Praha - Uběhlo jen pár hodin po triumfu českých tenistů v Davisově poháru a fanoušci si našli svého opěvovaného hrdinu.

Borec, bojovník, srdcař a spoustu dalších podobných přízvisek míří na sociálních sítích k Radku Štěpánkovi, který se výhrou v rozhodujícím pátém zápase finále soutěže nad Španělem Nicolásem Almagrem postaral o třetí bod pro český tým, který tak mohl začít po 32 letech slavit zisk salátové mísy.

Brzy čtyřiatřicetiletý Štěpánek, který se stal nejstarším hráčem, jenž ve finále vyhrál rozhodující pátý zápas, však před osmi lety byl v naprosto opačné roli - národního zatracence.

Štěpánek nebyl v mládí perspektivní

Rodák z Karviné by mohl své reprezentační období rozdělit na tři období - od roku 2003 do roku 2004, od roku 2005 do září 2007 a od září 2007 do současnosti.

Ovšem ještě než se Štěpánek do českého daviscupového týmu vůbec propracoval, musel si projít strastiplnou cestou. V mládí byl totiž považován za neperspektivního hráče.

"Platilo to pro lidi, kteří si v době mých začátků říkali tenisoví experti a odborníci. Tito lidé podle techniky a stylu hry rozdělovali hráče na nadějné a nenadějné," uvedl Štěpánek v rozhovoru zveřejněném na jeho facebookových stránkách.

"Pravdou je, že za doby komunismu měli šanci vyjet do světa především ti hráči, kteří byli protežovaní nejen na základě toho, co uměli, ale třeba na základě toho, kdo byl jejich tatínek, nebo jak hráč zapadal do jakési hierarchie. Já jsem byl v tomto směru podceňovaný hráč odněkud z Moravy," dodal.

"Rodiče se museli kvůli mě stěhovat"

Přiznal, že ve svých začátcích ho dopředu hnala právě touha porážet protežované hráče.

"Žádné protežování ovšem hráče nenaučí hrát, a to pro mě bylo velkým hnacím motorem. Jsem hráč, který chce strašně moc vyhrát, a nesnáším prohry. Čím více mě někdo podceňuje, tím hůře na tom se mnou následně je," uvedl Štěpánek.

"Spolu se mnou prožívali tyto věci všichni moji blízcí, především rodina. Rodiče podřídili mé kariéře svůj život a dělali maximum proto, aby mě podpořili. Měnili práci a stěhovali se, aby mi ty lepší podmínky mohli dát," děkoval svým rodičům za podporu.

"Když jsme začínal s tenisem, tak můj otec pracoval v sodovkárně v Karviné. Snažil se chodit do práce tak, aby když já skončím ve škole, mohl se mnou jít na kurty. Takže chodil na noční, což muselo být pro něj vyčerpávající. V době, kdy mi bylo deset let, jsme se přestěhovali do Přerova, opustil svoji práci a začal se věnovat trénování tenisu. Začal trénovat malé děti, což dělá dodnes," doplnil Štěpánek.

"Mým vzorem byl odmala Lendl"

V mládí pro něj byl velkým vzorem Ivan Lendl, tedy hlavní strůjce československého triumfu v Davisově poháru v roce 1980.

"Ivan změnil pojetí tohoto sportu svým způsobem hry. Byl na vrcholu neuvěřitelně dlouho a podával neskutečné výkony. Jednou se mě po tenise zeptal: "Ty ještě po tréninku mluvíš? Ty jsi nezvracel? Jestli jsi nezvracel, tak to nebyl pořádný trénink!" uvedl Štěpánek.

"To vlastně vypovídalo vše o jeho přístupu, o tom, že šel vždy až na hranice svých možností, aby dosáhl úspěchu," dodal.

Při tréninku se snažil alespoň přiblížit tomu, co podstupoval Lendl.

"Ivan vždycky říkal: 'Talent vždycky přebije tvrdá práce!' Tvrdá práce může dlouhodobě porazit talent, ale talent nemůže dlouhodobě porazit tvrdou práci. Být jen talentovaný nestačí. Pořád je rozhodující tvrdá práce, což jistě platí pro všechny profese. A konkrétně tenis je o hodně velkém odříkání."

"Zářným příkladem je opět Ivan, který mnoho talentu shůry dáno neměl. Byl to hráč, který se spoléhal jen na tvrdou práci, která ho vynesla na metu nejlepšího hráče na světě, kde se udržel šest let, a bude na něj pamatováno jako na jednoho z nejlepších tenistů všech dob," dodal.

