Sezona to byla opravdu nabitá. Připravoval jste se na ni jinak než v minulých letech?
Až do začátku dubna jsme byli osm týdnů místo obvyklého Portugalska v Kolumbii a Spojených státech. A lze říci, že příprava byla kvalitní, což se ukázalo na květnovém Světovém poháru v maďarském Szegedu, kde jsme si s Martinem potvrdili účast na olympijských hrách. Dařilo se, a proto nám nechyběla chuť do další tvrdé práce.
Byl jste optimisticky naladěný i před červnovým mistrovstvím Evropy kanoistů do 23 let?
Na šampionát jsem se těšil a zároveň si myslel, že jednu medaili bych si mohl přivézt. A protože to byly nakonec dvě stříbra, tak jsem mohl být spokojený. Škoda, že se mi na kilometru v závěrečných sto metrech nepodařilo udržet vedoucí pozici. Výborný Němec však měl skvělý finiš. O to víc mě potěšilo druhé místo v závodě na 200 metrů, na který už tolik zaměřený nejsem, a říkal jsem si, že můžu jen překvapit. Takže paráda, dvě stříbra byla pro mě přímo zlatá a zároveň motivující před blížící se olympiádou.
S jakými představami jste do Tokia odlétal?
S Martinem jsme si věřili, že v naší deblkanoi najdeme cestu do finále, což se nám nepodařilo, skončili jsme desátí. Radost byla daleko, ale museli jsme uznat, že soupeři byli lepší. Podle představ mi nevyšel ani singl. Dobře jsem začal, v rozjížďce nechyběla šance na postup, ale v druhé polovině trati mě několik soupeřů v nepříjemném protivětru předjelo a na mě v konečném účtu zbylo až 20. místo.
Takže zklamání?
Čekal jsem lepší umístění, ale zároveň jsem nemůžu zapomenout, že se mi už nominací na olympiádu splnil velký sen. Účast na tomto výjimečném svátku sportovců, i když letos výrazně poznamenaném covidem, pro mě byla studnicí zkušeností. Měl jsem možnost být v kontaktu se špičkovými kanoisty, kteří mi ukázali, co všechno ještě musím udělat pro zlepšení.
S jakými pocity jste se pak minulý týden vydal na váš poslední letošní závod, mistrovství světa do 23 let v Portugalsku?
Uvolněný, klidný, ale zároveň také s přáním dosáhnout aspoň na jednu medaili. A kupodivu byly dvě.
Jak se zrodily?
V závodě na jeden kilometr byly skvělé podmínky, bezvětří a jelo se mi velice dobře. Až v závěru jsem nestačil na výborného Němce ani Kanaďana, ale byl jsem rád, že se mi podařilo dojet pro bronz. Medaile stejné hodnoty na pětistovce mě naopak tolik nepotěšila.
Proč?
Byl jsem totiž dlouho na špici a teprve deset, respektive pět metrů před cílem jsem o tuto zlatou pozici přišel. Hlavně s odstupem času si však i tohoto bronzu velice vážím. Vždyť letos vůbec poprvé jsem na světovém šampionátu našel cestu na stupně vítězů. A dokonce dvakrát.
