Běžecké lyžování hledá cestu z propadliště. Hojná léta nám spíš uškodila, tvrdí Máslo

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
2. 2. 2016 13:23
České běžecké lyžování je ve výsledkovém útlumu. Ač má poměrně širokou členskou základnu, českým reprezentantům se na mezinárodní scéně nedaří. Projevilo se to i na nedávném Světovém poháru v Novém Městě na Moravě, který krom lepších výsledků trpěl i diváckým nezájmem.
Petra Nováková
Petra Nováková | Foto: Svaz lyžařů ČR

Praha - České běžecké lyžování neprožívá zrovna příjemné období. Martin Jakš je po dvaceti závodech Světového poháru až na 34. místě a v ženách Petra Nováková jen o čtyři příčky výš.

To jsou ti nejlepší čeští reprezentanti, protože Lukáše Bauera i Evu Vrabcovou-Nývltovou v letošní sezoně výrazně přibrzdily zdravotní problémy. A další běžci, kteří by se mohli prosadit ve velkých mezinárodních soutěžích, zatím neexistují.

Medaile jen po velké dřině 

Proč k této situaci došlo a kudy vede cesta k návratu do někdejších úspěšných časů, jsou otázky, na které hledají odpověď i ti nejpovolanější. Přitom nejde jen o připomenutí triumfů Lukáše Bauera či Kateřiny Neumannové.

Například na olympijských hrách v roce 1988 v Calgary na startu tří běžeckých závodů bylo šest reprezentantů a štafeta si doběhla pro velice cenný bronz, když porazila i hvězdná kvarteta ze Švýcarska a Itálie. Nejen na tuto medailovou radost vzpomíná 52letý Pavel Benc, který se stará o zázemí sportovců v Dukle Liberec.

"V roce 1984 po olympiádě v Sarajevu bylo tehdy ještě československé běžecké lyžování mužů na odpis. Tvrdilo se, že tato disciplína nemá budoucnost. Jenže trenérského žezla se ujal Bohouš Rázl a doslova z beznaděje dokázal během několika let vytvořit tým, který dokázal měřit své síly se světovou konkurencí. Avšak cesta k této úrovni byla velice náročná, vedla jen přes tvrdou práci. S výjimkou několika víkendů jsme nebyli doma 200 dnů v roce, ale přineslo to nemalý efekt. Dnes někteří reprezentanti chtějí peníze, aby je použili tak, jak sami uznají za vhodné. Asi už mám jiné myšlení, nejsem možná dostatečně progresivní, ale pořád platí, že úspěchu se dosáhne jen velkou dřinou pod taktovkou trenérské osobnosti,“ tvrdí účastník čtyř olympijských her a vlajkonoš československé i české výpravy.

V Dukle Liberec, v níž je základ současné české reprezentace, se v posledních týdnech rozhodli změnit celý program přípravy a jít kdysi osvědčeným směrem: všichni pod jednou střechou.

"Připravujeme novou koncepci, jejímž cílem je celý reprezentační kolektiv stmelit, vytvořit partu plnou důvěry, táhnout za jeden provaz. Aby rodiče i sportovci měli důvěru k trenérům a tatínkové se nesnažili své syny urychleně přepínat, což se nevyplácí. Přejdeme na společná soustředění, a pokud se to někomu nebude líbit, tak má do reprezentace zavřené dveře. Větší pozornost budeme věnovat také medicíně. Třeba za přípravou místo do Itálie pojedeme do šumavského Zadova s lepším lékařským servisem. A do A-týmu se dostanou je běžci, kteří obstojí v závodech se světovou konkurencí, které bude zdobit dobrá výkonnost a příkladný přístup k tréninku,“ zdůrazňuje Aleš Máslo, sportovní ředitel úseku běžeckého lyžování.

Sponzoři je drží nad vodou

Před týdnem se v Novém Městě na Moravě uskutečnil závod Světového poháru, na němž se českým zástupcům ani v domácím prostředí moc nedařilo. Nejlepší z mužů Jakš dojel dvacátý a z žen Nováková osmatřicátá. Také divácká kulisa byla chudší, než se čekalo.

"Žďárské listy si před dvěma lety návštěvnost deseti tisíc diváků pochvalovaly a letos ji, nepochybně v porovnání s biatlonem, nazvaly propadákem. Menší divácký zájem samozřejmě nejvíc ovlivnily letošní výsledky, které nejsou dobré. Potom je určitým paradoxem, že hojná léta nám spíš ublížila, protože špičkoví reprezentanti měli výborné podmínky, ale o dost horší už jejich nástupci. Navíc se nečekalo, že Bauer i Vrabcová skončí letos na marodce, a tím je určitý propadák ještě větší,“ vysvětluje funkcionář.