Z ryzího deblisty se stal singlista

Štěpánek se však v úvodu své kariéry mezi nejlepší české singlisty nepropracoval, a tak se rozhodl prorazit mezi deblisty. V 17 letech se stal profesionálem a o tři roky později, v roce 1999 získal svůj první titul, když po boku Martina Damma vyhrál turnaj v Praze.

Před sezonou 2002 se však rozhodl udělat důležitý kariérní krok - prorazit také ve dvouhře. Úspěchy však měl stále i v deblu, například ve stejném roce na US Open se po boku Jiřího Nováka probojoval až do finále.

A právě Novák se v dalších dvou letech stal i Štěpánkovým parťákem v Davisově poháru.

V něm Štěpánek debutoval v roce 2003 zápasem 1. kola Světové skupiny v Ostravě proti Rusku. Ale start to nebyl povedený. Prohrál v pěti setech jak dvouhru proti Michailu Južnému a v rozhodující čtvrté dvouhře nestačil na Nikolaje Davyděnka.

Štěpánek tehdy 5. zápasy neuměl

O rok později v 1. kole v Brně proti Španělsku se o postupujícím rozhodovalo znovu až v závěrečné dvouhře. Opět u toho byl Štěpánek a znovu prohrál. Ve třech setech podlehl sedmnáctiletému mladíkovi Rafaelu Nadalovi, který si tak připsal své vůbec první daviscupové vítězství.

Naopak na Štěpánka a jeho budoucího stálého partnera v Davis Cupu Tomáše Berdycha, který tehdy nahradil zraněného Nováka, se snesla tvrdá kritika.

"Mně to tedy vůbec nepřekvapuje! Bez Nováka hrát jednoduše nejde. Nikdo jiný ten třetí bod nemohl udělat. Bylo mi jasné, že Štěpánek i Berdych v neděli prohrají. Jejich hodnota je přeceňována," řekl tehdy Právu Jan Kodeš, další z vítězného týmu z roku 1980.

"Štěpánek má dobrou ruku, ale on i Berdych mají technické nedostatky ve hře od základní čáry. Radek je hodný kluk, ale realita je tvrdá. Není dobré si vnitřně něco nalhávat. Jestli u něj vidím za poslední rok od zápasu s Rusy nějaký posun? No tak to určitě ne! Abych se vyjádřil správně: nemá shůry dáno," pokračoval v tvrdé kritice Kodeš, který právě Berdychovi se Štěpánkem v neděli gratuloval k zisku salátové mísy.

V roci 2004 Štěpánek skončil u týmu

Možná i tato tvrdá kritika a také vzájemný vztah s tehdejším kapitánem týmu Cyrilem Sukem a předsedou českého svazu Ivem Kaderkou přiměly Štěpánka k neočekávanému kroku.

Týmu sice ještě v září 2004 pomohl v baráži v Paraguaji k udržení se ve Světové skupině, pak se ale rozhodl své působení u daviscupového týmu ukončit.

Vybraným novinářům tehdy sdělil podmínky, za kterých by byl ochoten nastoupit v soutěži. A když nebyly splněny, vydal ještě těsně před Vánocemi tiskové prohlášení, že jeho kariéra v Davisově poháru končí.

Tímto rozhodnutím si proti sobě poštval drtivou část fanoušků, protože těsně před tím se rozhodl ukončit vrcholovou kariéru Novák.

A když o rok později český tým neuspěl doma v baráži s Německem a poprvé sestoupil ze Světové skupiny, byla vina hozena právě na Štěpánka, který se stal zmíněným zatracencem.

Tehdejší česká jednička se proto ještě více zatvrdila a prakticky odmítla komunikovat s českými novináři.

Štěpánkův návrat si vymohl Navrátil

Když v roce 2006 nahradil Suka na místě daviscupového kapitána Jaroslav Navrátil, snažil se Štěpánka zlákat zpět do týmu. To se mu však nepodařilo a možná i kvůli tomu podlehli Češi v roce 2007 v prvním kole tenistům USA.

A když los přiřknul českým tenistům do baráže o Světovou skupinu Švýcarsko s tehdejší světovou jedničkou Rogerem Federerem, začal Navrátil bít na poplach. Podařilo se mu zažehnat starý svár Štěpánka s Kaderkou a dříve zatracenec se vrátil do týmu jako spasitel.

Navrátil se navíc vytasil s ještě přínosnějším nápadem pro další roky, rozhodl se vytvořit deblové duo ze dvou ryzích singlistů - Berdycha a Štěpánka, který už se v té době čtyřhře nevěnoval.

