Ve třech zápasech po sobě jste nebodoval, proti Kometě jste zapsal dva góly a dvě asistence. Hodně vydařené utkání, viďte?
Jasně, byl jsem chvíli na suchu a bylo třeba tam něco dát. Jsem rád, že mi tam něco spadlo, ale důležité jsou tři body. Hráli jsme proti těžkému soupeři, kterému se teď nedaří a který měl změnu na střídačce. Říkali jsme si, že na ně vletíme, a povedlo se.
Pamatujete si váš poslední čtyřbodový zápas?
Nepamatuju, už to bude hodně dávno. Možná se to stalo v Americe na farmě, možná tam jeden takový byl. Ale už si na to nevzpomínám.
Dostala vás do pohody i reprezentace, se kterou jste před týdnem vyhrál turnaj Karjaly?
Určitě. Vždycky to mám přitom spíš naopak. Když se vracím z nároďáku, v klubu mi to pak moc nejde. Jsem rád, že teď mi to pomohlo. Snad se moje výkony ustálí a bude to tam padat dál.
V neděli v Hradci i v úterý proti Kometě jste zaznamenali vždy dva góly z přesilovek. Vše už tam funguje, jak by mělo?
Jo jo, trochu se nám začalo dařit. Zjednodušili jsme to, snažíme se všechno dávat na branku. Chceme, aby to tak vycházelo i dál.
Jak náročný je pro vás program čtyř domácích zápasů v osmi dnech? Po Kometě proti Vítkovicím, Karlovým Varům a Zlínu.
Je dobře, že to odehrajeme doma. Mezi zápasy si více odpočineme, nemusíme cestovat. Každý zná dobře své tělo a ví, co potřebuje. Program je to náročný, ale zkrátka je potřeba máknout.
Jak se těšíte na čtvrteční zápas s Vítkovicemi, kde jste vyrostl a za které nastupuje váš mladší bratr Šimon?
Těším se moc, pro mě osobně je to hodně vyhrocený zápas. Teď jsme vyhráli čtyři zápasy v řadě a chceme to válet dál. Vítkovice teď zvrátily pár zápasů ve třetí třetině, takže budeme muset hrát celých 60 minut.
Vystrašil jste bratra těmi čtyřmi body proti Kometě?
Myslím, že byl v hale, byl se podívat. Takže asi jo. (úsměv) Jeden zápas proti Vítkovicím už nám ale v této sezoně utekl, právě na konci třetí třetiny. Takže to se teď nesmí opakovat.
V září to byla těžká rána, když jste o vedení 3:1 v Ostravě přišli v posledních pěti minutách a odjížděli bez bodu, že?
Štvalo mě to, asi dva dny jsem se s nikým nebavil. Nerad prohrávám, obzvlášť se svým bráchou. Takže jsem se nebavil ani s ním, zatímco on to bere vždycky s větším nadhledem. (úsměv)
Před zápasem proti Kometě dostali Jiří Polanský a Martin Adamský dresy s číslem 900. Polanský má za sebou 900 utkání za Oceláře, Adamský 900 v extralize. Co na ty počty říkáte?
Je to krása, já si to vůbec nedokážu představit. Odehrát tolik zápasů, ještě na takové úrovni, jakou oba ukazují. Áda může bruslit do 50 let, Polda svou chytrostí by mohl hrát taky klidně do padesátky. Nedivil bych se, kdyby těch zápasů nakonec měli 1500. (smích) Gratuluju jim a všichni jsme rádi, že si to užili výherně.
Zmínil jste chytrost Polanského, ale také vy jste se proti Kometě v první třetině hned dvakrát šikovně protáhl před branku, a byly z toho dva góly. Překvapilo vás, že to šlo relativně lehce?
To ani ne. Říkal jsem si, že se více musím tlačit do brány. Že puky pořád tahám po rozích a že bych měl být více přímočarý. Byly z toho dva góly, což je super. Poprvé to vyšlo a podruhé jsem měl na soupeře trochu větší náskok. Navíc jsem viděl, že je tam (Tomáš) Malec, který není tak obratný. Prošel jsem a Aron (Chmielewski) dorazil puk do branky.
