Praha - Je parné červnové odpoledne a basketbalovou halou v pražských Stodůlkách se rozléhají pokyny trenérů v angličtině. Vysocí mladíci různých národností kolem nich kličkují mezi kužely a hází míče na koš, hezky jeden za druhým. Mají toho plné zuby, z tváří jim cáká pot na zem, ten den je to už jejich třetí trénink.
Řeč je o talentech, kterým jednou budou patřit basketbalové palubovky. Někteří z nich si zahrají NBA, jiní budou zářit v předních evropských ligách.
Jsme na návštěvě v Get Better Academy, pražském basketbalovém klubu, který v českém sportovním prostředí působí spíše jako zjevení. Někteří jeho práci uznávají, jiní ji haní. Zkrátka budí kontroverze, ve světě má ale tahle značka zvuk. Píší o ní zámořská média, skauti NBA sem jezdí pozorovat své budoucí prospekty.
"Umíme totiž změnit hráčům život," usmívá se Matěj Zajíček, teprve šestadvacetiletý zakladatel klubu, který začal basketbal v Česku dělat úplně jinak.
Do GBA každý rok míří stále více talentů z celé Evropy. Hráči, kteří by si v zahraničních ligách už teď vydělávali slušné peníze jako profíci, sem chodí hrát českou juniorskou extraligu nebo až druhou nejvyšší mužskou soutěž. A ještě za to jejich rodiče platí nemalé peníze.
320 tisíc nemusí platit všichni. GBA není jen pro bohaté
Zaplatit 320 tisíc korun za rok působení v basketbalovém týmu se na první pohled zdá jako drahá záležitost. Na tuhle skutečnost ale Matěj Zajíček obratem reaguje: "Je třeba si uvědomit, že tato cena zahrnuje veškerý servis hráči od tréninkového procesu až po ubytování a stravování. Protože si uvědomujeme tyto vysoké finanční nároky, nabízíme různé mechanismy pro zaplacení částky. S každým rodičem řešíme věc individuálně, abychom společně našli to nejlepší řešení."
GBA proto například spolupracuje s J&T bankou, která nabízí hráčům studentské půjčky za výhodných podmínek. Řada z nich toho využívá.
"Roční rozpočet našeho klubu je na úrovni klubu Kooperativa ligy. Díky vstřícnosti, kterou hráčům prokazujeme, se ale pořád neobejdeme bez sponzorů," říká Zajíček.
"Sezona u nás hráče stojí 320 tisíc korun. Na oplátku jim za to nabízíme kompletní servis. Přibližně jedenáct tréninků týdně, bydlení přímo v hale, tři jídla denně, rehabilitaci, posilovnu, a hlavně špičkové tréninky," říká Zajíček. Na hráče má ještě jednu, a to dost drsnou podmínku: Musí se dobře učit.
Výborný prospěch ve škole je pro účast v akademii stejně klíčový jako vysoká cena za místo v týmu. "Kdo má čtyřky, nemůže s námi trénovat nebo hrát zápasy, dokud si známky neopraví. Kdo má trojky, každý den odevzdává na hodinu telefon a musí se v naší studovně společně s trenéry učit," vysvětluje Zajíček.
GBA si nedává za cíl vychovat primárně profesionální basketbalisty, ostatně to rodičům mladých talentů při složení pro mnohé závratné sumy ani neslibuje. Tady jde o něco úplně jiného. "Naším cílem je připravit hráče na to, aby získali jako basketbalisté stipendia na americké univerzitě. To je první krok do NBA. Aby se ale dostali na univerzitu, nepotřebují umět jen hrát, musí mít i dobrý prospěch," říká Zajíček a jedním dechem dodává: "Fungujeme čtyři roky. Za tu dobu se na americkou univerzitu nedostal jen jeden náš hráč, který se rozhodl, že tam studovat ani nechce. Letos od nás do Ameriky míří osm hráčů, do tří let by měli někteří hrát NBA."
Ale o tom až za chvíli…
Zajíček chce svým projektem pomoct jiným ke snu, který si sám nesplnil. Jako český juniorský reprezentant ještě v kategorii do šestnácti let hrával s Tomášem Satoranským, dnes jediným českým basketbalistou v NBA. Kvůli problémům s kyčlemi ale musel profi kariéru ukončit. Dal se na trénování.
Během tréninku spolu chvíli sedíme v kanceláři, když se do ní uřícený přímo z palubovky přižene jeho partner Julián Beťko, klíčový muž celého klubu. Bývalý slovenský reprezentant, který kariéru ukončil pro změnu kvůli problémům s koleny. V 34 letech má za sebou osm let zkušeností z amerických univerzit, trenérskému řemeslu ho učil nynější kouč Bostonu Celtics Brad Stevens, jeho rukama v mládežnickém věku prošlo několik současných hráčů NBA.
