Praha - Byl to tuhý a dlouhý boj. Válka s následky jedné zákeřné nemoci, která mladé ženě výrazně zkomplikovala život. Mnohem výrazněji, než se zpočátku čekalo.
Veronika Vítková ovšem po téměř šesti letech vychází z těžkého a zdlouhavého martyria vítězně. Jako šampionka. Česká biatlonistka, které se už v juniorském věku přisuzovala zářivá budoucnost, konečně naplno dostála svému potenciálu.
Šestadvacetiletá rodačka z Jilemnice snad definitivně setřásla stín zánětu mozkových blan, který ji postihl v létě 2009. Uplynulý závodní víkend v německém Oberhofu uvedl usměvavou brunetku mezi největší hvězdy světového biatlonu. Zaslouženě.
Hvězdnou juniorku přibrzdila nemoc
Zdravotní trampoty ji nezměnily. Nezahořkla. A nejspíš ji nezmění ani triumfy a sláva. "Čistě můj názor je, že Verču to moc neovlivní. Před pěti lety si během nemoci prošla těžkou životní zkouškou a moc dobře ví, čeho chce dosáhnout,“ říká o své vzdálené příbuzné reprezentační trenér žen Zdeněk Vítek.
Vítková myslela na nejvyšší stupně vždy. Jako juniorka zářila mnohem více než třeba její kolegyně z národního týmu Gabriela Soukalová. Už v roce 2006 získala zlato v individuálním závodu na juniorském světovém šampionátu. O dva roky později v Ruhpoldingu brala stříbro a v roce 2009 si z juniorského mistrovství odvezla další dva cenné kovy.
Velký biatlonový talent zvládl bravurně i přechod do dospělé kategorie. Dvacetiletá dívka zazářila v osudovém roce 2009 i na "velkém" šampionátu. V korejském Pchjongčchangu si překvapivě vyjela páté místo z vytrvalostního klání a desátou pozici ve stíhačce. Český biatlon začal doufat ve zrod velké hvězdy. Sen fanoušků i samotné Veroniky se ale rozplynul záhy.
V létě po veleúspěšné sezoně mířila Vítková na soustředění do Rakouska, jenže místo v Obertilliachu skončila v Českých Budějovicích. V místní nemocnici. Se zánětem mozkových blan.
Extrémní únava, špatně fungující tělo
Její tělo přestalo správně fungovat. Prakticky neustále se cítila příliš unavená. Přípravu na olympijské hry ve Vancouveru nakonec stihla, jejím maximem pod pěti kruhy ale bylo 24. místo ve sprintu.
Vítkové se stavy extrémní únavy často vracely. Lékaři u ní diagnostikovali hormonální nerovnováhu. Nemoc postihla okolí hypofýzy, a tak bylo nasnadě, že se slibně rozjetá kariéra značně přibrzdí. Kdykoli se ocitla ve vysoké nadmořské výšce nebo musela závodit ve večerních hodinách, bylo zle.
Každý rok doufala v odeznění problémů, každý rok si ale musela znovu a znovu povzdechnout. Ani na olympiádě v Soči se necítila nejlépe, stříbro z olympijské smíšené štafety však jako by Vítkovou zevnitř posílilo a vyhnalo záhadnou chorobu ven z těla.
Na jaře se pak dočkala něčeho, v co už možná ani nedoufala. Lékaři konstatovali úplné vyléčení. Vítkovou výborná zpráva uklidnila. "Dřív jsem až příliš myslela na to, jak dobrá bych mohla být, kdyby mě tělo pořád nějak neomezovalo," vypráví biatlonistka o vnitřní proměně své psychiky.
Změna trenéra a premiérový triumf
Přišly ale i další změny. Vítková ukončila spolupráci s dlouholetým trenérem Jindřichem Šikolou. I za cenu zhoršení osobních vztahů. Tvrdila, že změnu už potřebovali oba. Sám kouč ale odchod od reprezentace nesl těžce, což potvrdil v nedávném rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"Verča měla pravdu, že v posledním roce to mezi námi hodně skřípalo a celkově to nebylo v týmu ono. Vedl jsem ji od šestnácti, měl jsem s ní takový otcovský vztah, a když jsem se s ní po sezoně bavil, řekla mi, že chce, abych ji trénoval dál. A pak se dozvím, že o mně řekla, že už se mnou nemohla vydržet a že je ráda, že se mnou od března nemluví. To prostě beru jako podraz," uvedl Šikola.
Ať je to jak chce, biatlonistka se mohutně odrazila k takovým výkonům a výsledkům, které jí byly od juniorského věku souzeny. Neoblíbený Oberhof Vítkovou katapultoval mezi absolutní elitu. Triumf ve štafetě, premiérové individuální vítězství ve sprintu a druhé místo v závodu s hromadným startem, to je výčet vavřínů uplynulého životního víkendu.
"Jsem moc ráda za to, že ta mnoholetá dřina se konečně odrazila i ve výsledcích, že se mě drží štěstí. Jsem také moc spokojená se střelbou, která se mi v těchto náročných podmínkách dařila. Vždyť na soustředění v Itálii jsem v tréninku střílela za dvě, za tři. Musela jsem toho pak raději nechat," připomíná Vítková.
"Závodí se mi teď snadno, necítím tlak"
Obdivuhodný progres zaznamenala v běhu. Bez zdravotních potíží se rázem vyhoupla mezi nejrychlejší členky biatlonového pelotonu.
„Běžecky je nyní excelentní, a teď už podle mě potřebuje jedinou drobnost, kterou je větší klid na střelnici. Vítězství v Oberhofu by mohlo být tím, co jí dodá více jistoty a sebedůvěry," uvažuje trenér Vítek.
Jeho svěřenkyně tato slova jen potvrzuje. "Závodí se mi teď hezky, tak nějak snadno. Proto ani necítím žádný tlak do dalších závodů," říká pátá žena průběžného hodnocení Světového poháru.
Loni skončila v celkovém pořadí devátá a letos ani po zlepšených výkonech nechce své cíle šroubovat někam do nebeských výšin. "Když skončím v top ten i po posledním závodě, budu spokojená. Z tohoto pohledu se na mých cílech nic nemění," dodává sympatická závodnice.
