Olomouc - Závodní kolbiště v Olomouci zažilo pohádkové vyvrcholení čtyřdenních závodů Světového poháru v parkuru. Hlavní závod Grand Prix totiž suverénním způsobem ovládl český jezdec Aleš Opatrný, s koněm Dimaro si za aplausu tisícovek diváků dojel pro prémii deset tisíc eur (více než čtvrt milionu korun).
A to v extrémně těžkém závodě, který vedle horka komplikoval i náročně postavený parkur. Vinou časového limitu 77 vteřin se do závěrečného rozeskakování nakonec probojovalo jen šest z padesáti dvojic startovního pole, Aleš Opatrný byl mezi nimi jediným českým jezdcem.
V tu chvíli začalo obrovské drama, jelo se nadoraz a na hraně rizika. Už už to vypadalo, že pro vítězství sprintuje se svým koněm suverénní Ital Juan Carlos Garcia, za předposlední překážkou ale zazmatkoval a ztratil několik vteřin. Když po něm vyrazila na trať Jörne Spreheová, nasadila Opatrnému laťku čistou jízdou ve skvělém čase 40,92 i tak hodně vysoko.
"Neviděl jsem, jak jel ani jeden jezdec přede mnou, tak jsem prostě vyrazil. Až když jsem projel cílem a viděl na tabuli jedničku, pochopil jsem, že mi to bude stačit. Skvělý pocit! Udělat chybu na posledním skoku, vyčítal bych si to. Šel jsem tam dost do rizika," vyprávěl nadšeně Opatrný. Jeho ani koně před posledním skokem naštěstí nerozhodil předčasný křik narvaných tribun, které strhl vynikající finiš nejlepšího českého jezdce.
V sobotu jste si posteskl, že stavitel parkuru Peter Schumacher dává v Olomouci pro kvalifikaci do závěrečného rozeskakování hodně velké časy. Co vám přidával, to v hlavním závodu ubral, že? Kdo se chtěl kvalifikovat do závěrečného kola, musel těžký parkur překonat pod 77 vteřin. Řadě jezdcům a koním to dělalo problémy.
"Přesně tak. Možná to ale bylo štěstí, že jsem díky tomu jel pak v rozeskakování jako poslední, a proto se mi povedlo vyhrát. Kdyby ten čas byl delší, jely by po mně třeba ještě dvě dvojce a nevyšlo by to. Kdo ví."
Je pravda, že tři další jezdci zajeli v základním kole parkur čistě, ale nesplnili časový limit. Byl kvůli tak nízkému limitu olomoucký závod o to těžší?
"Pro mě to byla asi spíše výhoda. Mám rychlého koně, který neztrácí tolik nad skoky, i když to tak někdy třeba vypadá. Bylo to pro mě takové malé plus. Nemusel jsem nijak pospíchat a stejně jsem měl jeden z nejlepších časů základního kola. Díky tomu jsem pak měl i před rozeskakováním dobrý pocit."
Do rozeskakování vás postoupilo šest hodně zkušených jezdců. Loňská obhájkyně vítězství Jörne Spreheová nebo vítěz sobotní Diamond Tour Juan Carlos Garcia. Byla pro vás taková konkurence velkou výzvou?
"Byla to výzva! Tím, že jelo jen šest koní a všichni přede mnou, jsem nikoho nemohl vidět a o jejich časech jsem jen slyšel. Díky skvělému publiku, které tady bylo i v tom horku, jsem nakonec přidal i na posledním skoku. Oni mě tak povzbuzovali, že to bylo neuvěřitelné. Tady přesně platilo to přísloví 'Když nemůžeš, přidej.'"
Věděl jste hned, že vám vaše jízda bude stačit k prvnímu místu?
"Ne. Až když jsem projel cílem a viděl jedničku na tabuli, bylo to skvělý. Udělat ale chybu na posledním skoku, strašně by mě to mrzelo. Byl jsem totiž nakonec skoro o dvě vteřiny rychlejší, klidně jsem si na něj mohl dát víc času. Šel jsem tam dost do rizika."
