S týmem jste na soustředění ve Španělsku. Jak probíhá?
Všechno je zatím v pořádku. Žádné zdravotní problémy, skvělé počasí. Líbí se nám tu a všechno jde podle plánu.
Kolik času přes rok strávíte kvůli cyklistice mimo domov?
Většinu času (úsměv). Každý rok se seberu a na jaře jsem měsíc nebo dva někde v teple, v Chorvatsku, ve Španělsku nebo jinde. Najezdím kilometry a potom lítám po světě, objíždím závody. Jsem pořád na cestách.
Jak dlouho trvá soustředění na začátku roku?
Soustředění, na kterém jsme teď, trvá dva měsíce. Jak už jsem říkal, jde tady hlavně o najetí kilometrů a získávání základu pro sezonu. Postupně přidáváme silové a intervalové tréninky, ale zpočátku jsou to hlavně dlouhé tréninky s mnoha kilometry.
Zkuste popsat běžný den takového soustředění.
Je to už taková rutina. Ráno vstaneme a jdeme si hned zacvičit, asi na půl hodiny. Potom si dáme strečink, posnídáme a máme krátkou přípravu před tréninkem. Ten trvá tři až šest hodin, někdy více. Po něm máme většinou masáže, strečink a porady nebo zhodnocení tréninků. Říkáme si, co budeme dělat zase další den.
Je těžké takovou rutinu vydržet dva měsíce?
I když jsem doma, mám pořád ten samý harmonogram. Takže jsem rád, že můžu takhle někam vyjet na soustředění. Rodina mi chybí, ale tady jsem zase s jinými lidmi, změna prostředí i lidí je občas potřeba. Těším se domů, ale i tady je to fajn, možná by to mohlo být i delší (úsměv).
Dá se tato časově náročná příprava kombinovat se školou?
Studuju střední obchodní školu a je to o dohodě s učiteli. Před odjezdem na soustředění jsem je prosil, aby mě co nejvíce zkoušeli a aby mi dali co nejvíce testů. Chtěl jsem nasbírat co nejvíce známek, abych pak kvůli absenci nemusel dělat speciální zkoušky. Vždy se s nimi domluvím, už to mám ve škole vyřízené. Svými výsledky jí vlastně také dělám reklamu.
Říká se, že ve vaší věkové kategorii se sportovec rozhoduje, jestli odevzdá sportu všechno a zůstane u něj, nebo se vrhne jinam. U vás je to už pevně nastavené, anebo o tom občas přemýšlíte?
Mám v hlavě jasno v tom, že chci pokračovat. Vím, že to nebude lehké, protože mám hodně kamarádů, kteří v této kategorii skončili, i když byli dobří. Je to pro mě i taková motivace, musím vydržet. Věřím, že se přizpůsobím a budu se pořád zlepšovat.
Když jste byl mladší, údajně jste některé závody a tréninky oplakal. Cyklistika vám připadala příliš náročná?
Ano, můj bývalý trenér pokaždé vzpomíná, jak jsem si tu cestu vyplakal. V mladších kategoriích jsem byl možná přecitlivělý, když mě začalo něco bolet (úsměv). Ale to už mě naštěstí přešlo, už tu bolest zvládám.
Vloni jste se stal mistrem Slovenska v časovce a v silničním závodě jste byl na druhém místě. Jsou to zatím vaše největší úspěchy?
Dá se to považovat asi za největší úspěch. Jezdím už dlouho, ale až minulý rok se mi povedlo ten titul získat. Hodně si toho cením.
Ve fyzických testech údajně dosahujete výkonnostních hodnot jako jezdci ve World Tour. Jakou hodnotu pro vás tyto výsledky mají?
Moc to neřeším. Výsledky jsem měl fajn, ale testy o ničem nerozhodují. Ukázaly jen, jak na tom výkonnostně jsem, možná je to předpoklad, že se můžu posunout ještě dál, že to má smysl. Ale že bych to bral jako bernou minci, jako nějaký rozhodující faktor, to se nedá říct. Všechno důležité se ukáže až v závodech.
Vedle fyzické připravenosti hraje značnou roli i psychika. Je to tak?
Přesně, na závodech jsem s ní míval dost problémy. Většinou jsem se na domácích závodech neuměl srovnat s velkými očekáváními od ostatních. Byl jsem z toho takový nesvůj, dal jsem si do hlavy, že musím vyhrát. Více jsem musel, než jsem chtěl, a doplatil jsem na to. Teď už si ze závodů nedělám těžkou hlavu. Nějak bylo, nějak bude.
Navzdory tomu, že je vám teprve 18 let, se o vás pomalu mluví jako o novém Peteru Saganovi. Jak se s tím srovnáváte?
Nevím, co na to povědět (úsměv). Určitě nejsem takový talent. Peter měl už v mém věku úplně jiné výsledky, byl mnohem lepší. Ale samozřejmě doufám, že půjdu stejným směrem jako on.
Vzhlížíte k němu jako ke svému vzoru?
Jednoznačně. Dokázal až nemožné věci, musí to být můj vzor.
Byly pro vás jeho úspěchy určitou motivací už v mladším věku?
Rozhodně pro mě byl motivací, ale snažil jsem se věnovat sobě. Velkým vzorem byl pro mě i starší bratr Adrián, který byl také velmi úspěšný. Ale Peter je na Slovensku mimořádně populární, podle mě mezi sportovci vůbec nejpopulárnější. To, co dokázal, má zvuk po celém světě.
Saganova dominance je především ve spurtech. Jakým typem jezdce jste vy?
Pořád se trochu hledám. Záleží, jaký mám na závodech den. Někdy se mi daří dobře a vydržím v kopcích s těmi nejlepšími vrchaři, jindy umím zase zajet dobrou časovku nebo zaspurtovat. Bylo by fajn zjistit, v čem jsem nejlepší, a specializovat se na to.
Vaším oblíbeným závodem je jarní klasika Paříž - Roubaix. Že by z vás byl tedy klasikář?
Spousta lidí to o mně říká. Že bych na to měl postavu i váhu. Ten závod se mi líbí, protože je velmi specifický. Hodně závodníků ho nedokončí a mně se to mezi juniory dvakrát povedlo, přestože jsem pokaždé spadl. Bylo by fajn, kdyby ze mě byl klasikář. Sedí mi odjet krátké kopce a potom zaspurtovat.
Za cíl si údajně kladete stát se domestikem týmu ve World Tour. Role pomocníka největších hvězd by vám vyhovovala?
Je to můj cíl, protože lídra poznáte už v mládežnické kategorii. Vítězí v závodech světového formátu, což se mi nikdy nepodařilo. U domestika se nikdy neví, kdo jím může být. Je to o tom, aby se člověk zmáčkl. S mým novým trenérem panem Mikšíkem jsme na dobré cestě, a pokud budeme trénovat systematicky, věřím, že se budu zlepšovat.
Máte v profi pelotonu mezi domestiky svého oblíbence?
Nejvíce se mi líbí asi Michał Kwiatkowski z týmu Sky. Ten umí zajet na hraně, totálně se zmáčknout pro celý tým, máknout pro Chrise Froomea nebo Gerainta Thomase. Jeho styl se mi líbí asi nejvíce.
Co pro vás bude vrcholem nadcházející sezony?
Zase to bude mistrovství Slovenska a závody Světového poháru, kterých je v plánu hodně, ale zatím se řeší, jestli na nich budeme závodit. Doufám, že ano. Velkým cílem je samozřejmě i mistrovství Evropy a mistrovství světa do 23 let.
