Praha – Vzít, či nevzít sira Bradleyho Wigginse na Tour de France? Tohle  až téměř hamletovské dilema řešil v uplynulých týdnech šéf stáje Sky Dave Brailsford.

Froome, Porte, Nieve, Thomas, Kiryienka, Lopez, Eisel, Zandio a Pate, to je nakonec devítka jezdců, která by měla v černých dresech vládnout cyklistickému světu během vrcholu sezony. Bradley Wiggins chybí.

Šéf Sky šel s kůží na trh: Wiggins nejede

Pro holohlavého Brita to bylo rozhodování vskutku náročné, ale vzhledem k ne zrovna ideálnímu osobnímu vztahu hvězdného dua Froome-Wiggins se nakonec rozhodl obětovat část fyzické síly ve prospěch pohody v týmu.

Čtyřiatřicetiletý Wiggins začal velké úspěchy sbírat nejdříve na dráze. Na ni získal celkem tři zlaté olympijské medaile a nespočet titulů mistra světa, potom ale přesunul svou plnou pozornost ke královně cyklistických disciplín, přebudoval svou postavu, shodil sedm kilo (začalo se mu proto přezdívat Twiggo) a v roce 2009 dojel čtvrtý na Tour de France (hned za Armstrongem).

Rok na to přestoupil do nově vzniklé britské stáje Sky, v jejímž dresu se stal v roce 2012 historicky prvním Britem, který zvítězil na Tour de France. Necelé dva týdny po svém pařížském triumfu navíc zvítězil v časovce na domácí olympiádě.

Na konci roku 2012 byl Wiggins královnou Alžbětou II. povýšen do rytířského stavu a může si tedy před své jméno připisovat titul „sir“. Velká řada Britů začala silniční cyklistiku sledovat právě až díky jemu. Rodák z belgického Gentu je pro ně ztělesněním tohoto sportu.

Nenominovat takovou osobnost na Tour de France, která navíc startuje na britském území, vyžaduje proto značnou dávku odvahy a Brailsforda dostává pod enormní tlak ze strany fanoušků, médií i sponzorů. Na druhou stranu se dá tento krok pochopit.

Na neúčasti „Wigga“ v nominaci má totiž rozhodně největší díl viny jeho ne zrovna ideální vztah s devětadvacetiletým lídrem týmu a obhájcem žlutého dresu Chrisem Froomem. Vydejme se tedy po stopách vztahu, jež časem přerostl v otevřené nepřátelství a stojí za absencí staršího z dvojice na blížícím se „Grand Départ“.

Vuelta 2011

Hlavním cílem Wigginse v sezoně 2011 byl boj o vítězství na Tour de France, pád a zranění však tyto plány překazily. Proto se vydal s vítěznými ambicemi na španělskou Vueltu, kde měl k jeho pomocníkům patřit také tehdy širokému publiku ne příliš známý šestadvacetiletý Brit narozený v Keni jménem Chris Froome. Ten většinu roku zápasil s nemocí a do myslí cyklistických fanoušků se do té doby zapsal především díky MS v roce 2006, kde se ještě v keňském dresu krátce po startu časovky srazil s pořadatelem.

Wiggins si sice vedl relativně dobře, objevem závodu se však stal zvláštním, neurovnaným stylem jezdící Froome, který působil v ostrých španělských stoupáních lepším dojmem než jeho lídr, týmoví šéfové se však dlouho určené taktiky nechtěli vzdát. Froome sice nakonec přece jen dostal volnou ruku k útočení, už to ale nestačilo a nakonec skončil druhý pouhých 13 sekund za vítězným Cobem. Wiggins dojel celkově třetí.

Tým Sky tak „prokaučoval“ svou šanci na první vítěznou Grand Tour ve své krátké historii. Přesto se po španělském závodě nezdálo, že by mezi britskou dvojicí měl být nějaký problém. Jenže zdání občas klamou...

Tour de France 2012

V dalším roce už Froome coby vycházející hvězdička světového pelotonu měl krýt Wigginsovi záda na Tour, ušité vytáhlému ostrovnímu jezdci vyloženě na míru. „Stará dáma“ totiž zahrnovala neobvykle vysoké množství časovkářských kilometrů, málo horských dojezdů a když se k tomu přidala absence Contadora kvůli trestu za doping, dávalo to dohromady ideální předpoklady pro vítězství bývalého dráhaře.