Češi tehdy byli v pražské O2 areně na hraně vypadnutí. Federer totiž vyhrál obě své dvouhry, navíc ve čtyřhře po boku Yvese Allegra vedli 2:0 na sety. Berdych se Štěpánkem však tehdy zápas senzačně otočili a razítko na udržení ve Světové skupině dal v rozhodující dvouhře právě Štěpánek, který švýcarskou dvojku Stanislase Wawrinku porazil i s potížemi se svalem na lýtku.

Švýcarsko odstartovalo euforii

Štěpánek, který tak vyhrál svou vůbec první dvouhru ve Světové skupině a odčinil své neúspěchy v pátých zápasech, pak v euforii vymyslel pokřik My tu mísu stejně vyhrajem, který se opakoval po každém vítězném zápase. Skandoval se i v jednom případě, kdy Češi nevyhráli - ve finále v Barceloně, kde Španělé vyhráli 5:0 na zápasy.

Český tým však po zápase se Švýcary vytvořil obrovskou vlnu fanouškovské přízně. Vedle domácích zápasů jezdily fanouškovské skupiny v hojném počtu i na půdu soupeřů, takže například v semifinále v roce 2009 měli Češi díky nim v Poreči domácí prostředí.

A i když se českému týmu před třemi lety nepodařilo dotáhnout cestu za triumfem do vítězného koncem, Štěpánek už tehdy v Barceloně prorokoval, že se Češi salátové mísy přece jen dočkají.

O rok později sice Češi vypadli v semifinále v Srbsku a loni už v 1. kole doma s Kazachstánem, letos se jim přes Italy, Srby, Argentince a Španěly však přece jen podařilo dojít k vysněnému cíli.

"Táta brečí, jsou to nejkrásnější pocity"

A hned na kurtu při oslavách triumfu se hlavního slova chopil právě Štěpánek.

"Vždy jsem ukecanej, ale dneska se mi těžko hledají slova. Žili jsme pro tuhle trofej spoustu let, teď se sen stal realitou. Táta brečí, jsou to nejkrásnější pocity, jaké mohou být," přiznal.

"První kapitolu jsme napsali tady v Praze se Švýcarskem, kdy se všechno nastartovalo. Teď jsme to dotáhli," doplnil jej Berdych.

Hned po něm si mikrofon vzal zpátky Štěpánek, který nejprve vyzval publikum: "Chcete si zazpívat tu naši písničku?" A poté spustil: "My tu mísu stejně vyhrajem, stejně vyhrajem, stejně vyhrajem."

Rodiče: Máme předčasné Vánoce

Velkou radost z úspěchu českého týmu měli Štěpánkovi rodiče Vlastimil a Hana.

"Pocity se nedají popsat, to bych musel plakat, ale to já nechci. Určitě ten zážitek řadím na první místo, nic většího nemůže být," přiznal Štěpánkův otec.

"Věřili jsme, doufali jsme," uvedla Štěpánkova matka. "Vyndal jsem totiž ze skříně schovaný svetr, který jsem na sobě měl v roce 2007, kdy se vyhrálo se Švýcarskem. Je to vítězný svetr. Zase ho schovám a za čas vytáhnu," doplnil ji její manžel.

"Radek nám děkoval a říkal, že to je pro nás," prozradila paní Štěpánková. "Radek si dal předčasný dárek k 34. narozeninám a my máme Vánoce už teď," dodal její manžel.

"U tenisu zůstanu. Ještě ale nekončím"

Štěpánek junior po zápase přiznal, že zdaleka ještě nehodlá jít do tenisového důchodu, naopak výhra v Davis Cupu mu zvýšila motivaci dosahovat v příští sezoně lepších výsledků. 

"O žádném ukončení reprezentační kariéry nepřemýšlím. Hodněkrát mi byl předhazovanej můj věk. V tom sportu se to ale posouvá dál a dál," zdůraznil čerstvý daviscupový vítěz.

"Dokud mě budou nohy nosit na tý úrovni, na který si představuji, tak na to půjdu a nemám důvod nic měnit. Tohle vítězství je nejvíc, co můžete v tenise zažít. Je to motivace do dalších bojů, do příští sezony," dodal.

Přiznal ale, že už přemýšlel o tom, co bude chtít po skončení profesionální kariéry dělat.

"Určitě budu rád, když zkušenosti, které jsem nasbíral, budu moci předat. Ať to budou mé vlastní děti nebo kdokoliv jiný. Celý život jsem dělal tenis a je to jediná věc, kterou zatím umím pořádně a přeji si, alespoň zatím, abych u toho zůstal," uvedl Štěpánek, který naopak ví, co si rád odepře.

"Za svoji kariéru jsem toho nacestoval strašidelně moc a až skončím s aktivní kariérou, tak bych chtěl nějakou dobu necestovat a poznat, jaké to je, být delší dobu na jednom místě," uzavřel.