Co bylo předmětem vašeho jednání s Milošem Říhou a Robertem Reichlem v Bratislavě?
Řešili jsme spolu program následující reprezentační akce (Channel One Cup v Rusku od 13. do 16. prosince, pozn. red.) a také nominaci.
Byli jste se při té příležitosti podívat na páteční utkání Slovanu Bratislava v KHL proti Čechovu, kde Slovan ztratil náskok 2:0?
Ano, byli jsme na tom zápase. Slovan si zasloužil minimálně bod, ale Viťaz je po snížení na 2:1 zatlačil a nakonec to Slovan nedovedl ani do prodloužení. Byla to pro něho škoda.
Vy jste se stal v září druhým asistentem reprezentačního trenéra Miloše Říhy a také pro vás znamenal Karjala Cup premiéru u dospělého národního týmu. Jak jste ji prožíval?
Neustále to vnímám jako velký závazek a velkou odpovědnost. Myslím si, že po Karjale jsme byli velmi spokojení s herním projevem proti Švédům a s výsledkem proti Rusům. Věřím, že se budeme nejméně stejně prezentovat i na dalších akcích. Zdůrazňuji slovo nejméně, ale samozřejmě doufám, že to bude lepší.
Snil jste jako trenér v dřívějších letech o angažmá u reprezentace?
Myslím, že v Česku ani ve světě není trenér, který o tom sní. Já jsem o tom samozřejmě snil, velmi si té šance vážím a znovu říkám, beru to především jako závazek, zodpovědnost a úkol dělat co nejlepší servis hlavnímu trenérovi, potažmo celému týmu.
Proč myslíte, že si Miloš Říha vybral do týmu vás, respektive odkud jste se znali? Žádné společné angažmá, ani s Robertem Reichelem, za sebou nemáte.
To je pravda, na druhou stranu jsem se s Milošem setkal už před 17 nebo 18 lety, když jsem ještě trénoval žáky v Karlových Varech. Miloš tam zrovna působil jako trenér. Párkrát jsme se potkali, mluvili jsme spolu. Setkali jsme se i později, když jsem trénoval juniory Karlových Varů a hráli jsme ruskou MHL, to zase Miloš vedl Petrohrad. Zkrátka na začátku srpna mě oslovil a koncem září se rozhodl pro mě. Jsem za to vděčný a uděláme jako tým maximum, abychom dosáhli co nejlepšího výsledku.
Karel Mlejnek
Narodil se v roce 1977 v Karlových Varech.
Jako hráč se na nejvyšší úroveň neprosadil, ale dlouhá léta dělal v Karlových Varech trenéra mládeže. V sezoně 2012/13 vedl juniory Energie velmi úspěšně v ruské MHL a vysloužil si místo u extraligového A-týmu.
V letech 2013 až 2016 působil jako hlavní trenér Karlových Varů, v uplynulých dvou sezonách pracoval v Liberci jako asistent Filipa Pešána. Před začátkem letošního ročníku odešel do Sokolova, kde funguje jako trenér a sportovní manažer.
Byť za sebou máte pětiletou extraligovou zkušenost, nestává se často, aby s národním týmem pracoval trenér z třetí nejvyšší soutěže, kam jste se letos uchýlil.
Nechtěl bych to moc rozebírat, ale myslím si, že úplně není pravda, že jdu ze třetí ligy k nároďáku. Souvisí to s mým angažmá v Karlových Varech a v Liberci. Na druhou stranu připouštím, že pravda může být i to, že pět let v extralize není tak dlouhá doba, aby byl člověk u nároďáku. Nicméně jsem byl oslovený a nabídku jsem přijal. Beru to tak, že jsem k nároďáku přišel po pěti letech v extralize.
V Sokolově nepracujete jen jako trenér, ale také jako sportovní manažer. Daří se vám při této každodenní klubové práci udržovat široký přehled potřebný pro plnění reprezentačních povinností?
Dělám pro to maximum, s trenéry jsme hodně v kontaktu ohledně hráčů a nominace. Naplno se snažím o to, abych byl co nejvíce v obraze.
Máte na starosti především extraligu?
Ano, dá se říct, že především takový ten západočeský štít.
Když jsme u západočeského štítu, překvapily vás Karlovy Vary, které se po slabším začátku soutěže odrazily k velkým výkonům?
Před sezonou jsem říkal, že Karlovy Vary nemají kádr na to, aby hrály baráž. Jsou na tom lépe. Na dálku jsem velmi rád, že to zatím takhle je. Mají vynikajícího brankáře, po letech také zdravé mužstvo, co se týče věku, a kluky, kteří prošli mládežnickými kategoriemi ve Varech, prošli MHL v Rusku. Pravděpodobně je ten tým velmi dobře veden a pohybuje se v tabulce tak, jak jsem před sezonou zhruba předpokládal. Vítězná série byla unikátní, už je po ní, ale extrémně jim pomohla. Teď se uvidí, jak s tím naloží dál, ale myslím, že jim to pomohlo i psychicky.
Souhlasíte s tvrzením, že celková extraligová úroveň poklesla? Ostatně naznačil to před Karjala Cupem také Miloš Říha, když říkal, že značně větší kvalitu mají stále hráči v zahraničí.
Odpovím trochu z jiné stránky. Když jsem před pěti lety v extralize začínal, každé mužstvo mělo z mého pohledu jednu, některá mužstva i dvě rozdílové formace, které se výrazně podílely na produktivitě toho týmu. Bylo více hráčů, kteří měli více než bod na zápas, byli opravdu produktivní. Z mého pohledu to dneska chybí, vypovídá to o vyrovnanosti extraligy, ale třeba o tom, že těch rozdílových hráčů není tolik. Pro reprezentaci je však určitě dobře, že se do extraligy vrací hráči jako Michal Birner a podobně.
Ale z dosavadního projevu mladých hráčů v letošní extraligové sezoně jste zatím asi zklamaný, ne? Do bodování soutěže takřka vůbec nepromlouvají.
To asi ano, ale tady může být těch příčin a faktorů celá řada. Máme tady velký počet cizinců, kteří mladým hráčům v uvozovkách to místo možná berou, na druhou stranu mládí není vstupenkou. Tou by měla být vždycky výkonnost. Dále se v extralize zrušilo věkové omezení. Faktorů je skutečně více, bylo by to na delší debatu.
Jako trenéři národního týmu zkrátka musíte aktuálně stavět na generaci hráčů, jako je třeba Michal Birner. Mám pravdu?
Reprezentace bude stavěná hlavně na výkonnosti hráčů. Z KHL se vrátil Tomáš Filippi, což je kluk, kterému je 26 let. To si samozřejmě obecně nemyslíme, že je hráč ve starším věku. Naopak, je v tom nejlepším věku. Michalu Birnerovi je 32 let a pořád je to hráč ve skvělém hokejovém věku.
Na závěr otázka k Sokolovu. V severní skupině druhé ligy vám patří jednoznačné první místo, dáváte si za cíl postoupit?
Před sezonou jsem vůbec nepočítal s angažmá u národního týmu a s úzkým vedením klubu jsem si dal za cíl stavět Sokolov dál na nohy. Už minulý rok tady odvedli spoustu práce a chceme v tom pokračovat. Všechno posouvat už od mládeže. Výsledky seniorského týmu s tím souvisí, ale netvrdíme o sobě, že jsme adepti na postup. Myslím, že těch adeptů je pět, možná šest až sedm. Pro nás by to bylo velmi dobré, ale stavíme si to jako střednědobý cíl. Nechceme to tlačit lusknutím prstu, určitě to pro nás není otázkou života a smrti.