Tým Sky dominoval celé sezoně, Wiggins vyhrával jeden etapák za druhým a Froome mu byl stále po boku. Jejich černé trikoky na většině závodů opanovaly stupně vítězů a nejinak tomu bylo na červencové „Staré dámě“, od té doby se pro za sebe seřazenou sestavu britské stáje vžilo označení „skytrain“.

Jenže tenhle vlak nebyl tak úplně stoprocentní. A to přesto, že Wiggins v Paříži oblékl žlutý dres Froome byl nakonec druhý. Wiggins děkoval svému parťákovi za pomoc a sliboval, že mu jeho práci napřesrok vrátí. Skutečnost? Trochu jiná. Již v průběhu závodu bylo možné zaznamenat, že to mezi ústřední dvojicí jaksi drhne.

Froome projevuje frustraci

Když se v úplném závěru cílovém stoupání sedmé etapy na La Planche des Belles Filles Froome odpoutal od svého lídra, aby ukořistil etapový primát, bylo to nečekané, ale ještě to nikdo moc neřešil.

V sedmnácté etapě by si ale nepohody v týmu všiml jen slepý. V posledním horském dojezdu devětadevadesáté Tour táhl tradičně Froome peloton vstříc posledním kilometrům stoupání na Peyragudes s Wigginsem ve žlutém na zadním kole. Několikrát však nečekaně zrychlil, aby svého lídra odpáral a doprovodil to otáčením a teatrálními gesty ve stylu „Tak přidej, sakra!“.

Froome tak viditelně ventiloval svou frustraci pramenící z vědomí, že jej od žlutého dresu dělila jen změna týmové strategie. Nutno dodat, že týmové role byly od počátku známy a domestik by si podobná gesta dovolovat neměl, jsou totiž jednoznačnou známkou neloajality.

Giro 2013

Před sezonou 2013 Brailsford prohlašoval, že jeho tým bude útočit na výhru ve všech Grand Tour a role určil takto – stou Tour pojede vyhrát Froome, Wiggins se zhostí úkolu ovládnout Giro a v červenci oplatí podporu svému týmovému kolegovi.

Ještě předtím vyšla ale Wigginsova autobiografie „Můj čas“, kde se otřel o Frooma, který podle něj nemá dostatečné cyklistické kořeny a snad ani neví, kdo to je Eddy Merckx (v Africe, kde vyrůstal, se to asi moc neřešilo). Froome vrátil sokovi úder o rok později a v připravované autobiografii si má stěžovat, že se Wiggins moc neměl k vyplacení podílů na získaných prémiích z Tour 2012. Ale zpět do jara 2013.

Sir Bradley se připravoval na Giro a do mediálního prostoru pouštěl informace o tom, jak moc si při soustředěních na Kanárských ostrovech „dává“. Zároveň se však z jeho vyjádření dalo odhadnout, že mu „odsunutí“ na Giro nebylo úplně po chuti a vlastně se mu tam ani moc nechce, naopak „Starou dámu“ by si nechal ujít jen velmi nerad.

Wiggins zahodil kolo i svojí kariéru ve Sky

Na Okolo Trentina, tradiční generálce na Giro, dojel až pátý, tedy za hlavním soupeřem pro růžový závod Vincenzem Nibalim. Symbolickým se pak stal okamžik v jedné z etap Trentina. Wiggins tehdy kvůli technickým problémům sesedl ze svého bicyklu, který následně vztekle odhodil na zem. Tím jakoby definitivně odhodil svou kariéru velkého etapového závodníka.

Na samotném Giru se Wiggins sice držel v popředí výsledkových listin, výkon na vítězství to však nebyl. V jedné z deštivých etap nechtěl riskovat a na největší konkurenty ztratil více než minutu stejně jako jeho vrchní domestik Rigoberto Urán, který na něj musel čekat. Brit prostě nevypadal, že by o růžový trikot skutečně stál, a po jedenácté etapě závod vzdal, údajně pro nemoc.