Před tím posledním skokem vás navíc hlasitě hnali diváci, které strhlo vědomí, že jedete pro vítězství. Neměl jste v tu chvíli obavu z toho, jak na jejich hlasitou reakci zareaguje váš kůň, aby se třeba nezalekl a v klíčové chvíli poslední skok neshodil?
"Některé koně tohle rozhodit může, když lidi začnou povzbuzovat. Já sám jsem se tím nechtěl a nenechal rozhodit, znám to. Když závodíme doma v Čechách, lidi nás ženou. Dimarovi je čtrnáct let, už je to zkušený kůň a má za sebou spoustu vítězství. Jeho to nerozhodilo taky, spíš ho to možná ještě víc namotivovalo. Jakoby si řekl: Pojď, přelítnem ještě tenhle skok a jdeme slavit!"
Závěrečné dekorování a hlavně děkovačka byla příjemná nejen vám, ale i vašemu koni. Vypadalo to, že si ovace publika ve stoje při vítězném kolečku vyloženě užívá. Měl jste taky takový pocit?
"Jeho to baví. Při dekorování stojí jako beránek. Je to belgický kůň, ale českou hymnu už párkrát slyšel, tyhle momenty si užívá. Když lidi začnou tleskat, hned začne pelášit (usmívá se)."
Když se ještě vrátíme k dramatické koncovce rozeskakování: Možná klíčovým momentem závodu byla chyba Juana Carlose Garcii, který se po předposledním skoku ztratil v parkuru a musel si na poslední oxer najet hodně velký oblouk. Tím ztratil hodně času a třeba se připravil o vítězství. Už jste to viděl?
"Říkali mi, že se mu něco takového stalo. Kdyby si to uvědomil a otočil dřív, těžko říct, jak by závod dopadl. Ale měl jsem před ním nakonec náskok tří vteřin. Takže nevím, jestli to rozhodla tahle chyba, jestli by mu čas bez ní stačil…"
Jörne Spreheová za to ale vzala hodně. Jak se vám šlo do kolbiště s vědomím, že musíte zajet parkur nejen čistě, ale taky pod 40,92 vteřiny?
"Neviděl jsem ani jednoho jezdce, jen jsem slyšel ten čas. Tak jsem prostě vyrazil. Třetí překážka byla se štěstím, ta se kýve možná ještě teď (usmívá se). Už po základním parkuru jsem věděl, že Dimaro je dnes strašně rychlý kůň. Lekl jsem se malinko jen při kolmém skoku, při kterém jsem trochu ztratil a myslel si, že mi to nebude (časově) stačit. Ale dohnal jsem to. A i na tom posledním skoku ještě přidal."
V tu chvíli vám aplaudovaly tisícovky diváků. S jakým světovým závodem se dá olomoucká atmosféra srovnat, dá-li se vůbec srovnávat?
"Loni jsem vyhrál třeba derby ve Švédsku, tam jsou větší tribuny a bylo tam ještě více lidí. S tím se to dá srovnat, protože tady v Olomouci, kdyby měly tribuny třeba ještě o patnáct set míst větší kapacitu, naplnily by se. Vždyť lidi už se tady ani neměli kam vejít, je to neskutečné."
Kam díky tomu v kariéře tohle vítězství řadíte?
"Už v televizi jsem říkal, že jsem si vždycky přál vyhrát Světový pohár nebo Velkou cenu, když se ještě v Čechách jezdila. Nikdy se mi to bohužel nepovedlo. Několikrát se stalo, že jsem měl nejrychlejší čas, ale třeba jednu chybu. Nikdy to prostě nevyšlo do toho posledního detailu. Vyhrát před tímhle domácím publikem, to je teda něco! Vždycky, když tady vjedu do kolbiště, nakopne mě to na dvě stě procent. Je to skvělý pocit."
