Češi už druhý týden hrají tenis, na turnaj O pohár prezidenta ČTS navázal LiveScore Cup. Líbí se vám tenhle model?
Máte štěstí, že tu takové podniky máte. Co by za ně spousta jiných hráčů v dalších zemích dala, aby si mohli zahrát. Je to dobré pro všechny, hlavně pro hráče. Vždyť Karolína nehrála ostré utkání tři měsíce, to je dlouho doba. A i pro fanoušky je to fajn, mohou zase sledovat živý tenis. Je fantastické, že jste si dokázali s koronavirem poradit a můžete tu něco takového pořádat.
Může to pak být pro české tenistky výhoda, až se sezona rozjede?
Teoreticky ano. V praxi nikdy nevíte, třeba holkám první turnaje naopak nevyjdou. Ale už jen pro ten pocit, že nemusí pouze trénovat, ale taky si zahrají dobrý zápas, to je super. Další federace vám momentálně můžou závidět.
S Karolínou už prý trénujete druhý týden. Jak složité bylo prokousat se Evropou až sem?
Nebylo to snadné. Je spousta nařízení, která musíte splnit, když potvrdíte, že sem jedete za prací. Ten nejdůležitější dokument je potvrzení, že jsem negativní na covid. Naštěstí jsem zdravý a mohl jsem přijet. V Curychu jsem nasedl do auta a za šest hodin jsem byl tady.
Jak jste se během celosvětové karantény prali s trénováním na dálku?
Nebylo to tak těžké, protože nebyl žádný tlak na to se připravit, nejsou žádné turnaje. Takže měla hodně obecný trénink. Spíš takové udržování se ve formě a v kondici. Nemuseli jsme být v kontaktu každý den. Neměli jsme žádné zprávy o tom, na který turnaj bychom se měli připravovat.
Teď už máte?
Teď tušíme, že je solidní šance, že by se mohlo začít hrát v září, takže směrujeme přípravu k tomu, a proto jsem i tady. I když jistotu nemáme. Všechny turnaje teď hledají cestu, jak to odehrát bezpečně. V posledních týdnech se ozývaly celkem pozitivní hlasy, že by se US Open a přeložené French Open odehrát mohly, tak uvidíme.
Karolína hned první duel proti Barboře Strýcové vyhrála, byl jste spokojený?
Musela si zvykat, jaké to je zase hrát zápas, ale pak se rozehrála a byla skvělá. Soupeřka ve druhém setu trochu polevila, ale důležité je, že Karolína byla schopná držet vysokou úroveň tenisu. Naštěstí jsme nemuseli v tréninku začínat úplně od začátku. Dost na sobě makala během karantény, takže je v dobré formě. Je to pracant, s ní v tomhle ohledu nikdy nebude problém. Umí v tréninku zabrat.
Moc času jste spolu zatím nestrávili, ale co jste se už o Karolíně naučil?
V první řadě je to dříč. Vím, že byla světovou jedničkou a vyhrála řadu velkých turnajů, ale taky je to hráčka, která chce být pořád lepší a lepší. To je pro mě podstatné. Taky je na ní vidět, že má ráda zápasy, je to bojovnice.
"Budeme pracovat s programem před gandslamy"
V čem jí tedy chcete nejvíc pomoct?
Je to o tom dodat jí pocit, že s těmi zbraněmi, které má, je schopna porážet ty nejlepší. Dodat jí sebedůvěru na turnaje, aby tam jela s pocitem, že má formu na to vyhrát. Když se to povede, je to fantastické, když ne, tak to není konec světa. Dostat z ní trochu ten tlak z velkých očekávání, aby nebyla posedlá grandslamem.
Ale je posedlá tenisem, prý hodně sleduje zápasy i ve volném čase. Líbí se vám to?
Asi ve všech oborech platí, že lidé, kteří jsou posedlí svou prací, jsou zároveň těmi nejlepšími. Kdyby takoví nebyli, tak si tu pozici mezi elitou snad ani nezaslouží. Jsem rád, že tuhle vlastnost má.
Už má na kontě trofeje z velkých turnajů nabitých těmi nejlepšími hráčkami, na grandslamovou trofej ale stále čeká. Je to pořád takový rozdíl?
Je to otázka pohledu. Když jste dítě, sníte o tom, že jednou grandslam vyhrajete. Tím si na sebe před každým takovým turnajem nakládáte vlastní tlak. Mně to přijde stejné, obzvlášť na ženské tour. Ano, musíte porazit třeba o jednu těžkou soupeřku víc, ale pořád hrajete na stejný počet setů. Je to o tom přijet na grandslam ve větší pohodě a tolik si ho nepřipouštět.
