smlouvy dohromady. Nedokážu ještě říct, co budu dělat po skončení kariéry, ale nebránil bych se pokračování v téhle práci.
Vraťme se ještě k postupné cestě Pardubic z divize do první ligy. Od roku 2012 jste hráli na druhé nejvyšší úrovni a tam už nebyla taková hračka dostat se mezi nejlepší, viďte?
Samozřejmě to už trvalo delší dobu. Větší kluby, které hrají nahoře, se svými podmínkami a kádrem mohou měřit s první ligou. Trochu jsme se rozkoukávali a zjistili, že k postupu si musí sednout opravdu hodně věcí. Nicméně my jsme se až na jednu sezonu drželi v prostředku nebo lepší půlce. V druhé lize jsme se napevno zabydleli.
A postupně jste začali snít o postupu?
Ano. Před uplynulou sezonou jsme si říkali, že bychom chtěli zkusit postoupit do baráže. Snad od pátého kola jsme byli první, náskok jsme navyšovali a to už jsme si říkali, že by byla škoda to ztratit. Zároveň na nás nebyl velký tlak jako jinde, jako třeba v Brně. Je těžké rozbořit ten cyklus klubů, které sestoupí z první ligy a pak znovu bojují o návrat. Vážíme si toho, že se nám to povedlo.
Ke konci se vám povedlo strhnout podstatnou část města, že?
Byli jsme z toho nadšení. Při omezené kapacitě bylo těžké sem dostat někoho navíc, ale každý měl zájem o lístky, vyptával se. Kdo se nedostal, mohl se dívat v televizi, kde jsme byli docela často. Fotbal v Pardubicích se zvedl. Teď uvidíme, jaké to bude v první lize. Nikdy jsem ji nehrál, nedokážu odhadnout ten skok. Budeme se snažit dosáhnout na klidný střed, i když to bude určitě hodně složité.
Na koho ze soupeřů se nejvíce těšíte?
Hlavně na Slavii, odmalička jí fandím a kromě těch dvou zápasů proti nám jí budu přát i nadále. Zahrát si s ní v lize bude velký svátek.
Od podzimu by měla začít výstavba nového stadionu, vy první ligu zahájíte v azylu. Bral byste raději Mladou Boleslav, nebo pražský Ďolíček? To jsou dvě aktuální varianty.
Možná by pro fanoušky byla Praha dostupnější, co se týče dopravy. Já v tomhle preference nemám, mrzí mě, že to nebude v Pardubicích. To je trochu taková kaňka celého postupu. Bohužel to nijak neovlivníme.
Co se týče vaší druhé práce, bude se v Pardubicích věnovat tedy přípravě hřiště na tréninky, případně na zápasy mládeže?
Uvidíme, ještě to probereme s panem Zavřelem. V Boleslavi nebo v Praze to ale nejspíš budou mít pod palcem jejich správci. (úsměv) Obě hřiště mají trávník na vysoké úrovni, v tomto směru nemám o nic strach.
Jaký odpočinek vás teď čeká po dlouhé a těžké sezoně?
Oddělám si poslední den v práci a odjedeme na dovolenou. Buď někam do Čech nebo do Chorvatska. Dosekám trávu a odpoledne to balím. (rozhovor vznikal v pátek 17. července, pozn. red.)
