reklama
 
 

Cyklistika se změnila, říká Padrnos. Více spoléhá na matematiku, závodění ubývá

21. 2. 2019 7:31
Jako cyklista vyhrál Závod míru a jezdil za nejlepší stáje Saeco, Lampre a US Postal. V letech 2002 až 2005 pomáhal na Tour de France k (později odebraným) titulům Lanci Armstrongovi. Pavel Padrnos prožil bohatou kariéru a nyní předává své zkušenosti dorůstajícím jezdcům jako sportovní ředitel Topforex Lapierre.

Druhým rokem působíte jako sportovní ředitel cyklistického týmu Topforex Lapierre, který se specializuje na výchovu mladých jezdců. Co tvoří náplň vaší práce?

Primárně je to vyhledávání jezdců a vytváření jejich závodního programu. To je priorita, protože podle nás dělají kvalitu týmu kvalitní závodníci, ale také dobrý závodní program. Na závodech se pak pohybujeme ve více lidech, nemůžu být všude, ale jinak je to vesměs jako při velkých akcích, kdy jede sportovní ředitel při závodě v autě přímo po trati.

Co vás baví na práci s dospívajícími cyklisty?

Načerpal jsem za svou kariéru nějaké zkušenosti. Mám určité možnosti a kontakty, můžu pomoct týmu dostat se na vybrané závody. Využívám toho, co jsem dělal celý život a co mě bavilo. To mě na tom baví.

Navenek možná není práce v týmu kategorie do 23 let tolik vidět, ale cítíte pak zadostiučinění, když se některý z jezdců prosadí výše?

Když se na to podíváme z hlediska situace u nás v Česku, je to určitě nejkomplikovanější kategorie. Máme juniory a mladé kluky, kteří se dokážou prosadit. Ale z této kategorie do 23 let už se přechází k mužům a zde se objevuje problém. Podle nás je to tím, že kluci v tomto věku nejezdí kvalitní závody. Snažíme se jim pomoct, jsou vlastně v období, které je v životě sportovce nejdůležitější. Rozhoduje se, jestli se bude dál věnovat sportu, anebo se vydá cestou jiné práce či vzdělání.

Mladí cyklisté týmu Topforex Lapierre jsou na soustředění ve Španělsku:

Má cyklistika svá specifika, kvůli kterým je rozhodování, zda u ní zůstat, pro sportovce těžší? Například celoroční cestování po různých závodech a týmových soustředěních.

Myslím, že to platí pro všechny sporty plošně. Mezi 19. a 22. rokem musí udělat sportovec rozhodnutí a podle mě je jedno, jestli jezdíte po světě, nebo po zápasech v republice. Vždycky je to o sebekázni a odříkání.

Jak vznikl tým specializující se na výchovu dospívajících jezdců? Existuje v Česku ještě nějaký další?

Každá velká stáj na úrovni World Tour (nejprestižnější cyklistický seriál) má nějakou farmu a u nás už takový model byl v rámci stáje Etixx. "Malý Etixx" tehdy vedl Petr Kováč. My svým způsobem ten model přebíráme, připadá nám funkční i bez primárního vztahu na velký tým, který my nemáme. Ale i bez této návaznosti se snažíme nabídnout profesionální prostředí. Organizace, logistika a práce personálu se závodníkem je velmi podobná.

Profilují se u vás mladí jezdci ve sprintery, vrchaře a podobně, anebo už do kategorie do 23 let přicházejí s určitým zaměřením?

Téměř každý jde do této věkové kategorie s jistou profilací. Ze sprintera asi těžko uděláte vrchaře, typy závodníků se liší svým somatotypem, mají jinou stavbu těla i jiné požadavky na vlastní výkon. My už se s nimi snažíme pracovat na daných předpokladech, zlepšovat je v tom, v čem jsou dobří, aby patřili mezi nejlepší.

Přetřásá se jméno osmnáctiletého Slováka Adama Foltána, který má ve svém věku výtlak wattů na kilogram jako jezdci World Tour. To znamená, že by se s nimi teoreticky mohl výkonnostně rovnat?