A jak toho chcete docílit? Hrát například méně turnajů?
Nemyslím si, že Karolína doteď hrála zase tolik turnajů. Jsou hráčky, které jich absolvují ještě o trochu víc. Samozřejmě vždycky pracujete s programem tak, abyste se dobře připravili na grandslamy. Na tohle se asi soustředíme, abychom na největší turnaje přijeli v největší formě. A jestli to bude znamenat škrtnout některé turnaje, tak fajn. Ale ona je typ hráčky, která potřebuje zápasy, aby nabrala sebejistotu.
Doteď jste trénoval hlavně tenisty. Je to jiné, trénovat ženu?
Není to zas takový rozdíl, jak by se mohlo zdát. Zvlášť u Karolíny, která je zvyklá hrát agresivně. Ví moc dobře, jakou taktiku musí zvolit. V tom je to pro mě mnohem snazší a můžu s ní vést dialog o tom, jak na kurtu přemýšlet, jak se chovat. Ale tenis je tenis a já se snažím k práci s ní přistupovat stejně jako s kluky.
Nyní pomáháte souběžně s Karolínou i švýcarskému tenistovi Stanu Wawrinkovi. Není to zvláštní model?
Strávil jsem s Karolínou dost času, aby dostatečně pocítila, že jsem její osobní kouč. Když zrovna nejsem s ní, mám nějakou práci se Stanem. Vysvětlil jsem jí, jak to s ním mám, a snažím se najít nějaký kompromis, abych mohl spolupracovat s oběma. U Stana nejsem jeho jediný trenér, v tom je ten rozdíl. Dělám tam spíš takového asistenta. Mou prioritou je Karolína.
Nejprve jste začínal po boku Ivana Lendla jako trenér Andyho Murrayho, pak jste vedl Tomáše Berdycha, teď Karolínu. Jsou Češi vaše specialita?
Myslím, že všichni na světě respektují český tenis, jeho historii, konzistentnost. Mám to štěstí, že jsem mohl spolupracovat s vašimi nejlepšími hráči v historii. Ať už to byl Ivan Lendl, Tomáš Berdych nebo teď Karolína, považuju za štěstí, že jsem se kolem nich mohl pohybovat. S Ivanem to bylo trochu v jiné roli, trénoval jsem po jeho boku, ale vlastně všichni tři mi svým způsobem pomohli, abych se vyvinul jako trenér.
Mezitím Tomáš Berdych ukončil kariéru. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte?
Jen v dobrém. Byl to zajímavý přesun po dlouhé spolupráci s Andym Murraym, s ním jsem jako trenér začínal. Tomáš byl má první štace s někým jiným. Velká výzva. Měli jsme spolu úspěšné období, Tomáš se dostal na čtvrté místo v žebříčku. Ale jak už se to tak stává, potřeboval pak nějakou změnu, tak jsme tu spolupráci skončili.
Říkal jste, že každý z Čechů vás něčím obohatil. Čím Berdych?
Každému říkám, že jsem nikdy nepracoval s hráčem, který by byl tak konzistentní. Trefoval míče jeden jako druhý, nevypustil jediný trénink, bylo mi potěšením pracovat s takovým profíkem.
Podobně jako Karolína snil o vyhraném grandslamu. Dají se srovnat?
Způsobem, jakým makají, asi ano. Ve hře jsou trochu jiní. Karolína je asi agresivnější typ, než byl Tomáš. Ten spíš spoléhal na trpělivější hru od základní čáry. Oba mají na kontě grandslamové finále, Karolína stejně jako Tomáš touží po vyhraném grandslamu. Bylo by skvělé, kdyby se jí to povedlo, ale neměla by to být posedlost.
Jak si užíváte Prahu? Byl jste tu už v minulosti?
Ano. Když jsem trénoval s Tomášem, tak jsem tu byl asi třikrát nebo čtyřikrát, takže město znám. Praha se mi líbí. Byl jsem tu hlavně v zimě, takže teď je to tu trochu jiné, ale mám to tu rád. Miluju českou kuchyni.
Jaké české jídlo máte nejradši?
Takovou tu omáčku s knedlíky. Svíčkovou. Tu jsem měl včera a od té doby je to mé nejoblíbenější jídlo.
