V této sezoně uplyne 18 let od vašeho prvního extraligového startu. Jak se těšíte na začátek nového ročníku nejvyšší soutěže?
To je hrozné číslo, teď budu mít do konce dne mindrák. (úsměv) Zase se těším, samozřejmě. Takové to předzávodní období je sice také proloženo zápasy, ale v těch o moc nejde. Takže člověk se těší na ostrá utkání.
Jaký máte pocit z mužstva Mladé Boleslavi, které posílili kromě vás Šťastný nebo Skalický, ale opustili hráči jako Maxwell či Lenc?
Mám z něj velmi pozitivní pocit. Mančaft je složen z kluků s perfektními charakterovými vlastnostmi, v kabině není žádný hajzl, který by to nějak rozkližoval. I zápasy ukázaly, že je tady spousta kvalitních hokejistů, a já věřím, že do soutěže naskočíme dobře a budeme se zlepšovat.
V přípravě jste vyhráli turnaj v Německu, dvakrát jste remizovali se Slovanem a naposledy jste deklasovali Pardubice 8:2. Povzbudí vás tyto výsledky, přestože se na ně před sezonou tolik nehledí?
Povzbudí, to ano, ale pořád je to příprava. V Německu a proti Pardubicím jsme dali pár gólů, jinak jsme však tolik produktivní nebyli. Mezi ligou a přípravnými zápasy je velký rozdíl, na ty slabší musíme zapomenout.
Vy na první gól v Mladé Boleslavi stále čekáte. Jak se na ledě cítíte?
Už docela dobře, ale nezastírám, že v posledních třech letech mi trvá, než se v létě rozjedu a dostanu se do toho. Teď už je to lepší, akorát to tam nepadá. Věřím, že v lize budeme bodovat všichni.
Stavíte si v kanadském bodování osobní laťku? V předchozích dvou sezonách jste získal v základní části pokaždé více než 40 bodů.
Jsem rád, že to takhle je, ale nikdy na to příliš nehledím. Přišel jsem do Mladé Boleslavi s tím, že chci pomoct týmu, ať už osobními statistikami, nebo v kabině. Chtěl bych být vzorem pro mladší kluky, aby se ode mě něco dozvěděli a něco ode mě pochytili. To je můj cíl pro sezonu.
V minulé sezoně se vám bodově dařilo, zahrál jste si na olympiádě, ale s Chomutovem jste nepostoupil ani do play-off. Jak jste to bral?
Bylo to těžké. Situace v Chomutově byla ovlivněná různými faktory, ke kterým už se nechci vracet. Omílal jsem to už mnohokrát. S odstupem času vím, že to mělo na kluky vliv. V sezoně byly určité zlomy, a když člověk hraje už nějakou dobu, pozná, odkud vítr vane.
Problémy s dluhy a zpožděnými výplatami jste zažil v Chomutově a také dříve ve Slovanu Bratislava. Těšíte se, že v Mladé Boleslavi se budete moci konečně koncentrovat stoprocentně na hokej?
Tak to má být! Bojoval jsem za sebe, ale bojoval jsem vždy i za mladší kluky, protože jsem se dokázal vcítit do jejich kůže. Dobře znám situaci, kdy je hokejista mladý, má nějakou tu minimální výplatu, koupí si auto a má určité závazky. Nemá velikou šanci si něco našetřit. Proto jsem se postavil i za kluky. Bohužel v Čechách se nejen v hokeji a ve sportu, ale obecně v životě dluhy stávají takovou kulturou. Vůbec se mi to nelíbí.
Jak těžké bylo rozhodování, zda po třech letech opustit Chomutov, anebo zůstat? Pokud odhlédneme od faktoru finančních problémů.
Strašně těžké rozhodování. Byla tam neskutečná parta kluků a během tří let se v Chomutově udál určitý progres. Kluci, kteří přišli do mužstva jako mladí, se chytili, začali hrát a posunuli se. To byl také jeden z cílů, proč jsem do Chomutova šel. Druhá sezona se nám povedla nadmíru, nikdo nečekal, že skončíme v semifinále, ale to jsou právě ty zkušenosti, které mladí potřebují. Opouštělo se mi to špatně, byli jsme jako velká rodina.
Už ze Slavie jste na sebe byli zvyklí s koučem Vladimírem Růžičkou.
Samozřejmě, pod Růžou jsem odehrál iks sezon, znám ho od roku 2003. Nebylo to lehké, i kvůli němu jsem chtěl zůstat, ale situace to nedovolila.
Mladá Boleslav hrála semifinále v roce 2016, ale na jaře bojovala jen o udržení, stejně jako Piráti. Po úspěchu ji tedy postihl osud podobný tomu chomutovskému. Rozebírali jste v kabině, proč to nevyšlo?
Ani ne, nijak konkrétně jsme se nebavili. Každá sezona je specifická a opravdu záleží na detailech. Člověk si takové ty střípky vybaví až zpětně a říká si, že kdyby se to a ono nestalo, mančaft mohl skončit úplně jinak. Než jsme s Chomutovem hráli semifinále, prohrávali jsme v předkole s Mladou Boleslaví 0:2 a až potom jsme se třemi výhrami nakopli. Tak je to i v základní části, také tam záleží na střípcích. Může se stát, že čtyřikrát vyhrajete, ale ani se tolik neposunete, protože vítězí i mužstva kolem vás. Pak dvakrát prohrajete a jste zase dole. Hodně se to vyrovnává.
Navzdory klopýtnutí v minulé sezoně se Mladá Boleslav zbavila nálepky barážového klubu. Jaké ambice si klub klade v nové sezoně?
Osobně to vidím tak, že se chci dostat do play-off. Nechci si dávat vysoké cíle, ale dostat se do play-off a něco tam zkusit udělat. Je to takové klišé, zmiňuje to každý, ale v play-off je to pak jiná soutěž.
Zahrál jste si na olympiádě, ale do Dánska vás trenér Josef Jandač nevzal. Chcete se v Mladé Boleslavi odrazit zase zpět do národního mužstva, které vede od června Miloš Říha?
Pod trenérem Říhou jsem nikdy nehrál, takže nevím, jaký má pohled na tu svou práci a jestli bude chtít do týmu někoho staršího. Nároďák jsem nikdy neodmítl, ale uvědomuju si svůj věk. Nicméně by to bylo příjemné.
Generálním manažerem reprezentace se stal Petr Nedvěd, kterého pamatujete z bronzového šampionátu v roce 2012. Tam mu bylo 40 let, v Soči dokonce 42. To by možná mohlo hrát pro vás, ne?
Jasně. Vybavuju si, že když jsme byli třetí v Helsinkách, Méďovi už bylo dost let. Takže ano, dá se to a může to pro mě být taková motivace.