Kvůli tréninkovému manku se pak neobjevil ani na Tour de France, kde Chris Froome slavně zvítězil. Už tehdy se však spekulovalo o tom, že za neúčastí obhájce ve francouzském závodě stojí spíše drhnoucí vztahy s novým lídrem nejen pro Tour, ale celé stáje Sky.

V průběhu léta si Wiggins vytyčil za cíl zvítězit na MS v časovce a údajně nabral zpět kila shozená před sezonou 2009. Na světovém šampionátu byl však Tony Martin lepší a Brit se musel spokojit „jen“ se stříbrem.

Návrat na dráhu?

Na podzim se pak „Wiggo“ nechal slyšet, že už se nechce ucházet o pódia velkých etapových závodů, protože ho to v posledních letech stálo mnoho úsilí, odloučení od rodiny a rád by se zaměřil na časovky a zase se postupně začal vracet i k dráhové cyklistice. Na jaře letošního roku ovšem do světa ohlásil: „Jsem zpět ve formě a na váze, jakou jsem měl v roce 2012.“

Svá slova pak dokázal galapředstavením na závodě Okolo Kalifornie. Sportovní ředitel Sky Arvesen v té době tvrdil: „Bradley vyhrál Tour před dvěma lety, letos se startuje v Británii, samozřejmě by pro nás bylo skvělé mít jej tam s sebou.“

Nedlouho po Arvesenově prohlášení však Wiggins ponechal stranou všechnu svou loajalitu k zaměstnavateli a ve vysílání BBC si postěžoval, že na Tour nepojede, protože jej tam Chris Froome nechce, přestože by mu rád pomohl k vítězství. Navíc naznačil, že bude chtít přestoupit do jiného týmu.

Wiggins dobře věděl, že si tímto prohlášením směrem ke svému zaměstnavateli nepomůže, zato tak vědomě dostal jak Frooma, tak šéfa Brailsforda pod obrovský mediální tlak.

Překvapivá podpora LeMonda

„Nemůžu uvěřit, že v týmu není místo pro bývalého vítěze Tour de France, vždyť Bradley může být lepší než spousta jiných jezdců, které Sky má,“ našel Wiggins podporu u trojnásobného šampiona Tour Grega LeMonda.

A přisadil si také šéf týmu Tinkoff-Saxo Bjarne Riis: „Sky si samozřejmě může dělat, co chce, mám ale silný pocit, že bude velká chyba, pokud Wigginse na Tour nevezmou.“

„Navzdory dojmům, které mohly vzniknout, týmová sestava ještě není vybrána,“ reagoval na Wigginsův výstup Brailsford a dodal: „O sestavě rozhoduje týmové vedení, nikoli Froome.“ Jak rozhodla už bylo napsáno v úvodu.

Analogie z minulosti

Na Wigginsovu nenominaci byl dotázán i spolufavorit „Staré dámy“ Contador. Ten byl ve svém prohlášení o poznání zdrženlivější než jeho šéf Riis, má totiž za sebou zkušenost z Tour 2009, kdy v dresu Astany startoval společně s Lancem Armstrongem, který se příliš netajil ambicemi převzít velení.

Při své cestě za triumfem tehdy Contador musel porazit soupeře i část svého týmu, která stála za Texasanem, Astaně tehdy navíc šéfoval Armstrongův oblíbený šéf Johan Bruyneel.

Ale pozastavme se ještě u vyjádření Grega LeMonda, které je poměrně překvapující. I on si totiž prošel podobnou zkušeností jako Contador a Wiggins. V druhé půli 80. let závodil za stáj La Vie Claire po boku pětinásobného vítěze Tour Bernarda Hinaulta a musel se rovněž kromě soupeřů vyrovnat i s tlakem ze strany týmového kolegy.

Jak LeMond v roce 1986, tak Contador v roce 2009 nakonec Tour vyhráli, ale kdyby mohli, určitě by si rádi odpustili boj se sokem uvnitř vlastního týmu. Právě toho chce Brailsford svého lídra ušetřit, pohoda uvnitř týmu však bude draze vykoupena enormním tlakem britských médií a fanoušků.

Až následující tři týdny ukáží, zda se šéf týmu Sky rozhodl správně.