A.cz: Dosáhl jste významných milníků. Asistoval jste na svůj čtyřstý gól a připsal si šestistý kanadský bod za Znojmo. Sledujete své statistiky?
Syn mi to hlídá. Když se to ale začalo blížit, vnímal jsem to i já. Nerad na to myslím, protože pak se trápím. Podobně jako s tím dvoustým gólem, který mě snad brzy čeká (smích). Už bych ho chtěl konečně vstřelit, ale možná je to zakleté tím, jak nad tím přemýšlím. Vzpomínám si na Marka Urama, který čekal na svůj stý gól za Znojmo asi dvacet kol. Z čistých šancí ho nedal, ale pak tam hodil takovou bramboru zpoza branky. Chci ten milník zlomit a jít dál.
Fanoušci vám k tomu jubileu připravili transparent, kde jste byl vykreslen do podoby krále. Poznal jste se?
Ano. Chtěl bych jim za to poděkovat. Udělali mi obrovskou radost. Jsem rád, že si na mě vzpomněli a připomněli mi to. Jsou zážitky, které se v životě nezapomínají, a tohle bude rozhodně jeden z nich.
Jak jste se cítil, když jste vstupoval na led a uviděl jste se v královské koruně?
Bylo to krásné a hřálo mě u srdce. Zároveň jsem si ale říkal, že to utkání musíme zvládnout, protože ten transparent dal určitě hodně práce a starostí. Chtěl jsem je potěšit výhrou a výkonem. To se povedlo.
Máte nějaký vysněný milník, ke kterému byste se ještě rád posunul?
Nemám. Jsem rád za ta čísla, která mám. Nedávno mi spoluhráč Marek Biro dal článek ze slovenských novin, které se věnovaly mým statistikám. Schoval jsem si ho, protože jsem tato čísla ani já neznal. Jsem vděčný za každý bod, který udělám. Když se pak někdy za tou svojí kariérou ohlédnu, myslím si, že nebudu zklamaný. Ještě ale pořád hraju a ta čísla chci navyšovat.
Těch sto bodů jste udělal za jeden a půl sezony. To je ve vašem věku obdivuhodné…
(smích) Není to špatné. Kdyby to šlo takovým tempem dál, tak to bych se sakra divil. Nechávám tomu volný průběh. Bude záležet na zdraví. Jsem rád v kolektivu mezi mladými kluky. Snažím se jim poradit, něco je naučit… Když je zle, tak umím i zakřičet nebo namotivovat. Myslím si, že mě berou a jsou rádi, že v té kabině jsem.
Štědrý večer bez tradičního kapra
EBEL liga je během Vánoc hodně nahuštěná. Stíháte vůbec shánět vánoční dárky?
Má to na starosti manželka. Peče vánočku, chystá stromeček… Těch zápasů je opravdu velmi hodně a Vánoce slavíme především kvůli dětem. Když si to ony užívají a jsou spokojené, mám pak také úsměv na tváři. Manželka je v tomto ohledu příkladná, připraví doma pravou vánoční pohodu. Užívám si to, a když se dá, tak se podívám i na nějakou tu pohádku.
U štědrovečerní večeře u Pucherů nechybí kapr a salát?
Vadí mi kosti v rybě, takže já si kapra nedávám. Letos jsme zkusili filet z kapra, bramborový salát i rybí polévku si ale k tomu samozřejmě dávám s ostatními. Je to taková klasika. Na večeři chodíme ke tchyni.
Zobnete si i nějaké cukroví?
Přiznám se, že to moc nejím. Sem tam si něco dopřeju, například linecká kolečka. Když jsou domácí, tak je mám rád. Jinak ale na sladké moc nejsem.
Musíte se ve vašem věku hlídat? Dodržujete nějaký jídelníček?
Že bych měl nějaký speciální, to ne. Když vidím, že přibírám, tak tu stravu upravím. Vynechám třeba chleba. Dokážu na váze během čtrnácti dnů zapracovat.
Soutěž se nezastaví ani na Nový rok. Tradičně hráváte venkovní zápas…
Bylo to pro mě překvapení, ale už jsem si zvykl. Hrajeme 30. prosince i 1. ledna. To jsem nikde jinde nezažil. Silvestr oslavím tím, že si ťuknu šampaňským a jdu spát, protože ráno se cestuje. Nejde ponocovat. Jsme ale profesionálové a tu oslavu musíme oželet. Nedělá mi to problém.
První šestka je pro Orly priorita
V posledních zápasech se Znojmu poměrně daří. Potvrzuje se vzestupná forma?
Pevně věřím, že ano. Říká se, že prosinec je nesmírně důležitý, neboť se hraje spousta zápasů, a tím pádem i o hodně bodů. Sice vítězíme jen o gól, ale jsem rád, že ta utkání zvládáme. Potvrzuje se síla mužstva, že bojuje až do konce a dokáže ten výsledek udržet. Výborně chytají i gólmani. První šestka je naše priorita.
Už jste nakousl, že ty výsledky jsou velmi těsné. Je to pro hráče náročnější?
Hokej je celkově náročný, ale když je stav o gól až do posledních sekund, je ten zápas pořád otevřený. To, že by to bylo náročnější oproti loňsku, kdy jsme sem tam vyhrávali vyššími rozdíly, bych neřekl. Musím přiznat, že se cítím v posledních zápasech dobře a nevadí mi, že ta utkání končí takovými výsledky o gól. Když hrajeme doma, tak diváci alespoň sedí na svých místech až do sirény. Je to mnohdy sice o nervy, ale když to má šťastný konec, tak je ten večer dobře strávený.
Paradoxně se vám daří s papírově silnějšími soupeři. Čím to?
Každý tým má svoji kvalitu. To, na kterém místě je v tabulce, nemusí rozhodovat o jeho kvalitě. Proti těm, kteří jsou v horní polovině tabulky, se nám hraje lépe, protože se prezentují lepším hokejem než ti, kteří jsou dole. Víc nám tento styl hry vyhovuje. Slabší týmy se zatahují do obrany a my máme problém prosadit se. Z útočné snahy pak plynou chyby, které soupeři dokážou potrestat. Pak se trápíme a třeba i prohrajeme.
