Reprezentantka Markéta Jeřábková hraje jako levá spojka v Kristiansandu od loňského roku a ke třem titulům získaným v české lize přidala i ten norský. Navíc nyní s Vipers usiluje o vítězství v házenkářské Lize mistrů. Podcast se natáčel den před odvetou čtvrtfinále Vipers proti Lublani, kterou norský tým zvládl a prošel do semifinále, kde narazí na Méty.
O sezonu dříve přitom hrála Markéta Jeřábková ještě za německý Thüringer a stala se nejlepší střelkyní německé bundesligy. Plánovala dodržet dvouletou smlouvu, jenže přišla nabídka na přestup. "Z Německa jsem odešla jenom proto, že jsem cítila, že mám nabídku z lepšího týmu," vrací se ke svému rozhodnutí, kterého rozhodně nelituje.
"Bylo to něco, o čem jsem snila a co jsem si přála. Nikdy ten můj sen nebyl konkrétnější, že bych si myslela na nějaký klub. Bylo to ale přesně něco, co se teď odehrává. V házené jsem za celý život něco takového nezažila," usmívá se šestadvacetiletá reprezentantka.
Do Norska ovšem vedla cesta přes první angažmá v dospělém týmu v Mostě, pak přes maďarský Érd a už zmiňovaný Thüringer. Právě začátky v Mostě pro tehdy sedmnáctiletou hráčku nebyly jednoduché.
Starší bratr Jakub
"Z maminčiny kuchyně odešla malá holka. Měla jsem veškerý servis, starala jsem se jen o to, jít do školy a na trénink. Na třídě Budovatelů v Mostě jsem se postavila na vlastní nohy," vzpomíná s nadsázkou. "Trvalo mi asi půl roku, než jsem si zvykla, že jsem fakt sama. Bylo to pro mě jedno z nejtěžších období," popisuje.
Z Plzně byla navíc zvyklá být po boku staršího bratra Jakuba Jeřábka. Hokejový reprezentant a bývalý hráč Montrealu, Washingtonu či St. Louis pro ni byl vzorem.
"K bráchovi vzhlížím natolik, že bych si nedovolila říct nic, co se týká jeho profesionality nebo jeho přístupu k hokeji. Jiný vzor asi nemám. Tehdy jsem viděla, jak hraje za áčko v Plzni, tak jsem chtěla dosáhnout taky něčeho takového," vrací se Markéta Jeřábková do dětství na západě Čech.
V Mostě ovšem byla najednou sama. "To bylo nejtěžší. Přišla jsem do svého pokoje a nikdo na mě nemluvil a necítila jsem, že bych měla někoho po svém boku. Odmalička jsem měla společný pokoj s bratrem, takže jsem si nemohla ani představovat, že jsem ve svém pokoji v Plzni, protože jsem věděla, že tam mám vždycky bráchu. Překonala jsem to tím, že jsem věděla, proč tam jsem a proč to dělám. Kvůli házené," popisuje.
Těžké chvíle jí pomohla překonat právě rodina a především maminka. Po čtyřech letech pak přišla další zkouška v podobě prvního zahraničního angažmá v maďarském Érdu.
"Nejvíc náročný byl jazyk, i proto, že jsem angličtinu neměla na nějaké super úrovni. Byla jsem hozená do vody a měla kolem sebe samé cizinky. Byla jsem nešťastná, ale zpětně jsem ráda, protože člověk se nejvíc učí, když musí sám zabrat," přibližuje začátky v Maďarsku, kde se navíc setkala i s náročnou trenérkou. "Tréninky byly postavené tak, abychom nejezdili na dva dny domů. Psychicky to bylo hodně náročné."
Z Maďarska přestoupila právě do německého Thüringenu. "Byl to pro mě nejtěžší rok. Zpětně nevím, jestli bych šla na první zahraniční angažmá do maďarského klubu, protože to není procházka růžovým sadem," hodnotí své první zahraniční angažmá.
Norská pohádka
Thüringen byl jen roční zastávkou před již zmiňovanou štací v Norsku, kde se potkala v jednom týmu se spoluhráčkou z reprezentace Janou Knedlíkovou. Norský přístup k házené Jeřábkovou uhranul. "S tou prací, kterou tady mají, tak se nedá divit úspěchům, které udělali. Je to o drilu a trénincích, ale není to žádné huntování na házenkářských hřištích. Je to o nastavení celého těla. Velký důraz je kladen i na to, jaké je soukromí každé hráčky. Není pro ně důležité jen to, co se odehrává na hřišti, ale i to, co se děje mimo něj," přibližuje.
I proto možná lépe zvládá samotu a odloučení od partnera Tomáše a jeho dcery Valerie, kterou má z předchozího vztahu. "Nikdy bych nechtěla, aby chlap šel za mnou a musel si tu například hledat práci. Nesnesla bych to, aby byl závislý na mně. Máme to nastavené tím způsobem, že já hraju a on cestuje, stará se o dceru Valinku a zařizuje dům," říká Jeřábková o svém soukromí.
Celý příběh včetně toho, jaké je vyrůstat ve sportovní rodině, si můžete poslechnout v podcastu Bez frází Plus, který moderuje bývalý házenkářský reprezentant Karel Nocar. Podcast navazuje na příběh pod titulem Jeřábovo ségra na webu Bez frází.