"Nelze se této nepříjemné situaci příliš divit. Čekalo se, že přísun medailí bude automaticky pokračovat. Jenže za úspěšnou generací se ta další úplně ztrácí. Nejsme tak silní, abychom ji udrželi. Všechno je nahodilé a hodně závisí na tom, kolik kdo dostane od státu peněz. Neexistuje žádný systém sportu. Jen díky Dukle Liberec a sponzorům, kteří běžcům dlouhodobě fandí, se tato disciplína ještě drží nad vodou,“ nešetří Benc kritickými slovy.

"Chci jen dodat, že do roku 1989 sportovce podporoval stát, včetně zdravotní péče, což skončilo. Dnes sice míří peníze na talenty, ale chybí provázanost se sportovními třídami. Zcela nepodchycena je žákovská oblast a není ani centrální zdravotní program. Dřív byli sportovci velice často a pravidelně pod lékařským dohledem, zatímco dnes musejí stačit jen kluboví lékaři. Proto také registrujeme i dost různých onemocnění,“ dodává ředitel.

Vzpomínky na střediska

Samostatnou kapitolou, která ve vývoji mladé generace hraje obrovskou roli, jsou trenéři. Někdejší tréninková střediska mládeže a na ně navazující střediska vrcholového sportu jsou už minulostí, ale stále se na ně s vděčností vzpomíná a nabízejí srovnání se současnými sportovními centry mládeže.

"V těchto střediscích působili odborníci a považovali to za čest, že jim tato činnost byla svěřena. V dnešních centrech mládeže jsou trenéři, kteří se o své svěřence starají jen při tréninku, ale pak už jim pozornost nevěnují. Chce to najít i vychovatele, ale to neumíme, nebo ho nedokážeme správně zaplatit,“ prozrazuje Benc ze zkušeností.

"Žijeme v jiné době plné počítačů, mobilů či tabletů a někteří trenéři nejsou ve své činnosti s mládeží dostatečně důslední. Na jejich obhajobu chci však říci, že četní jejich svěřenci v žákovském i dorosteneckém věku neznají základní pohybové cviky, kotoulem počínaje,“ připomíná funkcionář.

"Dnes chodí na tréninky s dětmi často rodiče, kteří sice přinášejí i peníze, ale zároveň mnozí z nich nechtějí dlouho čekat, až se jejich syn naučí vše potřebné, a snaží se, aby už v útlém věku byla jejich ratolest úspěšná. Nutí je po tréninku do další náročné přípravy, kterou už dítě nezvládne a s lyžováním třeba i skončí. A trenéři? Místo toho, aby se věnovali svým povinnostem, tak řeší řadu věcí, do kterých jim nic není,“ říká Benc ze zkušeností.

Čtyři naděje mezi juniory

Problémů, které má české běžecké lyžování, a určitě nejen toto sportovní odvětví, není málo. Cesta ze současného propadliště bude hodně trnitá, ale mezi kritickými hlasy lze najít i trochu optimismu.

"Máme dost početnou členskou základnu, což prozrazují čísla. Chlapců a děvčat do 18 let máme 2163, celkem členů 4253. Závodníků v žactvu je 1237, v dorostu 421 a juniorů s dospělými 984. Největší pozornost soustředíme na tým do 23 let, ale i mladší kategorie, počínaje žáky. Potenciál tam nechybí, jen je potřeba s těmito nadějemi intenzivně pracovat. Závody Světového poháru v Novém Městě nám potvrdily, že máme čtyři velice nadějné juniory. Jedničkou je Michal Novák, stále se zlepšuje Petr Knop, z děvčat pak Anna Sixtová a Kateřina Janatová. K cíli, kterým je úspěšné vystoupení ve Světovém poháru  je potřeba dojet přes Český a Kontinentální pohár, tedy postupně, bez sebemenšího nějakého urychlování,“ uzavírá svůj pohled do problematiky běžeckého lyžování Aleš Máslo.

"Pokud se to podaří, tak třeba za čtyři či pět let budeme někomu na mezinárodní scéně zase tleskat,“ usmívá se Pavel Benc.

 

Právě se děje

Další zprávy