"Že se od nás jen jeden hráč nedostal na univerzitu, to je zázrak. Takovou úspěšnost je nereálné udržet, nedá se ani marketovat. Dostat z Evropy hráče na americkou univerzitu není jednoduché, nejsou tady tolik na očích. Proto je dobře, že vedle mých kontaktů tady máme ještě dva americké trenéry, jeden z nich na univerzitě trénoval. Reálná je do budoucna úspěšnost zhruba 33 procent," začíná vysvětlovat Beťko.
Zajíček mu skočí do řeči: "Co ale hráčům zaručit můžeme, je progres. Hráč, který k nám přijde, bude na konci roku stoprocentně lepší. A bude v zahraničí vidět, protože je vozíme na turnaje do zámoří i po Evropě."
Abychom byli konkrétní, basketbalistů, kteří získali díky GBA stipendium v Americe, je k dnešnímu dni už dvaadvacet. Další hráč o něm jedná a mělo by být v jeho případě jasno do konce července.
Jak už bylo na začátku článku naznačeno, rok v týmu GBA je hlavně o velké dřině. Mladí basketbalisté mají první trénink už v šest ráno, hned po něm se jdou učit. Češi a Slováci v týmu studují soukromé gymnázium mezinárodních a veřejných vztahů, které stojí hned naproti hale. Cizinci studují školy online ve svých zemích, kam v průběhu sezony odlétají na zkoušky.
Špatné známky? Nebudeš hrát a trénovat, dokud si je nezlepšíš
Další tréninky mají hráči na programu v poledne a večer. Takhle třífázově se trénuje třikrát týdně. Večerku mají unavení basketbalisté ve 22:30, kontrolují ji trenéři, kteří s nimi v aréně bydlí. Noční výlety do města na pivo a za holkami se netolerují ani o víkendech. Prioritou je tady basketbal a škola.
"Kdyby měli hráči špatné známky, můžeme je i vyhodit. Ale s tímhle jsme zatím neměli žádný problém. Všichni jsou cílevědomí, každý z nich se chce dostat na univerzitu a podřizují tomu všechno, jdou za svým snem. Takhle nastavený kolektiv každého srovná. Buď se tomu režimu přizpůsobí, nebo ho to vykopne ven. Z naší zkušenosti tady kluci, kteří měli ve školách čtyřky, mají teď jedničky a dvojky," chlubí se Zajíček. "Je to drsné, nezvládne to každý. Měli jsme tady i kluka, který tenhle režim po čtrnácti dnech vzdal."
"Podobné akademie jsou v Evropě tři. Jedna na Kanárech, kde jsme se oba na stáži poznali a kde nápad založit vlastní klub v Praze vznikl, další je v Římě a jedna jen pro finské hráče v Helsinkách. My to ale děláme jinak než oni. Nevychováváme hráče pro sebe, ale profitujeme z toho, když je dostaneme ven. Proto je pro nás klíčové, aby se zlepšovali úplně všichni," říká Beťko.
"Kariéry se hráčům ničí, když se v mládeži dává na první místo týmový úspěch. To je prostě fakt, my to máme nastaveno jinak. Neznám akademii, která by byla takhle nastavená, že vyhrávat pro ni není prioritou. Samozřejmě chceme vyhrávat, když jdou hráči do Ameriky, čeká je tam mentalita Vyhraj, anebo zemři, takže to hráčům do hlavy vtloukat musíme. Ale prioritou je pro nás rozvoj hráče, jeho budoucnost. My víme, kde jeho budoucnost za pět let bude," dodává.
Od svazu ani koruna
Jeho tým působící v druhé nejvyšší české lize mužů hrál letos baráž o udržení, juniorka ale loni extraligu vyhrála a letos v ní skončila třetí. Její úspěšnost je to, co některým v českém basketbalu vadí. "Vyčítají nám, že máme tým poskládaný hlavně z cizinců, že tím bereme místo mladým Čechům. To ale přece není pravda, my jsme úplně nový klub a naopak do juniorské extraligy přinášíme kvalitu, mladí hráči nehrají proti reprezentantům Lotyška, Ukrajiny nebo Francie jen na šampionátech, ale celý rok i v lize," říká Beťko.
Kvůli tomu, aby jeho tým nevyhrával, se dokonce plánoval zavést limit počtu cizinců. To by existenci GBA úplně zničilo. Nakonec zvítězil zdravý rozum, byť pod podmínkou, že GBA jako jediný z českých klubů musí počítat s nulovou podporou, od svazu nedostává ani korunu.
Dnes i lidé z basketbalového prostředí ale mají na akademii spíše kladný názor. "Je otázka, jestli jsou jejich úspěchy spravedlivé, když hrají ligu hlavně s cizinci. Pro naši soutěž je to ale každopádně dobrý prvek. Zvyšuje konkurenci lize, která šla v posledních letech kvalitativně spíše dolů. Jejich projekt je dobrý, líbí se mi, převažují plusy. Zakládat podobné akademie bude trend po celé Evropě. NBA je miliardový byznys a každý si chce z toho koláče vzít něco pro sebe," říká třeba Jiří Zídek, bývalý basketbalista a první Čech, který si NBA zahrál. Sám se do ní dostal přes univerzity.
Souhlasí s nim i Pavel Miloš, bývalý český reprezentant, tuzemský rekordman v počtu nastřílených trojek a dnes mládežnický trenér v Kralupech. "Dělají basketbal jinak, než jsme tady zvyklí. Do našeho prostředí je to dobrá a vítaná změna. Díky Juliánovi (Beťkovi) tady dokážou přitáhnout kvalitní hráče z celé Evropy, dokážou je dobře trénovat. Chápu, že pocity z nich mohou být smíšené, ale mně se ten projekt líbí."
Příběh 18letého Čecha: Basket ho nebavil, teď míří do NBA
Jakub Dombek vyrostl v osmnácti letech do výšky 209 centimetrů. Ještě před rokem seděl zlomený v kabině Ostravy a měl chuť s basketem skončit.
Když se dnes Matěj Zajíček kouká, jak suverénním způsobem na tréninku smečuje míč do koše, jehož obroučka se pod visícím obrem prohýbá, s pocitem zadostiučinění se usmívá.
Dombek je jeden z největších českých talentů, kterému zatím mohla akademie pomoct. Až za rok odmaturuje, úplně se mu změní život. O tom, že se na americké univerzity dostane on, tady nikdo nepochybuje. Všichni ho totiž vidí mnohem výš. Tenhle rok za ním přímo do akademie přijeli skauti Washingtonu Wizards, Portlandu Blazers nebo Philadelphie 76ers - klubů NBA.
"Budu upřímný. Asi bych nechtěl, aby v NBA podepsal smlouvu hned letos. Na takhle velký basketbal ještě potřebuje mentálně a herně vyrůst. Univerzita by mu mohla pomoct, za tři čtyři roky ho ale snad v nejlepší lize na světě uvidíme," říká Zajíček.
"Začátek tady byl těžký. Mít třikrát za den trénink, na to jsem vůbec nebyl zvyklý. Do toho jsem musel stíhat školu a mít dobré známky. Je to náročné, ale na dril se dá zvyknout. V Ostravě mě basket nebavil. Potřeboval jsem nový drajv, nové místo, restart úplně všeho. Tady v Praze jsme jako rodina. Kolem sebe mám jen kluky, kteří se chtějí dostat do Ameriky, jdou si za svým. Tohle konkurenční prostředí mi v Ostravě chybělo," říká Dombek.
"Ještě před rokem jsem neměl o NBA jediný náznak, byl to spíš sen, kterému jsem sám ani nevěřil. V Česku všichni touží maximálně po tom dostat se do ligy. Teď sem za mnou jezdí skauti, se kterými mluvím a zvládám to. Tréninky máme jen v angličtině, mám zahraniční spoluhráče a díky tomu už umím anglicky dobře. Jsou tady čtyři trenéři, zaměřujeme se na individuální činnosti a nemůžeme nic vypustit. Tím, jak se chce každý z nás jednou dostat NBA, je tady obrovská rivalita. Nedáváme si ani na tréninku nic zadarmo."
Předpověď draftu NBA: Lotyš Kohs v TOP 50
Tím jsme se dostali zpět k tomu, kdy se první hráči z pražského klubu objeví v nejlepší lize světa. Dombek není jediným prospektem, který do haly ve Stodůlkách jezdí skauti sledovat.
Velké naděje GBA vkládá především do lotyšských supertalentů Vernerse Kohse a Robertse Blumbergse. První jmenovaný, výjimečný střelec z dálky, do Prahy zamířil ze španělské Zaragozy, kde byl profesionálním hráčem a velmi slušně se basketbalem živil.
"Odmítl jejich smlouvu. A co je na tom nejlepší, udělal to na radu agenta, který by z toho finančně profitoval. Agent mu řekl, že pro jeho rozvoj a pro to, aby se dostal jednou do NBA, bude lepší, když si zaplatí náš program a bude působit rok v GBA. Pro nás je to důkaz, že máme po celé Evropě velkou důvěru," říká Zajíček.
Kohs míří do letošního draftu NBA a bude v létě v zámoří usilovat o kontrakt. Podle předpovědí by měl přijít na řadu jako padesátý v pořadí, vybere si jej Philadelphia.
"Náš projekt ale není jen o profesionálním basketbalu. Na rozdíl od jiných klubů v Česku - a to nejen basketbalových - nabízíme sportovcům cestu, jak být v životě úspěšní, otevíráme jim více možností. Nikde není řečeno, že se musí živit basketbalem. Kdo se ale díky basketu dostane na americkou univerzitu, může se stát velmi dobře placeným právníkem nebo ekonomem. V Česku takový přístup chybí. V celém českém sportu klubům vůbec nezáleží na komplexním rozvoji osobnosti a vzdělání. Co bude s těmi, kteří se na konci juniorského věku neprosadí?" ptá se Zajíček.
Facebooková stránka autora článku - Adam Sušovský - Aktuálně.cz
