V loňské sezoně jste prorazil do prvního týmu Ajaxu. Letos jste velmi produktivní v juniorském týmu, ale šancí v A-týmu moc nedostáváte. Čím si to vysvětlujete?
Začalo to příchodem nového trenéra, který si přivedl na hostování z Chelsea Bertranda Traorého, což mě trochu překvapilo. Hned na začátku sezony jsem nedostal vůbec žádnou šanci v A-týmu a musel jsem rovnou do Jongu (juniorský tým Ajaxu hrající druhou nejvyšší nizozemskou ligu, pozn. red.).
V Jongu se mi od začátku dařilo, byl jsem produktivní, ale šance nepřicházely. Před zimní pauzou to začalo vypadat nadějně a měl jsem dostávat více příležitostí v áčku, ale pak přišlo vážné zranění zad. A v posledních měsících mě trápí menší problémy - nejdříve to byl kotník, poté naražené prsty, teď zase tříslo. Takže zranění mě v poslední době omezují, ale když nastupuji za Jong, tak mám čísla pozitivní. Vím, že se musím neustále ukazovat a doufat, že šance přijde.
Zmínil jste, že vás teď trápí tříslo. Budete stoprocentně v pořádku na přípravné zápasy jednadvacítky proti Slovensku a Polsku?
Na reprezentační sraz budu stoprocentně zdravý. Mám ještě pár dní na rekonvalescenci před víkendovým zápasem Ajaxu.
Nepřemýšlel jste během sezony o hostování?
Hostování nepřipadá v úvahu. I kvůli tomu, že se neustále bavím s vedením, které ve mě má pořád důvěru. Záleží jen na mně, abych to ukázal na hřišti. Když budu zdravý, tak věřím, že se v každém zápase ukážu v dobrém světle.
Říkal jste, že vaši situaci řešíte s vedením. Bavíte se i s trenérem Peterem Boszem?
Komunikace s trenérem už tak častá není, ale beru to tak, že kouč není třeba tolik komunikativní. Jsem hlavně rád, že jsou v klubu lidé, se kterými se mohu bavit.
V loňské sezoně utekl Ajaxu titul v posledním kole. Letos útočíte z druhé pozice na Feyenoord. Jaké jsou tedy cíle klubu?
V Ajaxu je každoročně cílem titul. To se tady asi nikdy nezmění. Ztrácíme na Feyenoord čtyři body, ale ještě nás čeká vzájemný zápas, takže nic není ztraceno.
Jste velmi cílevědomý a pracovitý, v jedné televizní talkshow jste dokonce prohlásil, že byste chtěl být jednou nejlepší na světě. Jak je těžké se neustále zlepšovat a naplňovat ty nejvyšší cíle?
Odmalinka jsem měl vždy ty nejvyšší cíle, ale uvědomuju si, že poslední půlrok moje kariéra neběží podle plánu. Bavím se o své situaci hodně se svým tátou a manažerem, že pokud se dostanu z tohoto těžšího období, tak se mohu vrátit jedině silnější, a pokud to zvládnu, tak mi to může pomoci stát se opravdu dobrým hráčem. Dělám maximum na tréninku, i co se týče mimofotbalových věcí, a doufám, že se mi dřina vrátí.
Jak moc je důležitý ve vaší kariéře váš otec?
Úplně nejdůležitější, samozřejmě společně s mamkou a sestrou. Táta je bývalý fotbalista, trenér a dá se říct, že je můj nejlepší kamarád. Má na mě obrovský vliv a mou důvěru. Jsme spolu denně v kontaktu a bavíme se o všem.
V Nizozemsku jste už více než tři roky. Cítíte se už trochu jako Nizozemec?
Samozřejmě Česko zůstane mým domovem, ale v Nizozemsku mám všechny kamarády a kromě rodiny tady mám vše. Cítím se v Amsterdamu jako doma. Navíc nizozemsky umím stejně jako česky.
V souvislosti s vámi se psalo i o zájmu velkoklubů. Bylo to na úrovni skautování, nebo proběhlo i nějaké bližší oťukávání?
Samozřejmě jsem si o tom něco přečetl, ale zatím mě nikdo nekontaktoval.
Ze současné jednadvacítky jste nejmladší, ale před přípravou se Slovenskem a Polskem patříte k nejzkušenějším hráčům týmu Vítězslava Lavičky. Jakou máte roli v týmu?
Je pravda, že jsem toho v kvalifikaci odehrál hodně, ale pořád zůstávám nejmladší. Ale snažím se, aby na hřišti nebyl můj věk znát. Budu dělat to, co trenér požaduje, abych jeho důvěru nezklamal.
Do A-týmu reprezentace už patří Antonín Barák, Patrik Schick a Jakub Jankto. Jsou v současné jednadvacítce ještě další hráči, kteří by se mohli v blízké době objevit v seniorské reprezentaci?
Doufám, že šanci dostane co nejvíce kluků. Těžíme hlavně z výborného týmu, ale máme určitě i skvělé individuality. Je pravda, že tihle tři kluci si nominaci zasloužili hodně i výkony v klubech, a myslím, že je můžou doplnit třeba ještě Aleš Čermák nebo Michael Lüftner. Doufám, že pojedeme na Euro v nejsilnější sestavě, ale zároveň přeju ostatním, aby se do A-týmu dostali.
Na Euru vás čeká velmi těžká skupina, ale i česká jednadvacítka má několik výrazných individualit. Jaké šance má tým Vítězslava Lavičky?
Šanci na úspěch vidím určitě. Kdybychom neměli kvalitu, tak bychom nevyřadili Belgii. Víme o sobě, že jako tým můžeme porazit i velmoci. Skupina je obrovsky těžká, takže budeme muset hrát týmově.