Jedna věc je laboratoř a to, co vám posílají dnešní vymoženosti a přístroje, ale kvalitní závodník si musí závody objet, získat zkušenosti, nasát to a umět svůj výkon ukočírovat. Vstupuje do toho faktor psychiky, nedá se říct, že kdo má dobré watty a dobrý výkon, je automaticky dobrý závodník. Je to zatím jen předpoklad, aby se mohl posunout dál.

Je to předpoklad, kterému asi nesmí v hlavě příliš podlehnout, že?

Od toho máme v týmu pana trenéra Jiřího Mikšíka, který s ním pracuje. Závodník je od toho, aby závodil, aby to, co natrénoval, prodal právě v závodech. Uspokojující výsledky v tréninku ještě tolik neznamenají samy o sobě. Uvidíme, kam se to posune dál, jak to prodá v závodech.

Když odhlédneme od vašeho týmu, jak vidíte budoucnost české cyklistiky? Romana Kreuzigera nebo Zdeňka Štybara by mohla pomalu zastoupit nová jména.

Určitě bych zmínil Petra Vakoče, což už je podle mě hotový závodník. Je první na ráně, kdo by měl dělat výsledky a dále držet českou cyklistiku. Uvidíme, kdo nastoupí z mladých kluků. Přidal bych ještě Jana Hirta, což je klasický etapový jezdec. Česká cyklistika pořád kvalitní závodníky má.

Od vašich dob prošla cyklistika určitou změnou. Je teď z vašeho pohledu taktičtější a týmovější?

Pokud se budeme bavit o největších závodech Grand Tour, které dělají cyklistice výbornou reklamu, je to opravdu týmový sport. Bez týmu je skoro nemožné vyhrát, je to striktní. Na velkých klasikách funguje také určitá spolupráce, ale už tam vstupuje větší faktor náhody.

Jde to s dobou? Všechno se detailně analyzuje a tým během závodu řídí direktoři, udílejí pokyny.

Je to něco jako formule 1, poptávka po rychlosti. Dělá se pro to všechno, optimalizuje se výkon. Je vidět snaha, aby nedocházelo k výkyvům, kdy by někomu "došlo". To je vidět čím dál méně, měří se tep, používají se wattmetry a snaží se tomu předcházet. Ubývá špatných dnů, které by ovlivnily celý závod cyklisty. Je to větší jistota, možná se méně závodí.

Ubývá případů, kdy by závodníkovi "došlo", ale ubývá také případů, kdy třeba jednorázovým únikem rozhodne etapu.

Lidský faktor tam pořád je, ale velkou roli hraje pravděpodobnost a matematika. Kouč dávkuje informace z auta, je to hodně na něm, na jeho odhadu. Pořád se ale může cyklista špatně vyspat, může se stát cokoliv jiného.

Vzpomínáte ještě někdy na vaši kariéru? Na co nejvíce?

Moc nevzpomínám, protože už si to skoro nepamatuju, ale určitě by to byl můj první profesionální rok v Itálii. V roce 1996 jsem podepsal první profesionální smlouvu a přišel jsem do prostředí, které jsem neznal. Kultura cyklistiky v Itálii byla i je na nejvyšší úrovni. US Postal byl postavený trochu jinak, více na marketingu. Amerika je v tomhle jiná a zase to byla nová zkušenost. Největší zážitky mám z těch prvních let v Itálii a potom v US Postal.

Jak vnímají cyklistiku v Itálii?

Má obrovskou sledovanost, je to úplně na jiné úrovni než v Česku. Více se o cyklistice mluví a píše, více lidí se o ni zajímá.

Ptají se vás mladí jezdci z týmu Topforex Lapierre na vaši kariéru?

Už mě jako jezdce neznají (úsměv). Jsou to až příliš mladí kluci.

Cyklistický tým Topforex Lapierre tvoří: Roman Lehký, Jiří Petruš, Hynek Palička, Petr Klabouch, Tomáš Čapek, Jonáš Březina, Karel Kuba, Adam Foltán, Martin Kohout, Vojtěch Řepa, Matěj Blaško a David Andrle, syn bývalého elitního jezdce Reného Andrleho, který je spolu s Padrnosem sportovním ředitelem stáje. Šéfem týmu je Radim Kijevský.

autor: Ondřej Zoubek | 21. 2. 2019 7:31

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama