reklama
 
 

Rozchod Kiki a Maki byl správný, trenér není hlupák. Medaile z Tokia nevisí vysoko, věří Kubala

7. 8. 2018
Výhra na domácím turnaji v Ostravě, bronz z mistrovství Evropy a triumf na majoru ve Vídni. Markéta Nausch Sluková a Barbora Hermannová prožívají sezonu snů, kterou nyní korunuje pozice světových královen. Přemysl Kubala byl o fungování spolupráce obou hráček přesvědčen už při veskrze kritizovaném rozchodu páru Kiki a Maki. Účastník her v Londýně a čtvrtý z ME 2001 v šestkovém volejbale odpovídá v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Markéta Nausch Sluková a Barbora Hermannová poprvé v kariéře zvítězily na pětihvězdičkovém turnaji Světové série ve Vídni a staly se světovými jedničkami. Jak cenný titul v Rakousku vybojovaly?

Holky dlouhodobě prokazují, že patří do úzké světové špičky, a pouze se čekalo, kdy to vyšperkují obrovským úspěchem na světovém poli. Major je za olympiádou a mistrovstvím světa nejhodnotnějším turnajem, takže je to obrovský sportovní úspěch a zviditelnění beachvolejbalu. Posune je to mentálně někam jinam, zase se ukázalo, že řeči jejich trenéra Simona Nausche o medailových ambicích směrem k Tokiu nejsou plané.

Ceníte si toho, že Sluková s Hermannovou uspěly na turnaji, který je i mezi ostatními majory výjimečný? Kulisa ve Vídni byla fantastická.

Rozhodně. Rakušané dělají turnaje dlouhodobě nejlépe ze všech. Ať už se hrálo v Klagenfurtu, nebo teď ve Vídni, turnaj je atmosférou a zájmem o beachvolejbal považován za neoficiální MS. Z přenosů a fotografií je to znát, ustát tlak takového turnaje není jednoduché. Ne každý to zvládne. Holky se za ty tři roky, co hrají spolu, mentálně dost posunuly.

V červnu jste viděl Češky na vlastní oči na čtyřhvězdičkovém turnaji v Ostravě, který také vyhrály. Jak se vám líbil jejich projev na kurtu?

Řekl bych, že patří mezi světovou špičku technicky i pohybově. Pohyb je naprostý základ, ostatní se dá natrénovat. Ale pohyb v těžkém terénu a koordinační schopnosti jsou zásadní. Když se na holky dívám, říkám si, že to jejich spojení opravdu funguje. Teď jsou navíc psychicky vyladěné tak, že se nenechají ničím rozhodit. Ve finále ve Vídni dostaly v prvním setu kládu 10:21 a otočily to. Také technicky jsou ovšem na výši.

Jak byste obě hráčky charakterizoval?

Bára Hermannová má výbornou ruku, poradí si s balony v situacích, kdy by se za to nemusel stydět chlap. Markéta Sluková všeobecně vyniká svou mrštností a houževnatostí. Všechno si sedlo, jak mělo, i když se před třemi lety holkám to spojení vyčítalo. Jsem rád, že teď můžu mluvit v superlativech a že jsem byl u toho, když spolu holky začínaly.

Dá se definitivně říct, že rozpad dvojic Hermannová, Bonnerová a Sluková, Hoidarová Kolocová českému beachvolejbalu prospěl?

Ano. Kolocová se Slukovou byly v jistých ohledech limitovány. Bylo to bolestivé pro ně i pro fanoušky, spoustu lidí jim to vyčítalo, ale zkrátka hledaly optimální řešení. Jejich trenér (Simon Nausch, pozn. red.) není žádný hlupák a dobře si uvědomuje, jakým směrem se beachvolejbal ubírá. Je to silový sport, hřiště se o metr zmenšilo a jen technika nestačí. Dodnes to mnoho lidí nechápe, ale s vývojem sportu se musí vyvíjet složení dvojice.

Před třemi lety kritizovali rozdělení dvou párů také odborníci, v čele s tehdejším předsedou Českého volejbalového svazu Zdeňkem Haníkem. Vaše prvotní reakce tedy byla, že je to správný krok?

Já jsem právě hráč, který měnil partnery hodně často. A až s parťákem, který na tom byl očima mnoha lidí hůře než ti předchozí, jsme si sedli tak, že jsme byli schopni porážet světové týmy. V první desítce nebyl tým, který bychom neporazili. Chemie fungovala. Co se týče Zdeňka Haníka, bral beachvolejbal jen jako okrajovou záležitost šestkového volejbalu, jako sport pro ty, kdo se neuplatnili ve volejbale. Myslím, že si dobře uvědomuje, jak hrozně se mýlil a jaký přínos beachvolejbal má.

Jak to myslíte?

Člověk musí v beachvolejbale umět všechno. Přihrát, útočit, blokovat, čapat v poli, kdežto ve volejbale už vládne těžká specializace. Z tohoto hlediska je beachvolejbal jako příprava nebo doplněk k šestkám ideální. Příkladem jsou hráči, kteří beachvolejbalem prošli jako průpravou, a dnes se dostali na vysokou úroveň volejbalu. Honza Hadrava působí v Polsku, Donovan Džavoronok v Itálii a jsou oporami reprezentace. Dovednosti z beachvolejbalu mohou dělat na palubovce drobné rozdíly. Přesto znám dodnes v klasickém volejbale spoustu trenérů, kteří beach neuznávají.

Mluvíte o přínosu herním, ale na věc se dá pohlížet také z hlediska marketingu či náboru mladých hráčů. Český volejbal to zažil hlavně po úspěchu na londýnské olympiádě v roce 2012. Souhlasíte?

To je bez debat. Po olympiádě nastal boom beachvolejbalu. Tehdy nikdo nečekal, že bychom mohli přivézt umístění, jaké se povedlo Kolocové se Slukovou, které byly páté. Teď bude pozornost mnohem vyšší. Teoreticky můžeme očekávat ještě lepší výsledek, i když světová špička je ohromně vyrovnaná. Holky prokázaly, že můžou vyhrát velký turnaj, a medailí zase nevozíme tolik, abychom si dovolili beachvolejbal vypustit. Máme silnou dvojici, v závěsu pár Kolocová, Kvapilová a potažmo kluky Perušiče a Schweinera, kteří jsou na nejlepší cestě se do Tokia kvalifikovat také.

Kristýna Hoidarová Kolocová a Michala Kvapilová zazářily druhým místem na loňském evropském šampionátu, ale letos jim větší akce nevycházejí. Jaké pro to máte vysvětlení?

Vidím to tak, že když spolu začínaly, nikdo pořádně nevěděl, jak budou společně hrát. Přišla Míša Kvapilová, ohromně vysoká na bloku, za ní vynikající polařka. Hrály výborně, ale dnes už se na ně soupeřky umí připravit daleko lépe než dřív. Prohrávají v drobných nuancích, ne že by byly o tolik slabší než ostatní. Můj názor je, že nefunguje spojení jednoho trenéra (Andrei Tomatise, pozn. red.) a dvou týmů. Koučuje totiž také kluky Perušiče a Schweinera a osobně se domnívám, že by to mohl být problém.

Rozdíl v aktuální výkonnosti zmíněných dvojic je jasný.

Klukům se daří, hrají výborně, dostali se do semifinále v Ostravě. Kdežto holky končí najednou sedmnácté. Ne každý to dokáže vstřebat a může si myslet: "Aha, jim se věnuješ více než nám." Taková věc hlavu hráče chtě nechtě ovlivní a psychika je zásadní. Je to pouze moje domněnka, ale myslím, že holky jsou stvořeníčka, která potřebují cítit, že mají člověka, jenž funguje jen pro ně. Pokud se chtějí holky dostat výše, nemůže to podle mě v tomto duchu dlouho fungovat.

Mohla by se podle vás výrazněji prosadit také Martina Bonnerová, bývalá spoluhráčka Hermannové, která nyní hraje ve dvojici spolu se Šárkou Nakládalovou? Také ony hrály na mistrovství Evropy.

Netroufám si odhadovat. S Petrem Benešem jsme podle mě nebyli vždy nejlepšími hráči v Česku, ale spojení nejlepších hráčů nutně nenese výsledek. Sedlo nám to společně. Je otázka, jestli je Šárka Nakládalová tou parťačkou, s níž to Martině Bonnerové sedne. Není jednoduché prosadit se ve Světové sérii, ale ukázaly, že umí zahrát kvalitně. Když tomu obětují maximum, více než ostatní, určitě budou hrát dobře.

Vy zůstáváte aktivní i ve 44 letech a s parťákem Michalem Bízou figurujete na 905. místě světového žebříčku. Proháníte mladší?

Oba už máme přes 40 let a objíždíme pouze turnaje v Česku. Baví nás to a osobně mám dobrý pocit z toho, když porazíme dvacetileté mladíky, kteří nad tím potom kroutí hlavou. Je to motivace i pro ně. Ale dokud je porážíme, chceme si to ještě užít.

A k tomu hrajete volejbalovou první ligu ve Frýdku-Místku?

Ještě rok jsem v pozici hrajícího trenéra, na třetí pokus se s týmem Black Volley Beskydy pokusíme vybojovat postup do volejbalové extraligy.

autor: Ondřej Zoubek | 7. 8. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama